V Rožnově pod Radhoštěm byla dokončena rekonstrukce a dostavba městské knihovny. Obnova historické vily i nový objekt vytvořily podmínky pro rozvoj kulturních, komunitních a vzdělávacích aktivit, pro které jsou dnešní knihovny důležitými centry. Přístavba splňuje současné požadavky na knihovnu s kavárnou a přednáškovými prostory, vila slouží především dospělým čtenářům.
Knihovna leží na křižovatce tras v blízkosti městského centra u řeky Bečvy, z hlediska uživatelů má ideální polohu. Autoři projektu navrhli i veřejný prostor v předpolí budovy, který kultivuje nároží dvou rušných komunikací a stal se důstojným vstupem do kulturního klastru.
Rozšíření kapacit knihovny umožnilo nabídnout zázemí seniorům a rodičům s dětmi i v dopoledních hodinách, a to bez omezení výukových programů pro školy.
„Místo má také roli komunitního centra, slouží i pro neformální vzdělávání, probíhají tu kulturní a společenské aktivity. Po půl roce provozu se zvedl počet registrovaných uživatelů téměř o dvacet procent,“ uvádí Pavel Zajíc, ředitel knihovny.
KONCEPCE ŘEŠENÍ
Autoři návrhu zvítězili v architektonické soutěži v roce 2016. Prostory městské knihovny ve staré vile už nestačily, bylo třeba rozšířit její kapacitu.
„Přístavba vytváří předěl mezi veřejným prostorem na nároží ulic a zahradou, funguje jako nový vstup. Je vzdušná, do zahrady se otevírá skleněnou fasádou. Vysoké dřevěné regály jsme zakomponovali do stěn, police v prostoru jsou nízké a pojízdné, aby byl interiér přehledný a dokázal se přizpůsobit aktuálním potřebám. Podél prosklené fasády jsou místa s křesly pro dospělé, děti se schovávají s knihami do zákoutí v policích, pro batolata je tu ohrazené „pískoviště“. Díky různým výškám polic, stolů i sedacích prvků si každá věková skupina najde svoje místo. Interiéry vily jsou naopak tradiční – mají komornější charakter s vysokými regály a se čtecími zákoutími v arkýřích. Je to takové bludiště s atmosférou starých knihkupectví. Ve střední části domu jsme vytvořili nový otvor ve stropě se zavěšeným lustrem, který propojuje podlaží, přináší světlo dovnitř půdorysu a zve návštěvníky do patra. V místě původního vstupu vznikl prosklený arkýř s výhledem do prostranství před knihovnou. Díky těmto zásahům dům získal novou kvalitu – z obytné vily se stala skutečná veřejná stavba,“ říká architekt Karel Kubza.
Hlavním materiálem v interiéru je borovicová spárovka, která evokuje tradiční stavby v podhorské oblasti. V nové části je dřevěný materiál přírodní, s bílými a žlutými doplňky, ve vile lakovaný na výraznou modrozelenou barvu. Barevná paleta nábytku a podlah je jednoduchá, barvy do interiéru dodávají knihy a výrazné akcenty křesel.
NOVOSTAVBA
Přístavba je řešená jako železobetonový skelet s ocelovými sloupy a zdivem s izolační výplní. Díky tomu mohou interiéry volně plynout a těžit z velkorysého propojení se zahradou i veřejným prostorem. Důležitým parametrem, který ovlivnil podobu přístavby, je velmi nízká energetická náročnost stavby. Z ní vycházela kombinace stavebních a technologických prvků: zelená střecha omezuje přehřívání a zlepšuje zadržení dešťové vody na pozemku. Přesah střechy stíní prosklenou fasádu na západě, samotná prosklená fasáda je z kvalitního trojitého zasklení plněného argonem. Vytápění i chlazení zajišťuje tepelné čerpadlo země/voda se třemi zemními vrty pod budovou. Aby bylo možné budovu tepelným čerpadlem chladit v letních měsících, je topné a chladící potrubí rozvedené ve stropě.
Na jednu stranu to umožnilo naprostou variabilitu uspořádání nábytku v přístavbě, na druhé straně si to vyžádalo technicistní pojetí nezakrytého stropu a použití svislých stropních akustických prvků – bafflí. Interiéru to dodává pravidelný rytmus, který se opakuje ve svislých fasádních trámech i v pravidelném členění regálů podél stěn.
REKONSTRUKCE VILY
Původní zadání architektonické soutěže počítalo s minimálními úpravami vily, v nákladech byly vyčleněné pouze čtyři miliony korun. „Tato částka se ukázala jako nereálná už během projektování. Zjistili jsme, že bude nutné repasovat horní světlík v mansardové střeše, vyměnit prvky krovu napadené škůdci a zevrubněji řešit podlahy, které potřebovaly vyztužit. Projektová varianta počítala s využitím stávajících stropních a vazných trámů, chtěli jsme vyměnit jen tři napadené kusy a stropy zpevnit železobetonovou deskou vylitou do trapézových plechů a spřaženou s dřevěnými trámy. Zateplení krovu, podhledy i omítky měly být opravené jen lokálně,“ vzpomíná Karel Kubza a dodává: „Po odkrytí záklopů a částí podhledů se ale ukázalo, že se dřevěné konstrukce jsou ve výrazně horším stavu. Budova má nakonec úplně nové ocelové stropy nad 1. NP s betonovou deskou nahoře a protipožárními sádrokartonovými konstrukcemi podhledu – konstrukce musely splnit požární odolnost nejméně 45 minut. Složité to bylo hlavně u detailu nového stropního otvoru.“
V podkroví jsou nové všechny viditelné konstrukce krovu, natírané trámy nahradily lepené prvky z BSH hranolů v přírodním odstínu. V mansardě je nový krov včetně vysokého věnce, který nese nové hliníkové zasklení světlíku. Konstrukce střechy byla rozebraná zevnitř až po deskový záklop, opatřená je novým izolačním souvrstvím, parozábranou i podhledy ze sádrokartonu.
Díky novým stropům mohli autoři srovnat podlahy v patře do jedné roviny a dostat tím více prostoru pro místnosti v bočních lodích. Dům nakonec dostal i nová kastlová okna a fasádu.
Celková cena rekonstrukce tak postupně narostla až na desítky milionů korun, které se naštěstí podařilo zajistit z velké části z dotací.
