Farní stodola leží uprostřed Staré Hostivaře, kde kromě středověkého kostela zůstala zachována původní urbanistická struktura – domy jsou tu malebně seskupeny v měkce modelovaném terénu nad meandrem Botiče. Rekonstrukce je příkladem principu konverze hospodářské budovy na objekt se společenským využitím.
Stodola je součástí areálu u kostela Stětí sv. Jana Křtitele, který je kulturní památkou, u fary je svažitá zahrada s hospodářskými objekty. Jádro obce je chráněno jako vesnická památková zóna. Samotná fara byla vybudována na základech starší stavby patrně kolem roku 1700, hospodářské budovy jsou klasicistní. Jednomlatová stodola byla staticky zajišťována pomocí přizděných opěráků, další opravy souvisely s požárem v 70. letech 19. století. Na stavu objektu se pak podepsala nedostatečná údržba, charakteristická pro druhou polovinu 20. století. V průběhu 70. a 80. let byla do interiéru vestavěna utilitární ocelová konstrukce, která zřejmě měla zajistit statiku budovy, zároveň sloužila pro autodílnu. Před zahájením obnovy byly detekovány poruchy krovové konstrukce a vlhkost ve zdivu.
TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE
Záměr na obnovu stodoly bylo třeba konzultovat s orgány památkové péče – bývá to mnohdy považováno za obtížný či traumatický moment zpracování projektu, zejména u atypického hospodářského objektu. „Můžeme říci, že se to zde „sešlo“– za Národní památkový ústav projekt od začátku s velkým pochopením konzultoval specialista pro lidovou architekturu Ondřej Šefců, který přispěl i radami s řešením atypických detailů, jako například zasklení vrat. Podporu jsme našli i na Odboru památkové péče MHMP, kde bylo třeba projekt operativně projednat, včetně změn v průběhu stavby. Je třeba ocenit vstřícný přístup jak Gabriely Tomasoni, tak její kolegyně Elišky Kokinové. Návrh bychom nemohli realizovat, pokud by s ním nevyslovili souhlas zástupci investora, jak za Farní úřad, tak za Arcibiskupství pražské, hodně fortelu a zkušeností předvedl i dodavatel stavby, zejména je třeba ocenit tesařské práce… Nyní pracujeme na obnově zahrady a drobné architektury,“ uvádí architekt Radek Vaňáč. Ondřej Šefců dodává: „Obnova farního areálu ve Staré Hostivaři postupuje systematicky již mnoho let a je zjevné, že funguje nejen jako prostor pro křesťanskou liturgii a pastoraci, ale jako komunitní centrum. Revitalizace či v tomto případě spíše konverze rozměrné a již poněkud znehodnocené stodoly nebývá tak úplně jednoduchá záležitost. Musím ocenit přístup projektantů, jejich skvělé nápady i nezbytnou míru pokory vůči historické stavbě. Přiznávám, že jsem nešetřil chválou za chytré detaily v interiéru, za práci se světlem, spouštěcí pódium a další vychytávky. Na této realizaci se potvrdilo, že studio Raketoplán je skutečný specialista na „stodoly“.“
TRADIČNÍ I NOVODOBÉ ŘEŠENÍ
Hmotové i materiálové působení objektu zůstalo zachováno – omítka byla provedena tradičním způsobem ve shodné barevnosti, zničené střešní tašky byly vyměněny za stejné pálené bobrovky. Nadkrokevní izolace je ukryta za štítové stěny, linie římsy a hřebene tak zůstaly v původní poloze.
„Trojtraktovou dispozici jsme uvolnili tak, aby tu mohl vzniknout sál a vstupní lobby, kolem jsou navázány prostory zázemí. Dělicí stěny jsme nahradili hmotou schodiště s průsvitným opláštěním – tento vertikální objem slouží k propojení podlaží a zároveň odděluje sál od lobby. Nový hlavní vstup je teď na východním průčelí, průjezd s dřevěnými vraty ale zůstal zachován. Opatřili jsme ho skládacím zasklením, takže se stal hlavním zdrojem denního světla pro společenský sál. Zároveň propojuje interiér s vnější plochou určenou pro letní akce“ dodává architektka Kristýna Sojka Rejsková.
V podkroví stodoly vzniklo prosté ubytování v podobě tří apartmánů, je tu také kancelář správce areálu. V pomyslném středu podlaží vznikl převýšený prostor s galerií s kuchyní.
SILNÉ ZDI, HISTORICKÝ KROV
Ve stodole byl původně střední mlat, otevřený do krovu, na bocích dva přístodolky. Její obvodové stěny jsou převážně kamenné, doplněné dozdívkou vrat. Tloušťka obvodové zdi je v jižní části 90 cm, menší tloušťka v severním prostoru může mít souvislost s dozděním po požáru v roce 1876. Střechu vynášel tzv. ránkův krov – ležaté podpěry pod středovými vaznicemi jsou rozepřeny středovou rozpěrou. Krov o pěti plných vazbách (vždy po čtyřech polích jalových vazeb) byl zakryt podhledem. Vazné trámy plných vazeb byly opatřeny šikmými táhly, vynášejícími trámy.
PŘIDANÉ KONSTRUKCE
„Konstrukční systém tvořilo nosné zdivo a ocelové sloupy. V jižní části jsme zachovali ocelovou konstrukci nesoucí strop, stávající výška byla pro společenský sál dostačující. Naopak v severní části, nad prostorem předsálí, byl strop odstraněn a nová, rovněž ocelová konstrukce se oproti původní úrovni snížila. Uvolnili jsme tak světlou výšku pro potřeby ubytování v podkroví. Tento výškový rozdíl jsme využili k umístění skladovací plošiny,“ upřesňuje architekt Ján Šefčík.
Ve stodole byly odstraněny nepůvodní dělicí stěny, dále také ocelové schodiště s lávkou ve středním prostoru mlatu. Nahrazeno bylo schodištěm ve středu dispozice. Odstraňovaly se také podlahy v 1. NP, na hydroizolaci se pokládala tepelná izolace, poté andhydrit se systémovými deskami podlahového vytápění. Nášlapnou vrstvou jsou ve společenském sále podlahová prkna, v předsálí betonová mazanina a v ostatních prostorách dlažba.
Krov byl z velké části napaden houbami a hmyzem, proto je nahrazen kopií. Konstrukce nového krovu kopíruje nejen původní profily konstrukčního systému, ale i tesařské spoje. Podle návrhu statika byl krov lokálně opraven příložkováním, část zdravých konstrukčních prvků byla ošetřena a vsazena do nového krovu. Z důvodu podchodné výšky byly příčné rozpěry v jižní části nahrazeny sloupky v plných vazbách v místě středové vaznice. Vazné trámy jsou přerušeny, jejich statický účinek se přenáší táhly do stropní konstrukce. Krov je zaklopen březovou překližkou a nadkrokevně zateplen deskami PIR. Střešní krytina je z keramických bobrovek.
Podlahy jsou nad společenským sálem nové, autoři projektu proto museli nahradit krovové rozpěry plných vazeb sloupky v místě středových vaznic. Podlahy v podkroví byly opatřeny tepelnou izolací; nášlapnou vrstvou jsou tu podlahová prkna.
TZB
Vytápění objektu je zajištěno pomocí tepelného čerpadla vzduch/voda. Teplo je distribuováno pomocí podlahového topení s nízkým teplotním spádem, radiátory a otopnými žebříky v koupelnách. Větrání společenského sálu zajišťuje vzduchotechnická jednotka s rekuperací. Potrubí je vedeno přiznaně.
