Novostavba GAMPY a Sféry uzavírá blok areálu Winternitzových automatických mlýnů ze severní strany. Jde vlastně o dva objekty, každý z nich má svůj program: v parteru se nachází Galerie města Pardubic, nad ní levitují Centrální polytechnické dílny. Při řešení objektu si autoři kladli otázku pravdivosti architektonického výrazu. Odpovědí je přiznaná konstrukce a materiálové provedení. Tam, kde vidíme cihly, jsou zděné nosné stěny, kde je pohledový beton, jedná se o nosnou betonovou konstrukci, a kde se nachází obklad z cortenového plechu, je plášť panelů.
Celá stavba je v interiéru i exteriéru koherentní: „Spodní část galerie je zděná, a navazuje tak na industriální stavbu mlýnů. Cihelné zdivo nezakryté omítkou neznamená jen odkaz na památkově chráněný objekt, ale jde o přirozené působení samotné zdi, která hraje ústřední roli v utváření prostoru. Jedná se o „nahou“ zeď, jež se nepotřebuje zahalovat, ale vyžaduje pečlivé řemeslné provedení. Stejně tak můžeme hovořit o dalších konstrukčních prvcích, jako jsou stropy, stěny i podlahy. Celá stavba nám tedy jasně říká, z čeho a jak byla zhotovena,“ uvádí Jan Šépka a dodává: „Všechny materiály jsme barevně ladili k cihelnému zdivu. V případě betonu se muselo odlít téměř 30 různých vzorků v podobě kostek, než se podařilo barvu namíchat. Tyto kostky jsme se rozhodli zazdít do cihelného zdiva ve vstupní hale jako vzpomínku na hledání správného odstínu. U dílen jsme pro konstrukce a podlahy použili probarvený pohledový beton.“
Konstrukce dílen je založena na nosných betonových žebrech v rastru 3 × 3 metry, která podepírají na krajích při fasádě X-nosníky. Překlenout devítimetrové rozpony pomohly metrové nosníky s otvory, jež umožňují instalovat rozvody přiznané v interiéru. Učebny tak nemusejí mít další vnitřní podpory. X-nosníky jsou jakousi hybridní perforovanou stěnou, která zároveň zavětruje celou stavbu po obvodu. Zvenku jsou umístěny lehké panely se zateplením, kryté cortenovým plechem.
GAMPA
Galerie představuje jakýsi sokl, veřejně přístupná je i její střecha. Objekt je cihelný a navazuje na veřejný prostor Automatických mlýnů, jenž tak získává další dimenzi i tím, že je zde umístěn amfiteátr pro 250 osob, kde lze pořádat v letním období akce pod širým nebem. Venkovní scéna je chráněna vykonzolovanou částí hmoty dílen a je možné ji úplně zakrýt výsuvnou roletou. Z veřejného prostoru návštěvníci vstupují do foyeru, kde se nachází recepce, šatny a toalety. Pak už pokračují do výstavních sálů po celém obvodu stavby. Autoři zde pracovali primárně s horním osvětlením interiérů, v hlavním prostoru ale otevřeli výhled z okna směrem k hlavnímu vchodu do areálu mlýnů.
Galerie má dvě patra, rozdělena je do několika místností, které lze uzavírat posuvnými a harmonikovými dveřmi. Může se tu tedy uskutečnit řada různých expozic, případně jedna větší výstava. V létě se nabízí možnost parter úplně otevřít pomocí posuvných stěn směrem do nádvoří a umožnit větší propojení s interiérem galerie. Kanceláře se nacházejí ve druhém patře, přístupné jsou po samostatném schodišti. V opačné části se nachází rezidenční ateliér pro práci hostujících umělců.
SFÉRA
Centrální polytechnické dílny se nacházejí nad galerií, přístupné jsou dvěma schodišti, která zároveň vytvářejí i statickou podporu objektu. Určeny jsou především žákům základních a středních škol. Nabízejí špičkově vybavené učebny a laboratoře pro výuku technických a přírodovědných oborů.
Do vstupní haly ve čtvrtém nadzemním podlaží, kde je recepce i šatny, se dostaneme hlavním vstupem v přízemí, který slouží i jako vstup do galerie. Vertikální komunikaci umožňují jak zmíněná schodiště, tak výtahy. Každé ze dvou pater má po stranách dvě učebny, a to dílny nebo laboratoře. V návaznosti na vstupní halu a učebny je kabinet, naproti jsou toalety. V samotném středu objektu se nachází dvoupatrový promítací prostor s centrálně umístěnou koulí, na kterou je možné promítat a simulovat přírodní jevy naší planety. Spodní patro dílen textilu, grafiky, dřeva a kovu má přirozené osvětlení okny. Naopak laboratoře fyziky, chemie, přírodopisu a robotiky v nejvyšším patře mají horní osvětlení střešními světlíky krytými stíněním v podobě pyramid. Ve stejném patře, jako jsou laboratoře, nalezneme ještě místnost sférického hřiště, které je určeno předškolním dětem. Seznámí se tu s přírodními a fyzikálními jevy formou her.
„Pro lepší orientaci jsme ve spolupráci s pedagogy a studenty UMPRUM navrhli výtvarně pojednané niky, jež reagují na jednotlivé dílny. Vznikly tak koláže ze dřeva, textilu, kovu a grafických matric,“ dodává architekt Šépka.
DVĚ NOVÁ NÁMĚSTÍ
Areál bývalých Winternitzových automatických mlýnů, jedna z prvních realizací architekta Josefa Gočára, přestal sloužit svému účelu v roce 2013. O rok později se stal národní kulturní památkou. Záměrem autorů bylo začlenit památkově chráněný objekt do nového areálu, kde bude mít ústřední postavení. Na celé akci se finančně podílelo město, kraj i soukromá osoba. Cílem bylo vytvořit městský prostor pro kulturní, vzdělávací instituce i soukromé aktivity. V urbanismu města tak vznikl důležitý trojúhelník, jejž tvoří zámek, Perštýnské náměstí a areál mlýnů.
Odstraněním některých staveb autoři umocnili dominantní čelní portál se vstupním obloukem. Zároveň tím umožnili nerušený pohled na celý areál od historické části města. Z hlediska oživení mlýnů byly zásadní dva nové veřejné prostory, které mají záměrně rozdílný charakter i funkci. U hlavního vstupu je náměstí s platanovým bosketem, kde ke každému stromu vede kanálek z cihel pro zavlažování. Jde především o klidové reprezentační vstupní místo, ale mohou se tu konat například trhy. Mlýnské nádvoří by naopak mělo být živým prostorem k pořádání výstav, koncertů nebo divadelních představení pod širým nebem.
V areálu jsou objekty různých funkcí, které zpracovávaly čtyři architektonické ateliéry. Bylo proto velmi důležité společně koordinovat jednotlivé záměry: „Naší snahou bylo ladit všechny zásahy do jednotné barevnosti, která navazuje na cihelnou barvu Automatických mlýnů. Tím jsme chtěli celý areál sjednotit, a to včetně pochozích ploch, které jsou z cihel a červeného mlatu. Různorodost staveb by tedy neměla působit chaotickým dojmem,“ uzavírá Jan Šépka.
