Aby bylo možné u zamýšlené stavby spočítat statiku, navrhnout požárně bezpečnostní řešení, zodpovědně vyřešit dopady na životní prostředí či optimalizovat budoucí provoz, je nutné nově začít projektovat od detailní takzvané prováděcí dokumentace. Tedy od stupně výkresů, který vždy následoval až po stavebním povolení. Podle zákonem redukované výkresové části, která se nyní přikládá k žádosti o povolení záměru (stavby), totiž jinak nelze spočítat ani navrhnout nejefektivnější ani nejbezpečnější řešení v řadě klíčových parametrů.
Jinými slovy, projektová dokumentace, na jejímž základě je podle nového stavebního zákona možné povolit stavbu, je příliš zjednodušená, než aby mohla garantovat realizovatelnost stavby a dodržení alespoň základních parametrů bezpečnosti a kvality. Je natolik schematická, že postrádá mnoho zásadních částí dokládajících naplnění nezbytných požadavků na budoucí stavby. Ani dotčené orgány státní správy (hygiena, Hasičský záchranný sbor ad.) se při nedostatečně podrobné dokumentaci vlastně nemají k čemu vyjadřovat. Krom jiných negativních dopadů se autorizované osoby-projektanti obávají, že se u takto povolených staveb při zpracování dalšího stupně projektové dokumentace pro provedení stavby ukáže, že stavbu není možné realizovat v navrženém objemu či podobě. A proto bude nutné dodatečně žádat o změnu stavby, defacto o nové povolení. A to bude stavebníky stát čas a peníze navíc.
VAROVÁNÍ
„Na tuto chybu nového stavebního zákona a jeho prováděcí vyhlášky o projektové dokumentaci jsme upozorňovali od počátku. Varovali jsme, že přílišné zjednodušení dokumentace pro povolení stavby nemusí vést ke zrychlení výstavby, ale spíše naopak. Připomíná to stavbu domu od střechy, bez základů a promyšlené konstrukce. Už nyní vidíme mezi projektanty a stavebníky řadu začínajících zbytečných sporů. Ostatně, kdo by chtěl platit podrobnější dokumentaci, když ji zákon nevyžaduje. A kdo by chtěl platit vyšší náklady spojené s nutností přepracovávat dokumentaci pro stavební povolení proto, že teprve prováděcí dokumentace ukázala, kolik prostoru zaberou všechny potřebné technologie. To je špatně pro soukromý i veřejný sektor,“ upozorňuje Ing. Robert Špalek, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Tento současný stav určitě není ve veřejném zájmu a zbytečně prodlužuje termíny při přípravě staveb. ČKAIT proto bude trvat na úpravě nové vyhlášky tak, aby dokumentace pro povolení záměru se podrobnostmi vrátila k sice zjednodušenému, ale zároveň dostatečně podrobnému rozsahu dřívější dokumentace pro společné územní a stavební řízení podle předchozího znění stavebního zákona a vyhlášky o dokumentaci staveb. Ta obsahovala všechny potřebné údaje a detaily.
V této chvíli lze stavebníkům jen doporučit, aby ve vlastním i ve veřejném zájmu zadávali zpracování dokumentace pro povolení záměru i prováděcí dokumentaci jedné autorizované osobě, respektive kanceláři nebo ateliéru. Pokud by dokumentaci pro povolení záměru a prováděcí dokumentaci (pokud je nutná) zpracovávaly rozdílné osoby, lze očekávat mnoho rozporů až soudních sporů mezi stavebníky a projektanty i mezi projektanty různých stupňů dokumentace (pokud se ukáže, že dokumentaci pro povolení stavby nelze dál využít). Současně to znamená, že skutečně odpovědný zpracovatel dokumentace pro stavební povolení musí zpracovat dokumentaci ve vyšší podrobnosti, než stanovuje právní předpis. Je otázkou, jak se dohodne na úhradě nákladů za nezbytný, ale nevyžadovaný a defacto nedokládaný podrobnější obsah a rozsah dokumentace s objednatelem.
Žádná autorizovaná osoba by s ohledem na popsaný problém podle inženýrské komory neměla přijmout zakázku, která se týká pouze povolení záměru stavby. Podle stanoveného rozsahu je totiž velmi rizikové nést stanovenou profesní odpovědnost jak projektanta, tak stavbyvedoucího. ČKAIT už registruje případy, kdy si stavebníci od projektanta, člena Komory, nechali vypracovat pouze zjednodušenou dokumentaci pro povolení stavby a podle ní chtěli realizovat stavbu. To je sice až na výjimky nezákonné, ale stavební úřad má obecně jen omezenou pravomoc a možnost kontroly této dokumentace. Při kontrole může pouze ověřit, zda prováděcí dokumentace na stavbě je, či nikoliv. K jejímu rozsahu a kvalitě se nemůže vyjádřit nijak.
CHUDÁK STAVBYVEDOUCÍ
Odpovědnost za užití nedostatečné dokumentace se tak přesouvá na další autorizovanou osobu ‒ na stavbyvedoucího. Ten by měl ověřit, že má k dispozici jak dokumentaci pro povolení záměru, tak navazující úplnou a správnou komplexní dokumentaci pro provedení stavby, která není v rozporu s dokumentací pro povolení (pokud je tento stupeň právním předpisem vyžadován). Kontrola prováděcí dokumentace je jen na dodavateli stavby – stavbyvedoucím. Dokumentace je evidována jen mezi účastníky smlouvy (objednatelem a zhotovitelem) a není ani vyžadovanou dokumentací pro kolaudaci stavby. Pro tento účel postačuje zjednodušená dokumentace povolení záměru, v níž je projektová dokumentace profesí TZB (např. elektroinstalace, vytápění, instalace aj.) či požárně bezpečnostní řešení nahrazeno popisem nebo generelem návrhu řešení.
Pokud by později došlo ke sporům mezi účastníky výstavby, jen velmi obtížně se bude dohledávat odpovědný zpracovatel dokumentace, podle níž se stavba realizovala. Vyšetřovací orgány budou moci z veřejných zdrojů dohledat jen dvě jména: autorizovaného projektanta, který zpracoval dokumentaci pro povolení stavby, a autorizovaného stavbyvedoucího, který byl uveden jako odpovědná osoba ve stavebním deníku. A tito odborníci se budou muset v souladu s občanským zákoníkem dokázat u soudu vyvinit, neboť presumpce neviny pro ně neplatí.
Podobných sporů ČKAIT registruje už několik: stavebník si vybere projektanta pro stavební záměr s cílem získat povolení stavby, projektant ji zpracuje, ale dotčené orgány se k ní nemohou vyjádřit, protože kvůli právním předpisem umožněnému zjednodušení neobsahuje potřebné parametry řešení budoucí stavby. Projektant proto zpracuje i podrobnou, v zásadě prováděcí dokumentaci stavby, případné požadavky dotčených orgánů v ní musí vyřešit a následně zpětně přenést do dokumentace pro povolení záměru stavby. To znamená vyšší pracnost, vyšší náklady projektanta, vyšší cenu a počátek sporů se stavebníkem – zvlášť pokud jde o veřejné finance a projektant vzešel z výběrového řízení vypsaného pouze na podrobnost dokumentace pro povolení stavby…
„Stávající požadavky na dokumentaci pro povolení záměru neumožňují jednoznačně ověřit a prokázat, zda návrh splňuje požadavky na stavbu, je realizovatelný a provozuschopný. To nepozná většina stavebníků, tím méně dotčených orgánů, které sledují jen určité části návrhu stavby ‒ například technické zařízení budov nebo požárně bezpečnostní řešení. Proto našim členům, projektantům i stavbyvedoucím, doporučujeme, aby dokumentaci zpracovali anebo vyžadovali objednat v podrobnosti, která umožní správně navrhnout, dimenzovat a posoudit realizovatelnost návrhu, požárně bezpečnostní řešení a efektivitu provozu pro PENB, de facto v úrovni prováděcí dokumentace stavby. Záměr pak musí být zpětnou projekcí ověřeného řešení do zjednodušené dokumentace. Nejde tedy o zjednodušení, zrychlení a zlevnění povolování staveb, ale naopak o významnou komplikaci, při které zákonodárci navíc vystavili stavebníky i autorizované osoby riziku tím, že pokud nechají zpracovat podrobnou prováděcí dokumentaci před znalostí požadavků, podmínek a stanovisek vzešlých ze stavebního řízení, bude nezbytné ji přepracovat. Vše je tak nakonec mnohem složitější než podle předchozího stavebního zákona,“ konstatuje Ing. Jaroslav Synek, Ph.D., člen představenstva ČKAIT a předseda komise pro realizaci staveb. Zároveň důrazně varuje autorizované osoby před tím, aby přijímaly odpovědnost za realizace staveb podle zjednodušené nebo neúplné stavební dokumentace.
DOŽIVOTNÍ ODPOVĚDNOST
Obava ČKAIT pramení z doživotní trestněprávní odpovědnosti autorizovaných osob. Proto je nutné odmítnout zpracování a užívání zjednodušené dokumentace pro povolení stavebního záměru. Neobsahuje prakticky žádné informace, které dovolují odpovědně dimenzovat stavbu, její části a prvky, bez čehož nelze stavbu realizovat. Pokud má autorizovaná osoba nést zákonem předepsanou odpovědnost, musí pracovat s dostatečně podrobnou dokumentací stavby. Ta se však právě kvůli vyšší míře detailu a zpřesnění, jež chybí v předchozím stupni dokumentace, může zásadně odchýlit od schválené dokumentace pro provedení stavby.
Postup podle platné právní úpravy přináší autorizovaným osobám zvýšená rizika, která mohou vést až k tomu, že stavbu podle dokumentace pro povolení záměru nebude možné realizovat vůbec nebo bez významných změn. Stavebník nemusí být ochotný uhradit náklady spojené se změnou dokumentace pro povolení záměru a podat žádost o povolení změny, může trvat na původním záměru podle povolení a bude hledat jiného dodavatele projektových prací, což s sebou nese popsaná rizika. Spory totiž mohou nastat nejen mezi stavebníkem a projektantem, ale i mezi různými zpracovateli jednotlivých stupňů projektové dokumentace, a dalšími účastníky celého procesu, zejména mezi stavební firmou, projektantem a stavebníkem. U veřejných zakázek to navíc může znamenat i požadavek na vypisování nových výběrových řízení, jestliže vícepráce přesáhnou stanovené limity změn. To znamená další nebezpečí v podobě soudních sporů.
ČKAIT už během projednávaní příslušných vyhlášek nového stavebního zákona upozorňovala na to, že jejich znění nereflektuje současnou stavební praxi a zvyšující se požadavky na užívání a kvalitu staveb, neumožňuje naplnit směrnice EU požadující parametry technických zařízení budov pro ekologičtější provoz. Odtržení logické a fungující kontinuity mezi dokumentací pro povolení záměru stavby a prováděcí dokumentací se tak může odrazit i v nemožnosti správně navrhnout a prokázat náklady na provoz stavby.
„Konkrétně se to týká například Průkazu energetické náročnosti budov (PENB): v rámci kolaudace by měl být prokázán soulad s předpoklady z dokumentace pro povolení záměru. Podle vyhlášky však nyní požadovaný rozsah dokumentace žádné nutné podrobnosti neuvádí…,“ upozorňuje Ing. Jindra Novotná, členka představenstva ČKAIT a energetická specialistka.
Návrh nosné konstrukce a její dimenzování patří k nejrizikovějším částem návrhu a posouzení stavby. Podle platné vyhlášky v řadě případů nejsou statici schopni bezchybně navrhnout nosné konstrukce tak, aby se daly bez problému dopracovávat do prováděcí dokumentace. Pro návrh, dimenzování a posouzení v prvním, ale zcela klíčovém stupni dokumentace chybějí potřebné informace – nejen ve vztahu k množství, typu a rozmístění použitého materiálu, ale k celkovému provozu stavby!
KRACH DIGITALIZACE
„Bohužel musíme konstatovat, že po pokusu o digitalizaci stavebního řízení jde o další zásadní problém pro české stavebnictví. Přibude práce právníkům, ale příprava a možná i realizace staveb bude stát. Obáváme se, že pokud se nepodaří příslušná ustanovení vyhlášky změnit, teprve až první soudní rozhodnutí ukážou cestu mezi zákonem požadovanými výstupy stavební dokumentace a ochotou autorizovaných osob nést odpovídající riziko. Jako ČKAIT upozorňujeme naše členy, autorizované osoby, aby se nepodíleli na zakázkách, které jim neumožní garantovat sedm základních požadavků na stavby dané zákonem i standardy naší komory. S ohledem na jejich celoživotní odpovědnost se totiž vystavují velkému riziku a vážným postihům,“ uzavírá Ing. Robert Špalek.
-jik-
