Více než pětina historických budov v Evropě trpí nevyhovující infrastrukturou a nízkou energetickou účinností, ročně se modernizace dočká pouhé procento z nich. Nezbytné jsou v takovém případě citlivé rekonstrukce, které propojují moderní technologie s respektem k historickému dědictví. Jejich cílem je zvýšit energetickou soběstačnost objektů a zároveň zachovat autentický vzhled. Mezi nejčastější výzvy patří sladění technických požadavků s památkovou ochranou, správný výběr materiálů, citlivé zasazení moderních prvků do interiéru a nedostatek kvalifikovaných řemeslníků.
Více než 20 % evropského stavebního fondu tvoří objekty postavené před rokem 1945, které se vyznačují nízkou energetickou výkonností, nedostatečnou tepelnou izolací a často i nevyhovující technickou infrastrukturou.[1] Vyplývá to ze studie Energy Efficiency of Historic Buildings, která analyzuje energetickou účinnost historických staveb napříč Evropou. Podle Eleny Lucchi zPolytechnické univerzity v Miláně se ročně dočká energetické renovace jen jedno procento takových budov. Tempo modernizace je tedy ve srovnání s klimatickými cíli EU extrémně pomalé.
Historické budovy přitom představují významnou část kulturního dědictví, a proto jakýkoli zásah musí být prováděn citlivě – s ohledem na autenticitu, původní materiály a konstrukční hodnoty. Odborníci tak zdůrazňují potřebu integrovaného přístupu, který spojuje principy udržitelnosti, památkové péče a moderních technologií. Tím je možné snížit energetickou náročnost těchto staveb, aniž by došlo ke ztrátě jejich identity. „Objekty často prochází kompletní rekonstrukcí – od nových vodovodních přípojek a veškerých instalací, přes rekonstrukci stropů až po instalaci moderního zdroje tepla a chladu. Novodobé doplňky by přesto měly historii spíše podtrhnout než přepsat,“ říká Jan Zeman, spoluzakladatel developerského projektu Urbaneo, který se mimo jiné zaměřuje na rekonstrukce starších objektů.
Příkladem takové rekonstrukce je nový projekt Rezidence Sovova. Původní budova byla vystavěna roku 1909 v době stavebního i společenského rozkvětu Karlína, zároveň je památkově chráněná. Autoři rekonstrukce se snažili propojit historickou architekturu s moderními technologiemi tak, aby dům působil autenticky, ale zároveň splňoval současné nároky na ekologické bydlení.
„Velkou výzvou bylo začlenění tepelných čerpadel, které se podařilo do budovy zakomponovat velmi citlivě a elegantně, takže jejich přítomnost zůstává skrytá oku návštěvníka. Do každé bytové jednotky jsme implementovali decentrální rekuperaci s entalpickým výměníkem, která umožňuje efektivní řízení vnitřního klimatu v jednotlivých bytových prostorách. Je tak zajištěno zpětné získávání tepla i část vlhkosti,“ popisuje Zeman s tím, že všechny bytové jednotky jsou vybaveny chytrým systémem řízení. Ten zajišťuje koherentní a automatizovaný chod domácností – od vytápění, větrání, stínění až po osvětlení a další technologie.
NEJEN TECHNICKÉ, ALE I ESTETICKÉ VÝZVY
Při kombinaci historické budovy a moderního interiéru je podle odborníků důležité dodržovat několik pravidel. Z pohledu stavební realizace je klíčové vyvarovat se necitlivých zásahů, které by narušily historický charakter budovy. „Do venkovního vzhledu se většinou nezasahuje, probíhá pouze průzkum barevnosti fasády, což je mimořádně zajímavý proces. V průběhu let se na podobných domech často objeví několik vrstev barev. Výslednou podobu omítky pak určují odborní garanti památkové péče na základě rozsáhlého průzkumu,“ přibližuje Zeman a dodává, že velkou výzvou bývá i koordinace jednotlivých profesí (od řemeslníků až po dodavatele materiálů), aby byl výsledek nejen estetický, ale i technicky bezchybný.
Stěžejní je podle expertů zachovat autentické prvky a zároveň využít současné materiály, které prostor nezahlcují, ale doplňují. „Při návrhu moderního interiéru do historické budovy je klíčové respektovat původní architektonické prvky a vyvarovat se zásahů, které by narušily prostorovou a estetickou kontinuitu, jako například nevhodné zásahy do fasád, schodišť či do členění interiéru. Naopak je velmi důležité pevně držet principy harmonické kompozice, kde soudobé materiály, barevné akcenty a vylepšené dispozice doplňují historickou strukturu a vytvářejí propojení mezi minulostí a současností,“ vysvětluje Aneta Rybníčková z architektonické kanceláře KYZLINK ARCHITECTS.
Důležitým prvkem je také volba vhodných materiálů. Přírodní prvky jsou podle odborníků elegantní, nikdy nevyjdou z módy a vždy dokáží vytvořit pocit domova. „Základním prvkem proto v podobných projektech bývá masivní dřevo, které přináší nejen vizuální kvalitu, ale i dlouhou životnost. V rámci propojení historického a moderního přístupu se nabízí kombinace se sklem, tento kontrastní materiál vnáší do interiéru lehkost, světlo a moderní eleganci,“ popisuje Martin Vaněček, jednatel společnosti Maxtin, která poskytuje odborné poradenství při realizaci interiérů.
Zvýšená pozornost se věnuje také oknům, pro zvýšení autentičnosti totiž pomáhá, když je jejich profil věrnou kopií těch původních. Ta často mívají kvalitní akustické vlastnosti, což je důkaz, že řemeslníci tehdejší doby dokázali vyrábět věci precizně a s velkou funkčností. „Při podobných projektech bývá problematické najít ty nejlepší odborníky na jednotlivé části renovace a výrobu věrných kopií. Takových firem či řemeslníků je u nás jen několik, což klade nároky nejen na finance, ale i na čas a harmonogram celé stavby. Řemeslo se bohužel postupně vytrácí,“ uzavírá Zeman.
-jik-
[1] Lucchi, E. Energy Efficiency of Historic Buildings. Buildings 2022, 12, 200. https://doi.org/10.3390/buildings12020200
