
Nedávno schválená velká novela nového stavebního zákona, která dnes vyšla ve Sbírce zákonů, přináší do českého stavebního práva nové ustanovení (§ 256 odst. 3), které za určitých podmínek umožňuje nenařídit odstranění nepovolené stavby, tzv. černé stavby. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) s ohledem na diskuze v rámci předchozího legislativního procesu důrazně varuje odbornou i laickou veřejnost před jeho zneužitím i před možnou interpretací, že jde o plošnou „amnestii“ či automatickou cestu k legalizaci protiprávního jednání. Z pohledu ústavní konformity, dosavadní judikatury Ústavního soudu a úmyslu zákonodárce bude legalizace černých staveb s nejvyšší pravděpodobností aplikovatelná pouze ve skutečně mimořádných případech a u marginálních odchylek.
„Je nezbytné, aby si všichni aktéři stavebního procesu – od stavebníků přes projektanty, zhotovitele staveb až po správní orgány – uvědomili, že tolik diskutované nové ustanovení nemusí umožnit legalizaci všech staveb realizovaných v rozporu se zákonem. Velmi pravděpodobně bude záležet na splnění řady dalších okolností,“ varuje předseda ČKAIT Ing. Robert Špalek. Jinými slovy, novela stavebního zákona sice umožňuje v mimořádných případech nepovolenou stavbu ponechat. Rozhodující ale bude, zda by odstranění bylo zcela zjevně nepřiměřené svým přínosům a zda ponecháním stavby nebudou dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob. Ani případné dodatečné povolení samo o sobě nezbavuje projektanta, zhotovitele nebo další účastníky výstavby odpovědnosti za jejich práci!
Černou stavbou se v běžné řeči označuje stavba provedená bez potřebného povolení nebo v rozporu s ním. Velká novela stavebního zákona přináší možnost v některých případech rozhodnout o jejím zachování, přestože nesplňuje běžné podmínky pro dodatečné povolení. Nové ustanovení § 256 odst. 3 ale nelze chápat jako obecné prominutí pravidel ani jako snadnou cestu k legalizaci velkých staveb, které vznikly v rozporu s právními předpisy. Má řešit krajní situace, kdy by odstranění stavby bylo zjevně nepřiměřené, zatímco její zachování by nezasáhlo veřejné zájmy ani práva jiných osob.
Ustanovení říká, že „stavební úřad nenařídí odstranění stavby a stavbu dodatečně povolí i bez splnění podmínek (…), pokud by nařízení odstranění stavby představovalo pro povinného nebo pro jiné osoby nebo pro veřejný zájem zcela zjevně zásah nepřiměřený přínosům a zároveň ponecháním stavby nejsou dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob. Odpovědnost povinného za přestupek tím není dotčena“. Jde o několik podmínek, které musí být splněny současně. Nestačí, že by odstranění bylo nákladné, stavebníkovi způsobilo majetkovou újmu nebo že se stavba už užívá. Stavební úřad musí porovnat konkrétní přínos odstranění s jeho konkrétními následky a posoudit dopady zachování stavby.
„Nejde o běžnou nevýhodnost či nákladnost odstranění; formulace vyžaduje mimořádně silnou a zjevnou disproporci. Všechny uvedené podmínky musí být splněny současně. Z toho plyne, že i výrazná újma způsobená odstraněním sama o sobě nestačí. Ponecháním stavby také nesmějí být dotčeny veřejné zájmy a nesmí být zasaženo do práv třetích osob,“ upozorňuje JUDr. Jiří Kubík, MBA, vedoucí oddělení odvolání a stížností odboru stavebně správního Magistrátu města Plzně. Veřejné zájmy podle něj mohou souviset například s bezpečností, ochranou zdraví, životním prostředím nebo územním plánováním.
Práva třetích osob přitom nelze zúžit pouze na vlastníka sousedního pozemku. Může jít také o spoluvlastníky domu, přístup ke stavbě, údržbu společných částí, technickou infrastrukturu nebo možnost provádět opravy. „Kritéria je třeba posuzovat nejen ve vztahu k sousedním parcelám, ale též například ke společným částem domu, přístupu, údržbě, technické infrastruktuře či spoluvlastnickým právům,“ doplňuje Mgr. David Slováček, bývalý právník Kanceláře veřejného ochránce práv.
Příliš široký výklad výjimky by totiž mohl vést k tomu, že stavebník, který předem získal potřebná povolení a respektoval související omezení, bude v horším postavení než ten, kdo stavěl bez nich. Autoři právního rozboru, který bude ve druhé polovině listopadu publikován v časopise Z+i ČKAIT 5/2026, upozorňují, že výjimka by se neměla stát běžnou cestou k legalizaci nepovolených staveb. Její ústavně konformní použití podle nich vyžaduje „skutečně mimořádný případ, nikoliv obecnou legalizaci černých staveb‘“. Účelem není vytvořit motivaci nejprve stavět bez povolení a teprve později žádat o jeho dodatečné vydání.
Jak ale upozorňuje inženýrská komora, odpovědnost za výstavbu přitom nelze spojovat pouze s tím, zda stavební úřad stavbu povolí, dodatečně povolí, nebo nařídí odstranit. Stavební zákon upravuje veřejnoprávní podmínky povolování a provádění staveb, ale sám o sobě nenahrazuje smluvní vztahy mezi stavebníkem, projektantem, zhotovitelem a dalšími účastníky. Proto ani rozhodnutí o odstranění samo o sobě neurčuje, kdo a vůči komu nese občanskoprávní odpovědnost. Ta se posuzuje podle konkrétních smluv, zákonných povinností, rozsahu jednotlivých činností a okolností vzniku vady či škody. Nejlepší ochranou stavebníka i dalších účastníků proto zůstává kvalitní příprava, jasně vymezené smluvní vztahy a včasné zapojení autorizovaných odborníků.
PŘÍKLADY Z PRAXE
Ústavněprávním východiskem nové výjimky je pravděpodobně nález Ústavního soudu z roku 2020, který se týkal části oplocení. Územní rozhodnutí povolilo plot do výšky 150 centimetrů, některé jeho části ale dosahovaly výšky 172 až 193 centimetrů. Spor se tak týkal omezené odchylky, u níž se podle rozboru neprokázal závažný zásah do veřejného zájmu ani do práv jiných osob. Dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu ukazuje, proč je nutné rozlišovat mezi jednotlivými případy. Soud například potvrdil odstranění přístřešku pro skot, který byl bez povolení zčásti postaven na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka. Argument, že stavba chrání zvířata a zaměstnance, nemohl nahradit chybějící právní titul k užívání cizího pozemku. Soud nepovažoval za důvod pro ponechání ani rozsáhlý rodinný dům postavený bez povolení v rozporu s územním plánem. V daném případě stavebnice navíc přes výzvy úřadu ve výstavbě pokračovala a neposkytovala mu součinnost. Zájem na zachování domu nepřevážil nad veřejným zájmem na regulovaném rozvoji území.
Jiný případ se týkal přístavby skladu, která vznikla na základě pravomocného povolení, to však bylo později zrušeno kvůli malému přesahu stavby do plochy určené územním plánem pro jiné využití. Soud zde považoval odstranění za nepřiměřené: stavba vznikla v dobré víře na základě povolení, porušení bylo marginální a nebyl prokázán konkrétní zásah do veřejného zájmu ani práv třetích osob. Nešlo však o stavbu od počátku nepovolenou. Rozdíl mezi nepovolenou stavbou a stavbou, která povolení měla, ale později o něj přišla, může být pro posouzení věci významný.
Stanovisko ČKAIT se opírá o úmysl zákonodárce vyjádřený v důvodové zprávě, který zde pro citujeme:
Nový odstavec 3 zavádí výjimku, podle níž se odstranění „černé“ stavby nenařídí a stavba se dodatečně povolí i při nesplnění všech podmínek pro dodatečné povolení, pokud by odstranění stavby bylo zcela zjevně nepřiměřeným zásahem pro povinného, jiné osoby nebo veřejný zájem a zároveň ponecháním stavby nejsou dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob. Jde o obdobnou úpravu, jaká je již v současném znění zákona obsažena v § 259 odst. 1, pro případ opakovaného řízení o povolení stavby po jeho zrušení a o projev zásad proporcionality a zmírnění tvrdosti zákona, který by však vzhledem ke stanoveným podmínkám („zcela zjevná nepřiměřenost zásahu“ nedotčení veřejných zájmů ani práv třetích osob) měl být vykládán restriktivně a aplikován výjimečně. Explicitně se stanoví, že tímto není dotčena odpovědnost povinného za přestupek.
-jik-




