Buduj svou značku, posílíš image celého stavebnictví. Nejde přitom o planou výzvu. Naopak. Pokud si stavební firmy neuvědomí, že prakticky každý jejich projekt s výjimkou těch stavěných na braunfieldech, je značným zásahem do okolí. A jedinou věcí, kterou to lze částečně kompenzovat, je společenská odpovědnost a otevřenost firmy. I k tomu by měl významnou rolí přispět Emloyer Branding. A věříme, že i tato pravidelná příloha časopisu Stavitel.
Employer Branding je smysluplná práce. Je to všechno, co děláte a čím jste. Je to běh na dlouhou trať. Je to výzva pro každého člověka ve firmě. Je nezbytný pro firmy všech velikostí. Jeho výsledkem je dobře fungující firma, ve které pracují spokojení lidé a tvoří užitečné věci.
Jenže jde vlastně o práci s lidmi – a ti nějak záhadně ze stavebnictví mizí. Hlavním důvodem nedostatku uchazečů o zaměstnání v oboru stavebnictví jsou špatně nastavené školské systémy, nízké mzdy, dlouhá pracovní doba v létě na stavbách, neochota pracovat venku nebo špatná prezentace stavebnictví.
Zoufalý nedostatek lidí ve stavebnictví se podepsal na extrémním zvýšení ceny stavebních prací. Zatímco od roku 1996 do roku 2016 se průměrná cena stavebních prací na metr čtvereční u kancelářských budov prakticky nezměnila, za poslední dva roky stoupla o 50 procent, u bytových projektů až o 70 procent. To nejsou dobré zprávy. S trochou nadsázky lze říci, že pokud se nic nezmění, stavebnictví směřuje k postupné sebevraždě.
Každoročně odejde ze stavebnictví jen do důchodu 7500 pracovníků, kteří nejsou nikým nahrazováni. A to je dost nebezpečný trend, který podnikatelé nevyřeší. Zde by měla nastoupit role státu. Vzniklou mezeru by mohli zaplnit agenturní pracovníci, ale jak Stavitel při svém průzkumu mezi firmami zjistil, není to příliš využívaný nástroj. Většinou se všichni shodli – až na malé výjimky – že agenturní pracovníci jsou vhodní spíše pro strojírenské firmy. Navíc je s příjezdem cizinců spojena abnormálně složitá administrativa.
Česká republika udělila Ukrajincům sto tisíc víz. Jen pro srovnání v případě Polska, které je sice čtyřikrát větší, to ale bylo 15krát tolik víz. Asi dokážou Poláci lépe počítat. I tuzemská Hospodářská komora odhaduje, že dalších 40 000 pracovních víz pro Ukrajince bude sice stát 100 milionů korun, ale přinese ČR deset miliard korun ročně.
Úlohou státu je vykolíkovat podnikatelům hřiště, stanovit nediskriminační pravidla, dlouhodobě je držet a hlídat jejich dodržování. Tato liberální vize je České republice vzdálena na hony. Stát chaoticky stále něco mění, podle toho, jak se losuje volební kolotoč. Chybí vize – reálná vize – dalších kroků vlády a státu.
Úlohou soukromého sektoru, díky kterému země ještě nezbankrotovala, by mělo být se v rámci společenské odpovědnosti podílet na této vizi, protože politici se práce na ní nezúčastňují. A i zde by měl klíčovou roli sehrát Employer Branding.