De Residence Pangandaran představuje soubor 24 rodinných řadových domů a mushollu na indonéské Jávě. Za jejich návrhem stojí mladý český architekt Erik Petrus, pro kterého je typický silný autorský rukopis. Jeho práce v Indonésii zdůrazňuje schopnost propojit soudobou architekturu s místní kulturou a exotickým podnebím.
Rozlehlé písečné pláže s romantickými západy slunce a ideálními podmínkami pro surfování, okouzlující krajina, ve které se divoká džungle proplétá s rýžovými poli. Tak bychom mohli popsat přírodu v Indonésii. Mladého českého architekta Erika Petruse natolik okouzlila nejen místní exotická příroda, ale i kultura a architektura: „V rámci mé záliby v cestování po exotických krajinách jsem měl možnost procestovat část Asie. A právě Indonésie se mi stala osudnou.“ Když dostal možnost navrhnout pro česko-indonéské investory rezidenční projekt, neváhal ani minutu.
Díky hlubokému nastudování místní kultury, klima a architektury mohl architekt Petrus navrhnout rezidenční projekt, který odpovídá soudobým požadavkům jeho obyvatelů. V turisticky vyhledávané lokalitě, ve městě Pangandaran, tak vznikl komplex 24 rodinných domů s řadovým uspořádáním – De Residence Pangandaran.
„Koncept jednotlivých rodinných domů, byl inspirovaný typickým indonéským domem, zvaný joglo, který má vyvýšenou střechu ve svém vrcholu, kde se hromadí horký vzduch z celého domu, který se následně z tohoto místa jednoduše odvětrá ven,“ dává architekt do souvislostí soudobé pojetí tradiční architektury. Světlík každého domu jednak odvádí nahromaděný horký vzduch, ale zároveň přivádí nepřímé světlo do velkorysého převýšeného prostoru. Ten představuje centrální bod celého domu – nachází se v něm jídelna s kuchyní a obývací pokoj. V horním patře najdete dvě ložnice.
Zázemí souboru zahrnuje nejen recepci s vrátnicí, ale také bar s venkovní terasou či malý bazén, kde rezidenti mohou odpočívat během horkých dní. „Kromě zeleně, která poskytuje stín, se často využívají vodní prvky, jako jsou jezírka, potůčky a fontány. Tyto prvky nejen přidávají estetickou hodnotu, ale také mohou sloužit jako zdroj vlhkosti pro okolní rostliny a zlepšovat mikroklima,“ popisuje architekt práci s veřejným prostorem.
Co se týče materiálů, tak architekt zvolil primárně místní materiály. „V projektech běžně používáme na dveře a nábytek teakové dřevo, na podlahu a obložení koupelen mramor či travertin, který se těží v místních lomech,“ vysvětluje architekt. Jako nosnou konstrukci zvolil železobetonový skelet vyplněný cihlami batako, jedná se o cihly vyrobené na místě z vulkanického materiálu z nedalekých sopek.
De Residence tak vytváří ideální kombinaci soukromí, pohodlí a blízkosti v jednom z nejkrásnějších přímořských prostředí Indonésie. Tento rezidenční komplex nabízí luxusní bydlení s moderním vybavením téměř na dohled od malebných písčitých pláží. „Spokojenost investora a rezidentů s projektem, mi přineslo další zakázky v Indonésii. V současné době jsem zde navrhl už více než 10 projektů,“ pochvaluje si architekt Petrus.
Součástí projektu se stala i tzv. musholla, což je dle slov architekta: „označení pro modlitebnu nebo malou mešitu v islámském kontextu“. Investoři se rozhodli mushollu postavit, aby poděkovali bohu, ale i místním obyvatelům za stavbu obytného komplexu. Musholla představuje důležitý bod pro místní komunitu nejen ve chvíli modlitby, lidé zde vedou komunitní život. Musholla zaujme svým tvarem a použitými perforovanými cihlami – ty chrání prostor proti přímému světlu a poskytují prostor pro setkávání lidí. Právě hra světla a stínu nese silnou symboliku v rámci této stavby. „Světlo, které přichází seshora skrz úzký výřez v kopuli symbolizuje přítomnost Alláha,“ uzavírá architekt.
Název: De Residence Pangandaran
Autor návrhu: Ing. arch. Erik Petrus, Ph.D.
Místo: Pangandaran, Indonésie
Adresa: 13 Jalan Raya Wonoharjo, 46396 Pangandaran, Indonesia
https://goo.gl/maps/b8CSSUJEPLTc2Ftd7
Datum realizace: 2018–2023
Investor: PT. Mabano Properti Grup
Užitná plocha: 1920 m2
Zastavěná plocha: 1300 m2
Plocha pozemku: 3260 m2
Fotografie: Mario Wibowo.
ERIK PETRUS, ARCHITEKT, URBANISTA, TEORETIK ARCHITEKTURY
+ Stojíte za návrhem 24 rodinných řadových domů na Jávě – rezidencí Pangandaran. Mohl byste nám přiblížit, jak jste se k projektu v Indonésii vůbec dostal?
Jednalo se o souhru několika náhod. Velmi často cestuji po světě, se zájmem poznat místní kulturu, a to hlavně architekturu a urbanismus. V rámci mé záliby v cestování po exotických krajinách jsem měl možnost procestovat část Asie. A právě Indonésie se mi stala osudnou. Před 8 lety jsem cestoval po Jávě, po jednom z nejlidnatějších ostrovů na světě, kde mě fascinovala místní kultura, chování lidí, a má zvědavost o architekturu mě vedla k pochopení základních principů, jak místní tropická architektura funguje a shodou okolností po mém návratu zpět do ČR mě oslovil investor, zda bych mu nenavrhl několik rodinných domů do jednoho menšího přímořského města na jižním pobřeží Jávy, které se jmenuje Pangandaran, odkud pochází jeho manželka.
+ To zní jako ideální scénář. Proč vás klient oslovil?
Klientovi se líbil můj zájem o asijskou architekturu, a to že zkoumám typologii townhousů, a že jsem Indonésii osobně navštívil a procestoval okolí, kde jsem měl projekt navrhnout.
+ Pomohla vám znalost typologie townhousů v procesu návrhu?
Typologii townhousů jsem se věnoval v rámci své disertační práce. Díky těmto znalostem pro mě od začátku nebylo vůbec těžké takovýto velký rezidenční soubor navrhnout. Při navrhování jsem se cítil velice přirozeně, jako kdybych indonéskou kulturu znal už léta. Navíc to byl můj celoživotní sen navrhnout stavbu do exotické země. A to se mi splnilo.
+ Jak se na takovou souhru náhod koukáte zpětně?
Největším úspěchem tohoto projektu pro mě, byla důvěra ze strany investora, který mi od začátku věřil v tom, co dělám. Sdílel se mnou stejný názor na věc. Návrh se nijak nezměnil od prvního představení. Tak jak jsem ho zpočátku prezentoval, tak se také postavil. Všechny domy se po zveřejnění nabídky ihned prodaly. Spokojenost investora a rezidentů s projektem, mi přineslo další zakázky v Indonésii. V současné době jsem navrhl do Indonésie už celkem přes 10 projektů. Z toho několik projektů je už postavených a další se momentálně staví nebo připravují na realizaci.
+ Na projektu rezidence Pangandaran na první pohled upoutají pozornost světlíky. Předpokládám, že nemají pouze estetickou funkci…
Přesně tak, světlíky plní velmi důležitou funkci – přivádějí světlo seshora do interiéru a také umožňují příčné provětrání, nehledě na orientaci vůči světovým stranám. Ve své práci se snažím reflektovat kontext místa. Koncept jednotlivých rodinných domů, byl inspirovaný typickým indonéským domem, zvaný joglo, který má vyvýšenou střechu ve svém vrcholu, kde se hromadí horký vzduch z celého domu, který se následně z tohoto místa jednoduše odvětrá ven.
+ Takže jste se inspiroval tradičním indonéským tvaroslovím…
Inspiroval jsem se, ale princip jsem v návrhu použil v současném pojetí. Už jsem mluvil o jejich praktickém využití. Uvnitř domu se pak nachází velkolepý převýšený prostor, který prochází celým domem od přízemí až po střechu. Tento prostor se stal centrálním prostorem domu, ve kterém se v prvním patře nachází můstek, který spojuje ložnice na obou koncích domu. Z tohoto můstku pak vede schodiště do přízemí, kde se nachází obytný prostor s kuchyní a jídelnou s přístupem na soukromou venkovní terasu. Tento princip převýšených prostorů používám téměř u všech svých projektů.
+ V Indonésii mají odlišný přístup k soukromému venkovnímu prostoru – bylo to právě něco nového, s čím jste se musel naučit pracovat?
Přístup je opravdu velmi odlišný, než jaký známe v Česku. Ale od začátku mi to dávalo smysl… Kombinace ekonomických, sociálních a prostorových omezení vedou k výstavbě husté a kompaktní zástavby. V mnoha částech Indonésie je k dispozici omezené množství pozemků vhodných pro výstavbu, zejména v hustě obydlených městských oblastech. Proto se lidé snaží maximalizovat využití dostupného prostoru. A to má právě dopad na vztah mezi vnějším a vnitřním prostorem rodinných domů. Obecně lidé v Indonésii netráví moc času na zahradě, protože se nechtějí vystavovat přímému sluníčku nebo horku.
+ Jak spolu venkovní a vnitřní prostory komunikují?
Venkovní prostory jsou v rámci domů minimální a mají spíše pobytový charakter. A to buď ve formě atrií, kolem kterých jsou umístěné obytné místnosti, nebo různých vnitřní dvorů, které přivádějí světlo do interiérů. Tyto venkovní prostory nejenže umožňují cirkulaci vzduchu a příčné provětrání, ale také ochlazují samotnou stavbu v různých částech, protože se přirozeně vzduch ve stínu trochu ochladí. Kromě zeleně, která poskytuje stín, se často využívají vodní prvky jako jsou jezírka, potůčky a fontány. Tyto prvky nejen přidávají estetickou hodnotu, ale také mohou sloužit jako zdroj vlhkosti pro okolní rostliny a zlepšovat mikroklima.
+ To souvisí i se světlem a slunečním zářením. Jak s ním v Indonésii pracují?
V Indonésii, stejně jako v mnoha tropických regionech, je práce se světlem a přímým slunečním zářením důležitá z důvodu vysokých teplot a intenzivního slunečního záření. Je několik variant, jak se s tím dá pracovat. Já často do projektů integruji prvky stínění, aby chránily interiéry před přímým sluncem a přehříváním.
+ Jaké varianty nejčastěji volíte?
Buď varianty ve formě venkovních lamel umístěných před okny, popřípadě vytažení desek konstrukcí, které mají před oknem přesah. V poslední době jsem si však hodně oblíbil perforované cihly, které v interiéru vytvářejí zajímavou hru světla a stínu. V Indonésii mají velkou škálu výběru těchto tvarovek, což mi umožňuje používání různých tvarů a typů k docílení rozdílných a zajímavých atmosfér do různých druhů prostorů.
+ Když zůstaneme u použitých materiálů, jaké jste v návrhu rezidence Pangandaran použil a proč?
Na stavbu domů jsem použil lokální materiály, protože ty, které se musejí dovážet z velké dálky jsou poměrně drahé a prodražují stavbu. Jako nosnou konstrukci jsme zvolili železobetonový skelet vyplněný cihlami batako, které jsou na místě vyrobené z vulkanického materiálu z nedalekých sopek. Celkově rád používám výrazné materiály jako kámen, beton, cihlu, dřevo. Neboť tyto výrazné materiály vnáší do prostoru zajímavý ornament a určitý detail.
+ A pokud jde o návrh interiérů?
V projektech běžně používáme na dveře a nábytek teakové dřevo, na podlahu a obložení koupelen mramor či travertin, který se těží v lomech. Teď u jednoho projektu jsme dokonce použili na dveře makassarové dřevo. Oba tyto druhy dřev jsou známé svou vysokou odolností vůči hnilobě, hmyzu a rozkladu. Obsahují přírodní oleje a pryskyřice, které jim poskytují tuto odolnost, což z nich činí vhodné materiály pro tropické podnebí.
+ V Česku jsou tato exotická dřeva velmi drahá a používají se v luxusních interiérech…
Je to tak, protože musíte k ceně připočítat právě dovoz. Například ve vile Tugendhat, která byla postavená ve třicátých letech 20. století, bylo v interiéru použité makassarové dřevo dovezené z Indonésie. A já ho naopak v interiéru běžně používám, protože je to lokální materiál. Indonéská zkušenost mě velice ovlivnila, protože tyto materiály navrhuji i do svých českých projektů. Protože týkové dřevo má nádhernou kresbu a medově až čokoládově hnědou barvu.
+ Na projekt jste se několikrát v průběhu výstavby letěl podívat. Dokonce jste strávil nějaký čas ubytovaný přímo v jednom z domů. Jaké to bylo?
Přesně tak. Zhruba po roce, co se projekt dokončil, jsem se na něj přiletěl osobně podívat. Měsíc jsem byl ubytovaný v jednom z domů, který jsem navrhl. Mohl jsem tak zažít atmosféru uvnitř domu v různém čase a ověřit si, jak funguje navržený princip světlíku, co se týče přívodu světla do centrální části dispozice a také jeho přirozené větrání. Měl jsem možnost sledovat život v celém souboru. Bavit se s lidmi, kteří domy obývají. To si myslím, že se málokdy architektovi poštěstí takhle si zkusit prožít vlastní návrh po nějakou dobu.
+ Zažil jste tam v té době dokonce i zemětřesení…
Zhruba tak v polovině mého pobytu jsem zažil poměrně silné zemětřesení: 5,1 stupňů. Odehrálo se to v noci. Vzbudilo mě to. Celý dům se třásl, nábytek se posouval a vrzal o podlahu. Rychle jsem vyběhl ven a sledoval co se bude dít. Po chvíli vše přestalo. Naštěstí domy odolaly. Nikde se neobjevily žádné trhliny, dokonce ani v omítce, a to bylo poměrně dost velké zemětřesení.
+ Jaký to byl pocit, že projekt, který jste sám navrhl prošel takovou zatěžkávací zkouškou a vy jste mohl být u toho?
Byl to pro mě velký zážitek, nikdy v životě jsem zemětřesení nezažil. Indonésie se nachází v takzvaném ohnivém kruhu s výskytem častých zemětřesení a erupcí sopek. Navíc je to země v tropickém podnebí, kde se střídají suchá období a období dešťů, která trvají několik měsíců.
+ Tak to jste musel brát při návrhu ohled na mnoho faktorů…
Bylo opravdu velmi důležité navrhnout kvalitní základy a celou nosnou konstrukci tak, aby odolávala silným zemětřesením a také nestálosti podloží vlivem častých dešťů. Tohle byly pro mě velké výzvy, které jsem musel v návrhu zohlednit, a se kterými jsem neměl do té doby vůbec žádné zkušenosti.
+ Co vám tato zkušenost přinesla?
Od začátku jsem měl v sobě veliké nadšení a zapálení udělat maximum pro to, abych navrhl takové stavby, které by do okolního prostředí zapadly, byly originální a propojil se tak můj architektonický styl s místní kulturou a podnebím, které je od toho českého úplně odlišné. A to se mi podařilo.
SVĚTLO, KTERÉ VSTUPUJE DO MUSHOLLY SESHORA, SYMBOLIZUJE PŘÍTOMNOST BOHA
Součástí řadových domů je i návrh musholly – islámské sakrální stavby. S architektem Petrusem jsme si v rozhovoru povídali o tom, jakou funkci musholla plní v rámci společenského a komunitního života, ale také třeba to, jak on sám k návrhu přistupoval. Erik Petrus je známý svým silným autorským rukopisem, ve kterém spojuje tradiční tvarosloví se současnými architektonickými trendy. Jeho projekty přinášejí do indonéského prostředí nejen vizuální estetiku, ale i atmosféru, která oslovuje a zanechává trvalý dojem a vyvolává silné emoce.
+ Myslím, že spousta českých čtenářů pojem musholla v životě neslyšela. Mohl byste nám tento pojem přiblížit?
Musholla (výslovnost „mušola“) je označení pro modlitebnu nebo malou mešitu v islámském kontextu. Termín se často používá v jihovýchodní Asii, zejména v Indonésii, Malajsii a Singapuru, kde slouží jako místo pro modlitby a duchovní aktivity pro muslimy. Tato modlitebna slouží ke každodenním pěti povinným modlitbám a k recitaci koránu. Musholla může mít dvě podoby. Buď ve formě samostatné místnosti uvnitř budov. Například ve veřejných institucích, na univerzitách, letištích, v obchodních centrech, rodinných domech a podobně, anebo jako samostatná budova.
+ Takže taková mešita?
V podstatě, ale důležitý rozdíl mezi mešitou a mushollou je ve velikosti. S tím, že mešita slouží převážně pro velké společné sborové modlitby pořádané v pátek. Mešity mívají minbar (kazatelnu), tu v musholle nenajdeme.
+ Jakou roli hraje taková stavba v rámci konkrétní lokality?
Důležitou, její role může být různorodá. Neboť kromě prostoru pro modlení se stává kulturním centrem dané lokality, kde dochází k různým komunitním aktivitám. Obzvláště v hustě osídlených lokalitách hraje tato stavba velice důležitou roli s různorodými podpůrnými aktivitami. V mnoha případech je musholla přístupná obyvatelům dané oblasti jako přístupnější alternativa k větším mešitám.
+ Jaké jsou její komunitní funkce?
Lidé se zde mohou shromažďovat, aby spolu diskutovali, sdíleli zkušenosti nebo se účastnili různých událostí. V některých mushollách se pořádají kurzy a přednášky o islámské víře, duchovní praxi a etice. Tyto aktivity mohou sloužit k posílení náboženského vzdělání a duchovního růstu členů komunity. V mushollách se často organizují charitativní a dobročinné aktivity, jako je sbírání a distribuce potravin pro potřebné, pomoc při náboženských oslavách či podpora sociálně znevýhodněných skupin.
+ Takže v nových projektech se jedná o takové místo seznamování se?
Dalo by se to tak říct. Pro muslimy v nových lokalitách může být musholla místem, kde najdou podporu a integraci do místního společenství. Poskytuje prostředí, kde se mohou setkávat s lidmi s podobným náboženským a kulturním zázemím. Stavba musholly je v dnešní době v Indonésii již standardem v rámci větších souborů a bývá také hlavním požadavkem ze strany města ji v návrhu zahrnout.
+ To jsme probrali její společenskou roli, pojďme se podívat na samotnou architekturu stavby. Jaké prvky nesmí při návrhu musholly chybět?
Nejdůležitější je samotná orientace stavby. Musholla by měla být orientována směrem k Mekce. Tato orientace umožňuje věřícím modlit se v souladu s islámskými tradicemi. Už při vstupu do budovy musí být patrné jakým směrem se má věřící modlit. K tomu slouží tzv. mihráb, což je takový výstupek nebo malá nika v zadní části zdi.
+ Jak jste mihráb zakomponoval do svého návrhu vy?
V moderním pojetí ve formě úzkého okna v kopuli, kterým přichází do interiéru seshora světlo.
+ A co další prvky?
Dalším důležitým prvkem, který musí být v návrhu zahrnutý je tzv. wudu prostor. Jedná se o prostor, kde probíhá rituální očista (wudu) před samotnou modlitbou. To znamená, že si člověk musí umýt chodidla, předloktí, ruce, obličej a podobně. U malých staveb postačí k tomuto úkonu pouze umyvadlo. Dále může mít musholla minaret, což je taková věžička.
+ Ve vašem návrhu minaret nevidím…
Není totiž podmínkou, tak jsem ho v návrhu nepoužil. Navrhl jsem ale nad vnitřním modlitebním prostorem vyvýšenou válcovou kopuli, která je z venku viditelná a velmi výrazná. Stala se takovým charakteristickým prvkem této stavby. Přítomnost minaretu je v tomto případě pouze symbolická.
+ Mimo výrazné válcové kopule mě zaujalo použití děrovaných cihel. Co vás k tomu vedlo?
Děrované cihly vytvářejí v interiéru velmi zajímavou atmosféru hry světla a stínu. Skrze architektonický prostor se obecně pokouším vzbuzovat v lidech emoce. Práce se světlem a stínem mi umožňuje tyto emoce umocňovat. Musholla má kolem vnitřního modlitebního prostoru venkovní krytý ochoz opláštěný perforovanými cihlami, které chrání prostor proti přímému světlu a poskytuje prostor pro setkávání lidí. Světlo, které přichází seshora skrz úzký výřez v kopuli symbolizuje přítomnost Alláha. Dopadající světlo více posiluje dojem toho, když se člověk modlí, tak promlouvá k Alláhovi.
+ Sám jste říkal, že musholla představuje modlitebnu v islámském kontextu. Jak se vám navrhovalo v duchu islámské architektury?
Snažím vytvářet místní varianty islámské architektury, které harmonicky propojují tropické podnebí s moderním designem. Tímto způsobem se snažím respektovat, jak kulturní dědictví daného regionu, tak i aktuální potřeby a estetické preference komunity.
+ Pracoval jste s atmosférou místa jiným způsobem – vzhledem k tomu, že se jedná o sakrální stavbu –, než při navrhování prostorů pro obývání?
Důležité je pro mě primárně pracovat s kontextem daného místa. Neboť tvar, hmota stavby a samotné vnitřní uspořádání vychází z reakce na daný kontext. Proto je každý můj návrh originální a odrazem mého autorského architektonického přístupu. Co se týče samotné atmosféry uvnitř náboženské stavby, tak ta je samozřejmě trochu jiná než u rodinné vily, protože v každém takovém prostoru je potřeba docílit jiného účinku a emoce.
Název: Musholla (islámská sakrální stavba)
Autor návrhu: Ing. arch. Erik Petrus, Ph.D.
Místo: Pangandaran, Indonésie https://goo.gl/maps/b8CSSUJEPLTc2Ftd7
Datum realizace: 2023
Investor: PT. Mabano Properti Grup
Užitná plocha: 52,10 m2
Zastavěná plocha: 80,40 m2
Plocha pozemku: 87,70 m2
Fotograf: Mario Wibowo
-jik-
