Budoucnost každého oboru je formována vnějšími vlivy. Jde o produkci a prostředky, které společnost chce nebo může za tyto produkty vynaložit. Budoucnost je rovněž dána vnitřní připraveností oboru – ekonomové mluví o produktivitě a ceně, akademici o inovacích a vynálezech, zaměstnanci o bezpečnosti a námaze a ekologové o trvalé udržitelnosti, architekti zkoumají nové funkce a formují výtvarný styl.
Stavebnictví je obor, který po dlouhá desetiletí, možná staletí představoval poměrně stabilní sektor, který zahrnoval přibližně desetinu hospodářských aktivit a tomu odpovídající podíl pracovníků. Růst požadavků na složitosti staveb, na jejich energetickou udržitelnost, trvanlivost a zdravotní nezávadnost většinou rychle vyčerpával pozvolný nárůst produktivity. Podíl stavebnictví na hospodářské aktivitě i zaměstnanosti, kde se trvale uplatňuje i významný podíl manuální a nízkokvalifikované práce na stavbě je, nebo vlastně byl, dlouhodobě stabilní. Na rozdíl od zemědělství, které za posledních 30 let kleslo v zaměstnanosti na desetinu, nebo i průmysl, který z vrcholu po druhé světové válce, kdy představoval až 60 %, klesl v západních zemích zhruba na polovinu, se zdá, jako by se ve stavebnictví nic nedělo.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se.
Jan Fibiger, předseda Nadace ABF
