V propojování praxe a teorie na lodní škole v Děčíně vycházíme z bohaté tradice vnitrozemské plavby Československa, Česka i Evropy. Nementorujeme ale jen dosavadní poznatky, příklady nám přináší též aktuální změny environmentální i celospolečenské. Daností oboru „lodník“ je pochopitelné zaměření na vnitrozemskou lodní dopravu i její roli v rámci dopravy celkové.
Změny v dopravní koncepci – adekvátní zásadním změnám v klimatu a v ještě překotnější situaci geopolitické, jsou důležitými potřebami jak pro reálný, tak akademické směry, potažmo pro vzdělávání. Tak se zdejší žáci seznamují s fenoménem vodních cest, s jejich multifunkčností a s jejich dopravně i klimaticky odlehčujícími vlastnostmi.
Je samozřejmě velmi potřebné modernizovat dopravní infrastrukturu ČR a napojení na okolní státy. A v celospolečenském zájmu, rozšiřovat podmínky pro kombinované přepravy.
Dnes pan premiér vlády pochválil postup modernizace železničního uzlu: „Česká Třebová je už od 19. století srdcem naší železnice, je to dopravní uzel, který spojuje Čechy a Moravu…“ a pan ministr dopravy vysvětloval, jaká pozitiva to na české železnici přinese.
Je to pěkné, je to potřebné. Avšak jaká škoda, že módu dopravy – vnitrozemské plavbě, rovněž tradiční, se takovýchto zpráv o zásadních modernizacích nedostává. Tedy proč nezní zprávy víme – nejsou realizace.
Což rozlišovací schopnosti nejvyšších strategií ČR nevidí, zejména dnes, kdy konkurenceschopnost i environmentální ohledy vyžadují multifunkční projekty a mezioborové přesahy, (za jedny peníze více užitku), klimaticky šetrná řešení, jak chybí:
- bezpečnost na přeplněných, majoritních dopravních tazích a obrana státu potřebují variabilní dopravní infrastrukturu,
- národnímu hospodářství tolik potřebné napojení na integrovanou vodocestnou síť Evropy,
- využití vodních útvarů s optimalizovanými vodními stavy pro vodní hospodářství (a jeho komplexní následné významy) stejně jako pro celkové životní prostředí a pro potřeby revitalizací a kompenzací.
Ing. Petr Vít, Spolek Aquarius-Vodnář
