Je to jeden z nejkrásnějších pohledů. Pohled z hrany Letenské pláně na město s řekou dole. V zákrutu Vltavy je vidět soubor pražských mostů, které se jemně prokládají z břehu na břeh, jejich linky člení řeku, člení město a podtrhují jeho malebnou siluetu. Lákají k procházce, pohled od vodní hladiny na pražské panorama je úchvatný – dnes však je cesta za tímto pohledem do velké míry nemilá. Neboť nejen očima člověk vnímá, co je kolem něj. A většina mostů slouží především automobilové dopravě, některé i tramvajové, a protože obojí je hlučné, tak cesta po nich se představě o pěkné procházce velmi vzdaluje. Jako by město s pěšákem nepočítalo … Přitom chodit pěšky je tak příjemné, ještě není příliš vzdálená doba, kdy Pražanům skoro nic jiného nezbývalo, a mnozí objevili, že to je vlastně docela dobré. Město za chůze vypadá o dost jinak než z dopravního prostředku.
Při pohledu na mapu Prahy je vidět, že mosty nejsou rozloženy tak úplně systematicky. Od mostu Palackého až po most Hlávkův je jejich rytmus docela pravidelný – a pak je najednou velká mezera až k mostu Libeňskému. Odpovídá to vývoji města, to jak bylo v minulosti zastavěno, kde mělo důležitá místa, a také to odpovídá podmínkám nábřeží – od Karlína a Holešovic dál už nebyla nábřeží zpevňována a zvyšována, na karlínské straně bylo docela dlouho souostroví. Automobilům to může být jedno, prostě pojedou kus dál. A pěšákovi? Na toho komunikace přes řeku moc nepamatují, občas mu nabídli převoz. A jinak se zřejmě počítá, že si všude dojede, ne-li vlastním vozem, tak tramvají nebo metrem, vždyť chodit pěšky je tak pomalé!
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
