Když mě Jirka Kučera požádá o článek do časopisu Stavitel, tak mu to slíbím. Vždy je to zhruba šest týdnů, možná i déle, před termínem odevzdání. A světe div se, pokaždé se opakuje stejný scénář, poslední den, den termínů odevzdání mi přijde sms, letos bohatší o poznámku, že už není třeba nic psát, stačí jen okopírovat tu poslední…. Jirko jsi poslední, kdo ještě neodevzdal, pošleš mi příspěvek do ročenky? Jirko, ber, prosím, úvod mého příspěvku jako omluvu za trápení, kterému tě každoročně vystavuji. OMLOUVÁM SE… A teď k tématu. Ano, nějakou dobu jsem přemýšlel, jaké téma zvolit. Nakonec jsem zvolil téma, které hýbe mediálním prostorem poslední dobou a skutečně je poměrně zásadní pro stavebnictví i pro budoucí vývoj ekonomiky České republiky.
Je jím digitalizace stavebního řízení. Vlastně nepovedená digitalizace stavebního řízení. Nerad bych, aby to vypadalo tak, že teď je každý „generálem po bitvě“, tak to skutečně není. Měl jsem tu příležitost být u celé věci celkem průběžně. Nebudu se pasovat do role znalce každého paragrafu nového stavebního zákona a jeho provázanosti na ostatní zákonné předpisy.
NAPLNILA NAŠE OČEKÁVÁNÍ
Co si ale dovolím tvrdit je, že celá příprava vlastní digitalizace v nás, kteří jsme měli možnost „u toho být“ za profesní organice, komory a asociace, vyvolávala určité pochybnosti od samého počátku. Vždy jsme byli ujištěni, že vše jde dopředu správným směrem, vše bude fungovat. Když jsme chtěli znát harmonogramy školení pro stavební úřady, když jsme chtěli vidět nějakou zkušební verzi, kde by bylo možné funkcionality vyzkoušet, vždy jsme byli odkázáni na budoucnost s tím, že vše bude a vše bude fungovat. 1. července 2024 přišel den D a ono to nefungovalo.
I přesto jsme, myslím, vystupovali velmi korektně, na dotazy médií, budu mluvit za sebe, jsem odpovídal, že je třeba počkat, systém je složitý, lze předpokládat určité počáteční potíže apod. Zlomilo se to ve mně, ve chvíli, kdy jsem osobně navštívil stavební úřad a na vlastní oči jsem viděl a na vlastní uši jsem slyšel, jak to opravdu nefunguje. Po té návštěvě mi došlo, do jaké propasti se můžeme zřítit. Na rovinu přiznávám, že mne netrápil zhoršený uživatelský komfort, ale to, že nelze dodržet zákonem stanovené postupy. V té souvislosti smekám před kreativitou odpovědných úřednic a úředníků, kteří ve snaze vyhovět žadatelům používali a používají postupy, které zákon nezná nebo neumožňuje, včetně využívání tzv. starých, ale funkčních systémů.
PRÁVNÍ NEJISTOTA SE PROHLUBUJE
A tady jsme u té právní nejistoty, které vznikala, či vlastně stále ještě vzniká. Když jsme o tom na jednáních s MMR za účasti pana ministra Bartoše mluvili, nikdo, opakuji nikdo z odpovědných pracovníků ministerstva neřekl… ne, právní nejistota v takových případech nevzniká. To ve mně pocit nejistoty a z toho vyplývajících souvislostí v souvislosti s možnými přezkumy vydaných rozhodnutí jen utvrdilo. Naštěstí náš tlak na přijetí legislativního opatření, tzv. bypassu, začátkem října přinesl ovoce a pan ministr Kupka spolu s novým ministrem Petrem Kulhánkem toto opatření prosazují rovněž.
Budiž ještě řečeno, že i přes veškerou snahu bude opatření platit nejdříve platit začátkem prosince 24, možná až od 1.ledna 25. Sice se do té doby budeme stále pohybovat v nejistém prostředí, ale s tím se budeme muset na tuto přechodnou dobu naučit žít. Druhá věc je, že teď bude velmi důležitá analýza současného stavu k tomu, aby mohlo být skutečně odpovědně rozhodnuto o tom, zda se bude systém opravovat nebo se celý postaví nově.
CHCE TO ZAČÍT NA ZELENÉ LOUCE
Nejsem „ajťák“, ale nějaké projekty velkého rozsahu jsem měl možnost odřídit a názor odpovědných kolegů byl vždy poměrně jednoznačný. Je-li systém špatně založen, je lepší jej neopravovat a postavit jej celý znova. Nechtěl bych být v kůži těch, kteří budou řešení navrhovat ani v kůži těch, kteří to budou rozhodovat, ale můj osobní názor je začít od začátku.
A snad poslední poznámka k věci. Odhad pana ministra Kulhánka na minimálně 12 měsíců, které povedou k nápravě považuji za velmi optimistický, těch 18 měsíců, které jsou rovněž prezentovány považuji za víceméně realistické, ale na hraně. Kdybych mohl, tak bych si dal termín delší, aby se v zájmu splnění nesplnitelného zase nenakupily chyby, které by následně opět celý projekt mohly ohrozit.
Věřím, že digitalizace stavebního řízení nakonec dopadne dobře a bude celému sektoru ku prospěchu. A o to by nám všem mělo jít především.
Jiří Nouza,
prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR
