Autory budovy dnešního Armádního muzea jsou architekti Jan Zázvorka a Jan Gillar. Projektovalo se mezi lety 1925 až 1927, veřejnosti byl památník odboje otevřen v roce 1932. Nedávná rekonstrukce zdánlivě nenápadné stavby na úpatí Vítkova podtrhla její čistotu a noblesu.
V době okupace byl památník jako instituce zrušen, budovu obsadilo gestapo a využívalo ji jako muzeum a knihovnu. S představou, že v Praze vznikne velké německé vojenské muzeum. To si v dobách protektorátu obsadilo i Schwarzenberský palác. V poválečných letech muzeum využívalo obě budovy – na Hradčanech byla historická expozice, pod Vítkovem expozice československé armády. Jenomže hradčanský palác byl převeden na počátku tohoto tisíciletí do Národní galerie a vojenské historii zůstal jen dům pod Vítkovem. Navíc takový, že nezbytně potřeboval zrekonstruovat. A teď měl zvětšit rozsah expozic, aniž by mohlo být něco přistavěno.
Znamenalo to uvažovat o tom, co se s budovou může stát. Co se může vystěhovat, co se může zrušit nebo vyřešit jiným způsobem. Bylo možno odmítnout všechny, kromě nezbytných pracovních, depozitáře, protože ty si Armádní muzeum vybudovalo jinde. Bylo možno vybourat všechny vestavby, vnitřní přístavby, nepotřebné příčky – cílem bylo vytvořit co největší a nejpřehlednější výstavní plochu a stejně tak vytvořit odpovídající prostředí pro pracovníky muzea a Vojenského historického ústavu, jehož je muzeum součástí.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
