Nádražní sklad z 19. století získalo město Řevnice ve značně zchátralém stavu. Jeho skrytý potenciál objevila ředitelka umělecké školy, která ho začala využívat jako výstavní, koncertní a taneční sál. Dřevák tak dostal druhou šanci, ale bylo třeba vybudovat zázemí. Jak ho do halové stavby přidat, aniž by se zacpal prostý, jednolitý prostor? Zázemí proto autoři umístili vedle budovy ve formě lodních kontejnerů, odkazujících k novodobým způsobům dopravy zboží. Zachovala se tak a nově interpretovala atmosféra dopravního uzlu, kterým železniční překladiště kdysi bylo.
Dřevák stojí podél první koleje, po delších stranách má dřevěné nákladové rampy, z čela pak masivní kamennou rampu, kterou se překládaly objemnější komodity. Jedná se o jednoduchou typovou dřevostavbu se sedlovou střechou s výraznými přesahy.
CHARAKTER STAVBY SE PODAŘILO ZACHOVAT
„Chtěli jsme zachovat charakter původní, více než sto let staré stavby včetně velkorysého vnitřního prostoru. Některé části musely být při rekonstrukci rozebrány a jednotlivé dřevěné i kamenné prvky se repasovaly nebo doplňovaly. Tepelné izolace jsme pokládali v podlaze, střeše a v části stěn. Charakter stavby a vůbec samotné rekonstrukce nám neumožnil osadit velké tloušťky izolací tak, jak jsme teď zvyklí u novostaveb, nicméně nám nezabránil použít pro daná místa ty nejvhodnější materiály. V podlaze, která byla přeložena, byl odstraněn dnes už nevyhovující škvárový násyp a nahrazen částečně štěrkem z pěnového skla. V části stěn v úrovni parapetu jsme pod stávající obklad z palubek vložili desky z minerální vaty. Ve střeše jsou nad bednění vloženy 10 cm tlusté dřevovláknité desky, která má nejen výborné izolační vlastnosti, ale i dobrou tepelnou setrvačnost – vnitřní prostor ochrání i v létě před prvním náporem slunečního záření. Kontejnery jsou z vnitřní strany zatepleny nástřikem z chytré pěny do dřevěného roštu,“ uvádí Šárka Sodomková.
DVĚ ETAPY OBNOVY
Rekonstrukce Dřeváku probíhala ve dvou etapách. V první z nich se v zachraňoval samotný sklad, který byl v podstatě rozebrán prkno po prkně, trám po trámu. V této etapě bylo největším úkolem naladit prováděcí firmu na zachování a repasi prvků v co největší míře. Vyměnily se jen napadené dřevěné prvky, doplňovalo se a nastavovalo. Ve finále se podařilo sehnat i pár nadšenců, kteří pomohli s dodáním chybějících autentických světel a vypínačů z bakelitu nebo smaltovaných tabulí.
Druhá etapa již byla hlavně o kontejnerech, které autoři ve stavebním povolení specifikovali jako doplňkové stavby ve formě výrobku. S pomocí zámečníků a truhlářů tak vznikly tři samostatné objekty, podobné v detailu, rozdílené v barvách i funkci, vybavené atypickými prvky vyrobenými na míru. Úkolem druhé etapy bylo dotáhnout repasi lodních kontejnerů do takové míry a kvality detailu, aby se staly důstojným doplňkem původní dřevostavby.
NOVÉ ZÁSAHY
Původní architekturu autoři obohatili několika snadno identifikovatelnými zásahy: nový vstup vytvořili vložením repasovaného lodního kontejneru. Poskytuje prostor pro zádveří, vymezuje místo pro malý bar a v podkroví malou galerii, kam lze uložit židle. Do sálu byl umístěn krb opláštěný ocelovým plechem se zaoblenými hranami. Ochrana kouřovodu z perforovaného plechu navazuje na vlakovou tématiku. V krbu se topí dřevem z obecního lesa. Voda ze střechy je sváděna do jímky s možností využití pro závlahu záhonů a zeleně.
