Tip redakce

Dvakrát o stavbách muzejních

Letošního ročníku soutěže Gloria musealis se zúčastnilo několik rekonstrukcí a novostaveb, na těchto stránkách představíme dvě. Obě byly v soutěži ve své kategorii oceněny – Areál památníku Ploština získal první místo, Ornitologická stanice v Přerově druhé. Samotné stavby a jejich architektonické řešení hrály při rozhodování poroty významnou roli.

Soutěž zvaná Gloria musealis se koná už 22 let, Asociace muzeí a galerií ČR v ní hodnotí nejen výstavy a knihy, které vznikají v českých muzeích a galeriích, má také kategorii zvanou Muzejní počin. Kromě jiného se tu objevují zajímavé rekonstrukce a nové stavby. Nemusí jít vždy o velké záměry, jako byla revitalizace libereckých lázní na galerii, rekonstrukce hradu Helfštýna, Letecké muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi či rekonstrukce Armádního muzea v Praze. Ty ve své době získaly také tituly Stavba roku. Nejčastěji to bývají rekonstrukce stávajících objektů nebo nové depozitáře.

OJEDINĚLÉ MUZEUM S BOHATÝMI SBÍRKAMI

Ornitologická stanice ORNIS vznikla v Přerově v roce 1932. O pět let později pro ni byl postaven malý objekt na okraji parku Michalov, v roce 1961 se stanice stala součástí Muzea Komenského. Mezi lety 1971 až 1985 zde probíhaly nejrůznější stavební úpravy, výsledkem byla ne zrovna nápaditá budova, která byla poničena při povodních v roce 1997. Pak byla sice opravena, ale ukázalo se, že pro unikátní sbírku 392 druhů ptáků je nejen malá, ale vlastně také nevyhovující. Proto bylo rozhodnuto o zásadní rekonstrukci, která ovšem musela probíhat za provozu – exponáty, pracoviště a depozitáře, stejně jako voliéry nebylo kam přemístit. Práce začaly v roce 2020 a dokončeny byly loni. Výsledkem je muzeum s bohatými sbírkami a s velkými vzdělávacími prostory.

Na východní straně vedle původní stavby vznikla nová budova; nachází se však na místě, kde pozemek z druhé strany omezuje sousední dům. Proto byla nová část přistavena lehce nakoso. A proto má železobetonová monolitická konstrukce, založená na pasech a patkách, své sloupy s kruhovým půdorysem poněkud nepravidelně rozloženy. Když byla nová část zkolaudována, muzeum se do ní přestěhovalo. Teprve pak byla obnovena původní budova. Výsledkem je zajímavě tvarovaná stavba, na níž je obtížené rozlišit, co je původní, a co nové. Obvodový plášť byl sjednocen, keramické vyzdívky jsou jednotně omítnuté, boletické panely zmizely, nahradila je elegantní okna. Nová část se v druhém patře odlišuje, její plášť tvoří dřevěné proplétané treláže, schematicky připomínající ptačí hnízdo.

Vnitřní uspořádání je logické: přízemí patří návštěvníkům, patro muzeu samotnému. Návštěvník vejde do rozlehlé haly, kde ho recepce nasměruje – na jedné straně je expozice, na druhé klubovny, respektive malý výstavní sál a učebna. Z haly se dá vyjít na terasu a dál do zahrady, kde jsou také voliéry, stejně jako odpočinková zahrada. V patře jsou nad expozicí knihovna a pracovny, nad klubovnami depozitář. Mezi nimi se rozevírá terasa nad zahradou. Jedna část je stíněná, aby tu mohla probíhat výuka. Všechny komunikační prostory jsou prosvětlené, pracuje se v nich se sklem ve stěnách, zábradlích i v klasických světlících.

O expozici psát nebudu, to je na samostatnou stať. Jen – přitažlivě v ní jsou představeni všichni ptáci, kteří se vyskytují či vyskytovali na území České republiky.

PIETNÍ MÍSTO VYSOKO V KOPCÍCH

Druhá stavba leží uprostřed valašských kopců. Jakoby všemi zapomenutý kraj, v němž kdysi byla pasekářská obec Ploština. Ta se na samém konci druhé světové války, 19. dubna 1945 stala obětí zběsilého masakru, při němž byly všechny domy vypáleny, a 24 obyvatel bylo zavražděno. Ihned po válce tu byl postaven památník z březového dřeva, v roce 1946 a ještě 1947 malá kaplička a také obytné domy, pro ty, kteří mimo osadu přežili a chtěli se sem vrátit. V roce 1975 byl na místě vystavěn trvalý památník (Ing. arch. Š. Zelina, akad. soch. F. Štábl), vznikl tu také amfiteátr pro vzpomínkové slavnosti.

Areál byl nyní rekonstruován a dostavěn tak, aby lépe odpovídal charakteru pietního místa.

Celé území bylo proměněno – zmizel amfiteátr, na jeho místo se usadila oválná budova návštěvnického centra. Ta chce co nejméně zasahovat do původního charakteru krajiny, proto je částečně zapuštěna do svahu, proto má zelenou střechu. Tak, aby vynikla přírodní malebnost místa i jeho osamělost. A stejně tak jeho pietnost… Od návštěvnického centra stoupá cesta vzhůru k rekonstruovanému památníku, lemována je jednoduchými dřevěnými panely, na nichž jsou fotografie připomínající život osady i její úděsný osud. Cesta vychází od návštěvnického centra, ale stejně tak je osově propojena s kapličkou, je to novodobá křížová cesta připomínající utrpení obyvatel místa.

V návštěvnickém centru se nachází expozice s názvem Tragédie na Ploštině. Betonová rampa vystupuje vzhůru, lemována připomínkami osob, událostí jednotlivých dní. A v prostoru, který rampy sleduje, jsou světelné sloupy, představující každého původního obyvatele osady. Fotografie a stručný životopis – data a místa. Jen málokomu bylo nad 40 let. A k tomu připomínka Ploština nebyla jediná. Je to prostor (i expozice) v zásadě minimalistický: surový betonový povrch a k tomu světlo a tma… Světlo je zde obdivuhodně působícím architektonickým prvkem. Vznikl tu neobyčejně silný prostor.

Usedlost, která byla postavena hned po válce, byla obnovena, v jejím přízemí je expozice dělená mezi ukázky původních interiérů a expozici Nová Ploština. Expozici a výstavám je věnováno nově upravené a otevřené podkroví. V budově vzniklo také konferenční centrum.

Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*