Orba jen po vrstevnicích, vytváření zasakovacích přerušovacích pásů velkých pozemků a péče o půdní horizont z hlediska podpory schopnosti vsaku. Rehabilitace vegetačního pokryvu a retenční schopnost povrchu půdy jsou podle předních tuzemských odborníků na vodohospodářské stavby a krajinářské inženýrství z České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) významnými a podstatnými opatřeními, jak bojovat se suchem. A začít by se s nimi mohlo okamžitě. Stále delší období bez srážek a jejich nerovnoměrné rozložení v roce dopadají jak na kvalitu života v České republice, tak i na zemědělství, kterému kvůli suchu významně klesají výnosy.
Možná překvapivě se názor inženýrské komory jen částečně protíná s prioritami boje proti suchu, které tento týden artikulovala Vláda ČR. „Jsme stavaři a očekávalo by se, že budeme podporovat především velké stavby. Vodní nádrže jsou samozřejmě velmi důležité pro období nedostatku srážek i pro minimalizaci dopadů povodní. Jejich příprava, realizace a uvedení do provozu je otázkou dalších desetiletí. Zapotřebí jsou proto i opatření, která nejsou tak velká jako například přehrada Orlík, ale svou komplexností ho vhodně doplní,“ vysvětluje, proč ČKAIT zdůrazňuje systémové změny v hospodaření s krajinou, její předseda Ing. Robert Špalek. Je podle něj nezbytné kombinovat ryze technická řešení s těmi blízkými přírodě.
Podle ČKAIT platí, že každá voda, kterou neumíme v ČR zadržet a účelně využít, bez náhrady odteče do sousedních států. Nové velké vodní nádrže, k jejichž budování je zapotřebí se opět vrátit, zvyšují ochranu před povodněmi a mohou být zdrojem vody pro období sucha. Oba účely splnit najednou mohou jen částečně. „I proto je nezbytné navrhovat vodohospodářská opatření jako součást projektů komplexních pozemkových úprav, která budou zahrnovat revitalizaci drobných vodních toků, realizaci technických a biologických prvků pro zadržen povrchového odtoku vody, zasakovacích pásů a obecně umožnit změnu hospodaření na zemědělských pozemcích,“ doplňuje doc. Ing. Jaroslav Zuna, CSc., osobnost ČKAIT a autorizovaná osoba v oboru vodohospodářské stavby a stavby krajinného inženýrství a v oboru stavby pro plnění funkce lesa.
Odborníci ČKAIT opírají svá doporučení o jednoduchý příklad. Vysušená půda se ve vztahu ke krátkým, vydatným dešťům chová stejně, jako když se suchou utěrkou snažíme utřít rozlitou vodu na stole – ta se do ní nevsákne, ale steče z desky na zem. Podobně i srážková voda ihned povrchově odchází potoky a řekami z krajiny, nezasakuje se do půdy a navzdory z dlouhodobého hlediska statisticky vyrovnaným ročním úhrnům srážek[1] se v posledních letech zvyšuje dlouhodobé půdní sucho.
Podle Ing. Adama Vokurky, Ph.D., předsedy Autorizační rady ČKAIT a autorizovaného inženýra v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství a v oboru stavby pro plnění funkce lesa, je nezbytné mimo technická opatření v krajině rozšiřovat zatravněné pásy, obnovovat remízky, meze, mokřady, chránit přirozené údolní nivy před jejich zastavováním a revitalizovat vodní toky s ohledem na posílení přirozené retence vody v povodích. „Zadržování vody by se mělo dít na co největší ploše. V tomto smyslu by bylo dobré využít potenciál probíhajících komplexních pozemkových úprav pro realizaci prvků společných zařízení v kulturní krajině“ doplňuje.
S tím, že pro zmírňování následků sucha má zásadní roli zemědělství, souhlasí rovněž Ing. Daniel Vaclík, osobnost ČKAIT a odborník na stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství. Změny ve způsobu zemědělského obhospodařování pozemků by se přitom mohly projevit poměrně rychle. K zásadním principů podle něj patří orba výhradně po vrstevnicích, rozdělení velkých pozemků mělkými vsakovacími průlehy a lepší péče o půdní horizont z hlediska podpory schopnosti vsaku, například zaoráváním slámy a dalších organických látek do půdy. „Pohotově by se také daly vytvářet tzv. muldy jako retardéry odtoku v pozemkových údolních svodnicích či málo vyvinutých vodotečích. Jednalo by se, zjednodušeně řečeno, o jakási příčná žebra přes údolnice, tato žebra by musela snést přeron vody a klidně by mohla býti i částečně propustná,“ vysvětluje Ing. Vaclík.
Všechna doporučená opatření přitom už mají oporu v zákoně o ochraně zemědělské půdy. Na českých polích ovšem převažuje velkovýrobní způsob hospodaření, který vede ke zrychlení a zvýšení povrchového odtoku. Utužování půdního povrchu má za následek omezenou infiltraci povrchově odtékající vody. Experti ČKAIT proto jednotně zmiňují hrubé brázdy, záchytné a vsakovací příkopy, vyvýšené meze, průlehy… Jednoduše budování retardérů odtoku srážkové vody, která z vyšších poloh do nížin navíc s sebou splavuje jemné částice půdy. A ty ještě více snižují možnosti vsaku.
Drobné mokřady, malé vodní nádrže a potoční koryta mají lokální význam – samy o sobě však nemohou být účinné globálně. „Vodu je třeba zadržet v povodí celoplošně, je třeba obnovit chybějící horizonty podpovrchové a podzemní vody,“ je přesvědčený Ing. Jaroslav Zuna, CSc. Podle jeho názoru je změna klimatu chybně zužována pouze na vliv emisí CO2. Teplotu povrchu a ovzduší země souměřitelně zvyšuje také degradace vegetačního pokryvu zemského povrchu – tedy ztráta trvalé vegetace a radikální snížení propustnosti a vlhkosti velké části plochy zemské pevniny. „Omezováním emisí CO2 sice lze zvýšit objem odražené sluneční energie (tepla), ale nelze čelit negativním důsledkům oteplování. To je možné především rehabilitací vegetačního pokryvu a zvýšením propustnosti povrch zemské pevniny,“ doplňuje Ing. Jaroslav Zuna, CSc.
Obdobně odborníci přistupují k čerstvému plánu vlády ČR co nejrychleji vytipovat a posunout k realizaci alespoň dvacet nových vodních nádrží. V platných územních plánech ještě nedávno byla pro tento účel rezervována téměř stovka lokalit. Nejdále jsou přitom záměry nádrže u Kryr na Žatecku, Nové Heřminovy na řece Opavě, Vlachovice ve Zlínském kraji, Skalička na řece Bečva a Pěčín v Královéhradeckém kraji.
Podle ČKAIT mají velké vodní nádrže nezastupitelnou úlohu. Patrné je to na příkladu Vltavské kaskády, kdy především díky Orlíku byl letos vydatně nadlepšován průtok Vltavy, včetně Labe. Díky tomu v Praze zatím nebyly znát žádné významnější důsledky snížené hladiny v korytě řeky.
-jik-
[1] https://www.chmi.cz/namerena-data/historicka-data/uzemni-teplota-a-srazky
