V době, kdy byl přijímán v současnosti účinný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) bylo jako jeden z hlavních přínosů nové úpravy prezentováno znovuzavedení zásady superficies solo cedit (tedy zásady, že veškeré věci, nejen stavby, které jsou napevno spojené s pozemkem, se stávají součástí pozemku a jsou tedy ve vlastnictví vlastníka pozemku, zkráceně se někdy tato zásada vysvětluje heslem „povrch ustupuje půdě“) do českého soukromého práva.
Zastánci nové úpravy argumentovali tím, že se tím odstraní především do té doby dlouhá desetiletí uplatňovaný nadbytečný dualismus, kdy stavba nebyla vysloveně součástí pozemku, na němž se nacházela, a tudíž mohla být samostatně předmětem právních vztahů (srov. § 120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Zavedení zásady superficies solo cedit do § 506 občanského zákoníku tak sice na jednu stranu napříště (srov. přechodná ustanovení § 3054 a násl. občanského zákoníku) sjednotilo vlastnictví pozemku a stavby na něm stojící, na druhou stranu však ponechalo z tohoto pravidla možná na první pohled méně patrné výjimky. Tyto výjimky se pak týkají např. právě některých manipulačních ploch, případně obdobných ploch sloužících k manipulaci s různými věcmi a k jejich krátkodobému skladování.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
