Dům prvorepublikového nakladatele Jana Laichtera v Chopinově ulici na pražských Vinohradech zůstává živoucí perlou české moderní architektury. Designérky Johana Němečková a Barbora Kolerusová při rekonstrukci čtyř bytů navázaly na příběh domu. Návrhem interiérů, včetně apartmánu pro zážitkové přespání, přidaly současnou vrstvu k práci věhlasného architekta Jana Kotěry.
Dům nechal postavit Jan Laichter, kupecký příručí z Dobrušky, který se vypracoval v jednoho z nejvýznamnějších českých nakladatelů. Podnik nesoucí jeho jméno založil se svým přítelem T. G. Masarykem, který tak u Laichtera mohl svobodně vydávat své spisy. V nakladatelství vycházela filozofická a vědecká literatura, ale také knihy pro mladé lidi a studenty, aby mohli poprvé v historii studovat v češtině.
PRVNÍ MODERNISTICKÝ BYTOVÝ DŮM
Jan Laichter si v novém domově na Vinohradech přál spojit pod jednou střechu práci s rodinným životem. Realizaci své vize svěřil Janu Kotěrovi, zakladateli moderní architektury a učitele celé generace architektů od Josipa Plečnika po Pavla Janáka.
V dnešní Chopinově ulici tak v letech 1908 až 1910 vyrostl vůbec první modernistický bytový dům u nás. V přízemí fungovalo nakladatelství a o patro výš žila rodina. Schodišťovou halu, propojující obojí, zdobí dodnes původní prvky jako šablonová výmalba nebo původní lustr.
Laichter ale věděl, že takový dům se sám neuživí. Čtyři byty v domě, navržené rovněž Kotěrou, sloužily od začátku k pronájmu. Z nájmu Laichter splácel půjčku na výstavbu domu. Ve třicátých letech nechal jeho syn František přistavět čtvrté patro podle návrhu Kotěrova žáka Pavla Janáka.
Pak přišel rok 1949. Zákon zajišťující nadvládu komunistické ideologie zlikvidoval přes tři sta soukromých nakladatelství. Z Laichterova domu odvezly nákladní auta deset tun knih, více než 27 tisíc svazků, do stoupy. V roce 1961 byla rodina exekučně vystěhována. Dům získala zpět až po revoluci.
STEJNÝ PRINCIP, JINÁ DOBA
„Cítím pocit zadostiučinění vůči komunistickému režimu, který se to pokusil všechno zničit, a já bych chtěl ukázat, že se jim to nepovedlo,“ říká jednatřicetiletý Štěpán Lars Laichter, který v současnosti dům spravuje.
Stál přitom před stejným problémem jako jeho prapradědeček: Jak zaplatit obnovu nejcennějších prostor? Odpověď našel tam, kde kdysi Jan Laichter. Příjmy z rekonstruovaných a pronajímaných bytů tak dnes financují restaurování historických interiérů a kulturní události, které se v domě konají.
DVĚ DESIGNÉRKY V DIALOGU S KOTĚROU A JANÁKEM
K návrhu rekonstrukce bytů oslovil Štěpán Johanu Němečkovou a Barboru Kolerusovou ze studia Other Projects. Obě se poznaly během studia na UMPRUM, kde společně založily značku Óda, prostřednictvím níž přenášely tradiční řemeslné prvky do současného designu. Právě jejich citlivý přístup k materiálům, respekt k historickým řemeslům a schopnost interpretovat je v současném kontextu byly hlavními důvody, proč padla volba právě na ně.
Designérky dostaly za úkol navrhnout rekonstrukci čtyř bytů. Dva od Jana Kotěry a dva od Pavla Janáka. Zadání znělo: navrhnout interiéry, které budou fungovat pro současné bydlení, ale budou zároveň akcentovat detaily a jazyk, se kterým navrhli interiér Kotěra a Janák. Žádná revoluce, ale ani žádná sentimentalita. Nová vrstva, která si je vědoma všech předchozích a reflektuje jejich hodnotu.
„V Laichterově domě je to o hledání kompromisu, kdy vrátit původní objekt a kdy prostor doplnit o moderní prvek, který reflektuje svůj historický kontext,“ vysvětluje Štěpán. Designérky přistoupily ke každému z bytů trochu jinak, protože každý měl jiné původní využití, jiného architekta, jiný charakter. Jednotlivé rekonstrukce ale spojuje respekt k materiálu a odvaha nechat mluvit to, co už v domě bylo.
+ V prvním patře se nachází Umývárna – apartmán pro zážitkové přespání. Bývalá prádelna a pokojík hospodyně Mařenky, k níž si děti rodiny chodily hrát. Po rekonstrukci nahoře vznikl čtecí kout s knihovnou, kde vedle svazků z padesátých let stojí prázdné knihy připomínající ty spálené komunisty. Dole se vešla velkorysá koupelna se saunou a výhledem do zahrady. Když designérky odstranily růžový latex ze stěn, objevily pod ním původní omítku. Omlácenou, ale krásnou. Jednotlivé vrstvy výmaleb zanechaly jako mapu proměn v čase.
+ Ve třetím patře slouží dodnes k pronájmu Kotěrův byt. Designérky na chodbě obnovily šablonovou výmalbu podle dobových fotografií a velkolepou věšákovou stěnu tvarově inspirovanou Kotěrovou tvorbou. Dovolily si zároveň jako výstřednost sáhnout po červené výmalbě chodby se skříní ve stejné barvě. Oříškem se zdála nová kuchyň, jelikož původní vybavení se nedochovalo. Návrh nakonec vychází stylově i materiálově z Kotěrova nábytku, ale začleňuje moderní užitné prvky. „Nepřetváříme tvář domu. Vytváříme další vrstvu. Sediment současnosti,“ shrnují Johana a Barbora.
+ Čtvrté patro pojaly designérky jako dialog s přístavbou, jejíž autor nebyl dlouho znám. Že šlo o Pavla Janáka, vypátral Laichterův prapravnuk až z dobových dokumentů. Janák přistavěl patro s takovou pokorou, že ho kolemjdoucí dodnes z ulice téměř nepostřehne. Designérky zachovaly stejný přístup: nová vrstva, která nechce být vidět, ale je cítit. Jednomu z bytů dominuje autorská knihovna inspirovaná tvary z tvorby Kotěry a Janáka a druhému zase velkorysý kuchyňský ostrůvek.
Johana všechny interiéry sama vyfotografovala. Její snímky zachycují přesně to, co se snažily vytvořit: prostor, kde nánosy druhé poloviny dvacátého století ustoupili obnově původních prvků a příběhů, které vyprávějí.
VIZE NA DALŠÍCH STO LET
Dům dnes žije nejvíce od revoluce. Konají se v něm autorská čtení, křty knih, výstavy i vzdělávací workshopy pro školy. Schodišťová hala, kterou komunisté proměnili v prázdný prostor, znovu plní roli zamýšlenou Kotěrou: spojovat soukromý život s kulturním životem. Písárna, kde se kdysi redigovaly rukopisy, hostí literární události. Salón a jídelna se otevírají veřejnosti při kulturních akcích a prohlídkách. Restaurování těchto prostor pokračuje postupně, financováno právě z příjmů rekonstruovaných bytů.
Laichterův dům vstupuje do druhé stovky let v rukou rodiny, která ho postavila, ztratila a získala zpět. Ekonomický model zůstává stejný. Byty slouží domu. A dům slouží kultuře.
-jik-
