Jak uspokojit požadavky zaměstnanců, je klíčovým bodem budování značky zaměstnavatele – Emloyer Barandingu. Mzdy opět reálně rostou. Ale jen v oborech, kde se zvyšuje přidaná hodnota. Mzdy v prvním čtvrtletí pokračovaly v nominálním i v reálném růstu. Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil údaje o vývoji mezd v prvním čtvrtletí. Průměrná reálná mzda vzrostla v 1. čtvrtletí 2025 o 3,9 %. Nominálně vzrostla o 6,7 % na 46 924 Kč.
Po dvou letech poklesu reálných mezd se situace na českém trhu práce konečně začíná obracet. Mzdová dynamika v prvním čtvrtletí letošního roku výrazně zrychlila a zaměstnancům po zdanění zůstává s každou výplatou o něco více peněz. Tempo růstu mezd nyní převyšuje inflaci, což znamená, že kupní síla domácností se pozvolna obnovuje.
RŮST V KONTEXTU
Přesto je důležité zasadit tento vývoj do širšího kontextu. Podle nejnovějších dat OECD zůstávají reálné hrubé mzdy v Česku stále pod úrovní, na které byly na začátku roku 2021. Stejný trend přitom platí pro přibližně dvě třetiny členských zemí OECD. A ani výhled není příliš optimistický – Česká národní banka předpokládá, že se reálné mzdy v Česku vrátí na předpandemickou úroveň z roku 2019 až někdy během roku 2026.
Jinými slovy – mzdy sice rostou, ale zatím jen dohánějí ztrátu kupní síly, kterou domácnosti utrpěly v době vysoké inflace. O návratu životní úrovně na předchozí maxima je proto zatím předčasné hovořit. K udržitelnému růstu bude zapotřebí nejen stabilního ekonomického prostředí, ale také vyšší produktivity práce a promyšlené mzdové politiky, zejména ve veřejném sektoru. Jinak hrozí, že růst mezd sám o sobě vytvoří nové inflační tlaky.
SOCIÁLNÍ NAPĚTÍ
Pozitivním signálem je, že tahounem současného mzdového růstu jsou obory s vysokou přidanou hodnotou – například informační technologie, energetika či nemovitosti. Naopak pomaleji rostou mzdy v sektorech, kde produktivita stagnuje. Tato rostoucí mezisektorová nerovnováha však může prohlubovat sociální napětí. Klíčovým úkolem proto bude propojit růst mezd s růstem investic a inovací, jinak hrozí, že současné příjmy rychle znehodnotí další cenový šok.
Inspiraci, jak z této pasti ven, nabízí například izraelský model. Tamní ekonomika těží z cílených daňových úlev pro výzkum a vývoj a podpory startupového ekosystému. Díky tomu se Izrael zařadil mezi světové lídry ve venture kapitálových investicích – v roce 2023 šlo o zhruba 500 dolarů na obyvatele, což představovalo druhé místo na světě.
Podobnou cestou by se mohlo vydat i Česko. Patří sem například rozšíření daňových odpočtů na výzkum a vývoj, větší podpora aplikovaného výzkumu a spolupráce s průmyslem či budování technologických inkubátorů. Právě kombinace chytrých daňových pobídek, grantů a přístupu k rizikovému kapitálu může podle odborníků Česku pomoci přesunout se od role montovny k pozici inovativního hráče s dlouhodobě udržitelným růstem mezd.
Michal Španěl,
datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz
