Výrobci stavebních materiálů se dnes i díky státním dotacím předhání o to, kdo je zelenější. Tím vznikají nejen různé mýty, ale i zavádějící tvrzení o vlastnostech stavebních materiálů. Nezkušený stavitel pak snadno může přijít o spoustu peněz v podobě daně za uhlíkovou stopu. Na jednu stranu využije finanční pomoc v podobě státní dotace na obnovu svého domu, bude však muset i platit.
NOVÁ EKOLOGICKÁ DAŇ: CO ČEKÁ STAVITELE?
Staveb a stavebnictví se brzy bude týkat daň, o které politici nahlas téměř nemluví. A i když u politiků je to nepopulární téma, v rámci Evropské unie je již schválen předpis, podle kterého budou muset majitelé nemovitostí platit ekologickou daň, tzv. emisní povolenku. „Pokud na stavbě použijete materiály, které mají vysokou uhlíkovou stopu, obvykle levnější, naroste vám ekologická daňová zátěž,“ potvrzuje Lukáš Kmenta, Country manažer HBS pro Čechy a Slovensko, specialisty na izolace budov. „Hodnotit se bude uhlíková stopa výrobních společností i uhlíková stopa produktů a materiálů, které tyto společnosti vyrábějí. Proto již dnes výrobci stále více zohledňují ekologii a udržitelnost. Zanedlouho například na stavebním trhu nebude možné stavět ani rekonstruovat s materiály, které nebudou tento požadavek splňovat.“
POSTIHY ZA ZELENÉ VYMÝVÁNÍ MOZKŮ
Další nová evropská legislativa se týká zelených tvrzení, tedy všech přívlastků, které navozují dojem, že výrobek, materiál nebo služba je šetrná k životnímu prostředí. Legislativa reaguje na zelené vymývání mozků (ang. greenwashing), které se nevyhnulo ani stavebnictví. Někteří výrobci velmi intenzivně propagují ekologičnost svých výrobků, a to i přes to, že jejich tvrzení se mnohdy dostávají až za hranici reality. „Ne všechno, co se vydává za přírodní materiál, je ekologické. Často je to jen argument pro navýšení ceny,“ říká Kmenta a jako příklad uvádí izolaci z ovčí vlny. „Nelze pochybovat o tom, že je to přírodní materiál, je však opravdu ekologický?“
PRAVDA O UHLÍKOVÉ STOPĚ VÝROBKŮ
Nejen na příkladu s ovčí vlnou můžeme dobře vidět důležitost požadavku na minimální uhlíkovou stopu. I proto by měl být každý výrobce schopen transparentně deklarovat vlastnosti výrobku, které potvrzují jeho reálný dopad na životní prostředí během celého životního cyklu výrobku. Řeč je o tzv. Environmentálním prohlášení o produktu (ang. zkr. EPD), které nám udává, kolik CO2 se vyprodukuje od výroby až po recyklaci daného produktu. „Z průzkumů vyplynulo, že při výrobě určitého množství izolace z ovčí vlny se do ovzduší vypustí násobně větší množství CO2 než u ostatních izolačních materiálů. Z hlediska globálního oteplování se proto rozhodně nejedná o ekologický materiál. Nejnižší hodnoty emisí CO2 mají polyuretanové pěny,“ upřesnil odborník z HBS.
ZELENÉ PASTI ANEB JAK SE VYHNOUT DRAHÝM CHYBÁM PŘI STAVBĚ
Při stavbě nebo rekonstrukci domu narážejí zákazníci na velké množství zelených pastí. A dokud nevstoupí v platnost nová legislativa, je téměř nemožné se ve skutečných parametrech a vlastnostech výrobků orientovat. V souvislosti s různými zelenými řešeními na snížení energetické náročnosti budov, na která prostřednictvím různých režimů pomoci přispívá stát, resp. Evropská unie, je to bez nadsázky minové pole. V praxi to může znamenat, že stavitel si dnes vybere materiál, který se sice tváří ekologicky a úsporně, a dostane na něj i dotaci, jenže později se ukáže, že se jedná o materiál s vysokou uhlíkovou stopou a bude za něj platit drahou emisní povolenku.
NÁRODNÍ NORMY JAKO NEJLEPŠÍ VODÍTKO
Kmenta proto doporučuje orientovat se podle národních norem. Ty by měly nastavovat jednotný systém posuzování vlastností výrobků, aby zákazník mohl objektivně porovnávat jejich parametry. „Důvtip některých výrobců však nezná meze a často zaměňují parametry výrobků nebo mimo kontext vyzdvihují jen jeden parametr, vlastnost, která však v celku tvoří jen zanedbatelnou funkci. Někteří výrobci také spoléhají na neznalost zákazníka či jeho minimální znalosti o stavební fyzice a zneužívají toho,“ říká otevřeně Kmenta.
Typickými příklady jsou podle něj lambda (součinitel tepelné vodivosti), difúzní odpor nebo hořlavost materiálu bez ohledu na použitou skladbu konstrukce či přehřívání. „Na tyto parametry je třeba si při výběru tepelné izolace dávat pozor. Často se jedná o prezentaci hodnot naměřených v laboratorních podmínkách nebo dokonce pouze o vypočtené hodnoty, které nezohledňují stav po zabudování ani fungování v čase.“
NENECHTE SE OŠÁLIT
Chystáte-li se zateplit novostavbu nebo starší nemovitost, myslete i na to, že samotná izolace musí korespondovat s celou skladbou konstrukce. „Stavba funguje jako spojené nádoby. Podcenění jedné části systému se často projeví defektem v jiné části stavby,“ vysvětluje Kmenta. Při výběru vhodné termoizolace je třeba se zajímat o její základní parametry (například deklarovanou lambdu), ale také o to, zda existují certifikované a odzkoušené konstrukční skladby.
Další důležitý údaj je záruka na materiál a to, zda se tato záruka vztahuje i na realizační firmu. „Kvalita provedení je mimořádně důležitá. Základní parametry izolací jsou velmi podobné. To, co rozhoduje o tom, zda bude izolace fungovat, je její provedení, tedy kvalita práce,“ zdůrazňuje odborník na izolace. Jako odstrašující může posloužit příklad zákazník, který si ve stavebninách koupí minerální vatu a tu si pak svépomocí nainstaluje na základě krátkého videonávodu na internetu. „Takový zákazník je později překvapen, že izolace po dvou či třech letech ztrácí účinnost. A proto je potřeba myslet na to, že izolace je investice na celý život a svěřit jí do rukou odborníků, kteří spolu s výrobcem poskytnou alespoň 20letou záruku na funkčnost materiálu,“ uzavírá Kmenta.
-red-
