Zatímco česká populace objektivně roste, světlé výšky obytných místností v nové bytové výstavbě se snižují. Umožňují to nová znění příslušných vyhlášek ke stavebnímu zákonu, městské stavební předpisy i hlasité tažení proti doporučujícím normám, které definovaly minimální kvalitu bydlení. A odůvodnění? Lidé kupují menší byty, protože na větší finančně nedosáhnou!
Podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) se však následek zaměňuje za příčinu. Aktuální trend v tvorbě právního prostředí vychází vstříc trhu s byty, na němž s ohledem na co nejnižší koncovou cenu dochází ke zmenšování podlahové plochy i redukci obestavěného prostoru. Zároveň se však rezignuje na základní potřeby obyvatel, a tedy koncových kupujících a uživatelů, jejichž průměrná tělesná výška roste. Češi totiž s výškou nad 180 cm patří k nejvyšším národům v Evropě. Přesto lze podle moderních českých stavebních předpisů nad polovinou podlahové plochy obytné místnosti, v chodbě či v koupelně snížit světlou výšku jen na 2,2 m. Ta je však zcela nedostačující pro hodnotu běžné výšky českých občanů. Při tělesné výšce 181 cm člověk se vztyčenými pažemi dosahuje celkové výšky 226 cm. Ostatně 226 cm jako minimální světlou výšku předpokládal i slavný architekt Le Corbusier.
„Podle vyhlášky o požadavcích na výstavbu musí být byt vybaven minimálně toaletou a koupelnou. Další požadavky nejsou právním předpisem stanoveny. Vzhledem k navrhované revizi norem, jež dosud pomáhaly určovat základní parametry pro bydlení, opravdu nezůstane mnoho údajů, kterých se budou moci kupující chytit. Koupě bytu jen „podle půdorysu na papíře“ bude vcelku náročná pro ty, kdo s technickými výkresy běžně nepracují. Po dokončení novostavby je pak může překvapit například výška stropu v koupelně,“ poukazuje na rozpor mezi daty a podmínkami pro novou bytovou výstavbu Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT. Pokud totiž světlá výška v koupelně bude jen 220 cm a kupující měří více než 180 cm, dlouhé vlasy si ve stoje ve vaně pohodlně neosprchuje. Keramický obklad by pak měl požadovat v rámci standardu i na stropě nad vanou nebo sprchovým koutem.
Pro ČKAIT je připravovaná rezignace na technické požadavky na stavby pro bydlení a plošné škrtání norem doporučujících základní standardy a vybavení bytových jednotek dalším dokladem, že stát ani samosprávy nepracují s daty. Situace, která v důsledku zbavuje jistoty budoucí kupující a uživatele, je paradoxní hned ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že datová analytika je základem koncepce a výstupů pro naprostou většinu oborů, včetně zdravotnictví, systému sociálního pojištění a důchodu nebo vzdělávání.
Druhým je skutečnost, že vyhlášky a městské stavební předpisy (ne)reagují na tzv. antropometrická data a ergonomii obyvatel zcela odlišně než výrobci nábytku. Na základě realizovaného projektu Nábytkářského informačního systému došlo v roce 2018 k úpravě norem stanovujících rozměry nábytku, včetně normy lehacího nábytku, v které byly definovány nové minimální rozměry postelí odpovídající současným parametrům lidského těla.
Inženýrská komora rozumí potřebě reagovat na aktuální vysoké pořizovací ceny bytů. Zároveň však odmítá, aby tzv. mikrobyty, které se v nabídce nové výstavby objevují stále častěji, byly klasifikovány jako byty dle současné platné právní úpravy. Rozvolňování požadavků na novostavby (rekolaudace nebo rekonstrukce) pak s ohledem na subsegment „prostor pro přespávání“ dopadá i na byty, které mají primárně sloužit pro plnohodnotné bydlení vyjadřující kvalitu života a nároky na něj. Nepomůže ani to, že nové návrhy norem zaměřující se na bydlení sice definují nové standardy bytu – základní a rodinný standard, ale bez bližšího určení konkrétních cílových skupin uživatelů těchto bytů.
„Nejde jen o světlé výšky, ale rovněž o šířky průchodu v bytech nebo uživatelský manipulačních prostor. Nic z toho, co čteme v revizi příslušných norem, neodpovídá výsledkům antropometrického měření české populace. Kdybych měla svůj dojem zobecnit, návrh jako kdyby u nově zavedeného základního standardu bytu vůbec nepočítal s rodinným životem. Přitom i při dodržení dosavadních doporučených požadavků lze realizovat cenově dostupné bydlení. Navrhované změny nejsou pomocí pro běžné občany,“ upozorňuje Ing. Renata Zdařilová, Ph.D., členka představenstva ČKAIT a členka pracovní skupiny ČKAIT pro dostupné bydlení, která je zároveň autorkou normy o přístupnosti staveb. Opět tím naráží na skutečnost, že aktuální stavební předpisy (hlavně Prahy a Brna) a související úpravy technických norem reagují spíše na vývoj na trhu a požadavky stavebníků hromadného bydlení než na vývoj ve společnosti.
Přitom je to právě člověk, jenž by měl být měřítkem všeho. Takto slavnou větu řeckého filozofa Prótagoráse parafrázoval zmíněný Le Corbusier, jenž v roce 1947 ve svém systému Modulor vycházel z výšky průměrného Evropana 182,9 cm a dospěl k hodnotě výšky člověka ve vzpažení 226 cm. Tomu odpovídaly i světlé výšky v jeho 75 let starých návrzích pro modulární výstavbu – levnou, rychlou, ale na rozdíl od současných snah v českém vystavěném prostředí především zaručující uživatelský komfort, pohodlný pohyb a podmínky pro regeneraci jeho obyvatel.
ČKAIT proto apeluje na příslušná ministerstva a orgány veřejné moci, aby úpravu právních norem nepřizpůsobovaly jen zadání podpořit výstavbu co nejmenších bytů, resp. prostor pro přespání alternativně sloužících i jako studentské nebo seniorské bydlení. V důsledku to může statisticky zvýšit počet vystavěných jednotek, ale dostupnost bydlení se nezvýší – připravované normové prostředí totiž mnohem více odpovídá realizaci investičních jednotek pro krátkodobé pronájmy než podpoře dostupného bydlení s ambicí zpomalit nebo zvrátit trend klesající porodnosti.
Podle inženýrské komory je navíc nynější spor kolem vyhlášek, městských předpisů a norem dalším dokladem změn bez potřebných dat a diskuse vedené na odborné úrovni. Ostatně to celé české stavebnictví zažívá od roku 2018, kdy se začal připravovat nový stavební zákon a související právní předpis. V případě technických norem a snaze redukovat jejich počet jde nejspíše dokonce o neznalost situace ve stavebnictví.
Proces tvorby a vydávání norem zajišťuje Česká agentura pro standardizaci, s.p.o. Současně je to stát, který využívá norem k regulaci a k zajištění všeobecné bezpečnosti výrobků a služeb. Konkrétně v oblasti stavebnictví je používá k zajištění plnění požadavků na výstavbu a závazných základních požadavků na stavby. Normy jsou ukazatelem optimálních, praxí ověřených kvalitativních požadavků. Jejich užívání je nepochybně ve veřejném zájmu. Bez použití norem bychom spustili systém bez pravidel, která jsou tak důležitá pro ochranu spotřebitele. V některých oblastech si ani neumíme představit tak silné tažení proti předpisům. Bude ale příště následovat zdravotnictví nebo potravinářství?
„Bez znalosti struktury norem může být vnímán počet 36 tisíc českých technických norem jako neúměrně velký. Je však třeba uvést, že 22 tisíc norem je mezinárodních (zejména ISO, IEC), zajišťujících kompatibilitu českých produktů při jejich exportu. České technické normy jsou obecně nezávazné. Vždy je možné postupovat odchylně, ale při zachování minimálně stejné úrovně obecné bezpečnosti navrženého řešení. V uvedeném kontextu je to stát, který výlučnými odkazy na normy je v právních předpisech činí závaznými,“ dodává Ing. Robert Špalek.
-jik-
