Červený kostel v Olomouci byl postavený ve stylu severoněmecké cihlové gotiky, po roce 1959 se však začal využívat jako sklad knih. Postupně chátral a přestával být ozdobou města. Nedávno se však dokonale proměnil – nabízí ojedinělé prostorové zážitky, minulost se současností propojuje v ne zcela tradičním pojetí. Je patrné, že stavba vznikla před více než sto lety, ale stejně tak je patrné, že její další život směřuje do století jednadvacátého.
Kostel evangelické církve augsburského vyznání byl postaven v letech 1901–1902 podle projektu Franze Böhma, k realizaci ho upravil (zjednodušil) Max Löwe. Tolik suché údaje o objektu, jenž byl součástí velkolepého, ale nikdy nedokončeného plánu na vytvoření okružní třídy, kterou by zdobily významné stavby podobně jako ve Vídni. Po roce 1919 kostel dostala Německá evangelická církev v ČSR, po roce 1945 evangelíci čeští. Užívali ho do roku 1959, kdy se z kostela stal sklad knih. Bez ohledu na to, že knihy jsou jedno z největších bohatství, které lidstvo shromažďuje, i bez ohledu na to, že šlo o knihy Vědecké knihovny, tohle soužití nebylo ku prospěchu ani stavbě, ani knihám.
Knihy bylo možno vystěhovat až v roce 2019, kdy knihovna vybudovala depozitář v Hejčíně. Zůstala otázka, co s kostelem, který byl dávno odsvěcen a který nebyl v nejlepším stavu. Ovšem vědecká knihovna má za úkol nejen shromažďovat (se vším, co k tomu patří) a půjčovat knihy, ale také je zpřístupňovat přednáškami, konferencemi nebo také autorskými čteními. K tomu může pořádat koncerty a řadu dalších akcí, k nimž knihy inspirují a pro něž je potřeba mít odpovídající prostor. Bývalý kostel se k tomu nabídl téměř automaticky.
STARÉ CIHLY S DOKONALÝMI DETAILY
Rekonstrukce nebyla snadná. Kromě statického zajištění a zajištění základů bylo nutno sanovat zasolené a poškozené zdivo. Bouraly se vnitřní omítky, podlaha se odstraňovala až na rostlý terén. Vyměnil se téměř celý krov při zachování původního tvaru, na střeše je nová krytina. Autoři se rozhodli pro měděné desky, které opakují původní tvary. Vše bylo vedeno snahou uchovat, respektive vrátit původní tvář stavbě, jež v sobě celou dobu skrývala u nás ne zcela všední půvab. Na ten už se možná dávno zapomnělo a teprve po odstranění knižních regálů mohlo nejen zkušené oko architekta odhalit obrovský výtvarný potenciál prostoru.
Nutnost vybudovat novou podlahu dovolila, aby se pod ní ukryly vzduchotechnika, větrání, ale i přitápění, tedy to, co je pro novu funkci nezbytné. Díky tomu bylo možno obnovit bělostné omítky, dokonale očistit cihelné prvky bez jakýchkoli rušivých zásahů. Z původního vybavení zůstalo zachováno málo, ale přece jen – dřevěné tribuny, které obíhají kolem centrálního prostoru, kazatelna, vitráže v bočních kaplích. Nových vstupů je málo, vytvořených s citem pro působivost prostoru. Například „paraván“ evokující knižní polici v bývalé oltářní nice, jemně natočený proti ose tak, aby nebyl považován za novodobý oltář. Vlastně – on jím je, ukazuje novou roli stavby, v níž tím nejdůležitějším jsou stále knihy, ale již jinak. A pak je tu již jen svítidlo, jednoduchý kruh obepínající prostor pod klenbou, jako by sestupoval z kruhu ve vrcholu klenby. Dokonale jsou očištěny původní cihly, které dávají možnost podívat se na téměř uměleckou skladbu cihelných detailů. A nad tím vším z bělostné barvy vystupují cihlová žebra klenby, v základu křížové – z každého rohu lodi vystupuje vzhůru trojice rozbíhajících se žeber, nahoře se potkávají ve vrcholovém kruhu. A k tomu se přidává rafinovaná skladba cihel na pilířích a obloucích nad bočními loděmi, která připomíná spíš krajku než zednickou práci.
ČERNÝ KRYSTAL PŘEKVAPÍ INTERIÉRY
Do kostela se dnes nevchází přímo z ulice. Je stále součástí Vědecké knihovny a s ní je propojen nově vytvořeným krčkem. To je objekt nezvyklého tvaru, který ovšem není náhodný – vychází z půdorysu kostela, na směrování jeho stěn volně navazuje, ovšem k tomu, aby bylo možno si to uvědomit, je nutno znát, jak je kostel komponován. A nezvyklý je nejen tvar, působící jako krystal – nezvyklá je i jeho barva – tam, kde není sklo, je stavba černá, s fasádou (i střechou) ze sendvičového hliníkového plechu. Možná to není stavba, která úplně láká, ale vzbuzuje zvědavost a vstoupit dovnitř stojí za to. Otevře se vysoký a světlem zaplněný prostor, jehož čelní stěna je plně prosklená, ozvláštněná ojedinělými barevnými tělesy svítidel, díky kterým je denní světlo rozmanitě zbarveno. A nejvyšší stěna ukazuje, komu prostor patří – je celá pokryta knihami, položenými do regálů možná nezvykle obráceně, tedy hřbety dozadu. Vše, kromě knih a skleněné stěny je provedeno z betonu, který tu znovu ukazuje, jak skvělý to je architektonický a výtvarný materiál. Dojem je prostě úchvatný. A přitom to je zároveň kavárna, ani není divu, že neustále plná.
A už jen na okraj je nutné zmínit také proměnu parteru. Kostel je dnes volně viditelný ze všech stran, u vstupu dostal svůj jemně orientovaný předprostor se stojany na kola i s lavičkami na odpočinek.
REKONSTRUKCE ČERVENÉHO KOSTELA PRO VĚDECKOU KNIHOVNU V OLOMOUCI
Autor: atelier-r – Miroslav Pospíšil; spoluautor Daria Johanesová; spolupráce Martik Karlík, Milena Koblihová, Ondřej Patsch, Pobert Landys, Lucie Rohelová, Adéla Tomečková, Hana Velčovská; spolupráce na interiéru Denisa Strnisková
Návrh grafiky informačního systému: Jan Košátko
Dodavatel: Společnost Červený kostel/STRABAG a.s. a OHLA ŽS, a. s.
Dodavatel interiérového vybavení: Prosto Interiér s.r.o.
Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.
Foto: BoysPlayNice, Radomíra Sedláková
