Při obnově parku na Moravském náměstí autoři pracovali s prvky modrozelené infrastruktury, s požadavky na environmentální udržitelnost a biodiverzitu. V kontrastu s šumem a tepem okolního města nyní park vytváří poetiku klidu a akce. V jeho středu se nachází fontána s vodním zrcadlem a volná pobytová plocha, která je v kontrastu ke vzrostlým stromům.
Park v centru Brna byl dlouhodobě zanedbaný, funkční už nebylo ani jeho prostorové vymezení – hvězdicovité uspořádání cest prostor dělilo na segmenty, které byly ve své hloubce nevyužívané, k pobytu nevybízela ani centrální plocha s kašnou. Proto byla vyhlášena architektonicko-urbanistická a krajinářská soutěž, v níž zvítězil návrh ateliéru Consequence forma architects. Po dopracování studie byla k projektu v roce 2019 přizvaná Klára Zahradníčková, která se svým týmem stojí za podobou vegetačních úprav. Důležitou součástí technologie parku je hospodaření s dešťovou vodou řešené Jiřím Vítkem nebo autorské hrací prvky od Richarda Loskota. Architekti mohli v roli generálního dodavatele projektové dokumentace po celou dobu procesu návrh vyvíjet a zpřesňovat. Součástí procesu byly konzultace a supervize, které se zhostili krajinářská architektka Karin Standler a architekt Franz Sumnitsch i další technické profese. Před zahájením stavby se podařilo realizovat opatření zlepšující podmínky v kořenové zóně stromů a prozkoumat sklepy po Německém domě. Šetrný přístup k stromům probíhal i v průběhu stavby.
OÁZA V CENTRU BRNA
„Na Moravském náměstí se setkává pevné městské centrum a parková ringstrasse, proto jsme se rozhodli navázat na tyto silné stránky. Abychom potvrdili status náměstí jako parku a zařadili ho do kontextu dalších brněnských náměstí, doplnili jsme jeho prostor o urban arénu – víceúčelovou, flexibilní centrální plochu. Tvoří ji masivní dřevěná lavice a fontána s vodním zrcadlem. Základní členění prostoru vycházelo z navazujících pěších tras a z pozice stromů. Na pohledovou městskou osu od Rašínovy třídy jsme umístili vertikálu Slunce a kavárnu s dětským hřištěm. Svojí jižní orientací využívá jedinečný výhled na celý park a panorama města s kostelem sv. Tomáše,“ uvádí architektka Janica Šipulová a dodává: „Prostor jsme se snažili zpřehlednit, aktivovali jsme ho v celé jeho hloubce, zároveň jsme tu vytvořili rozdílné charaktery prostředí – vegetační prstenec po obvodu jsme ještě dosázeli, je tak v protiváze k prázdnu uprostřed. Pod mohutnými korunami stromů jsme navrhli okružní cestu s kavárnou a dětským hřištěm. Okružní cestu jsme ještě doplnili o rychlou diagonální spojnici. Jedním ze základních principů našeho konceptu je tedy různá intenzita užívání parku – nejvíce lidí se pohybuje kolem kavárny a centrální plochy, směrem k vnějšímu okraji zatížení slábne.“
MÍSTA PRO SETKÁVÁNÍ
Dominantou parku je plocha uprostřed, která nabízí sdílené pohodlí. Na velkorysé lavici je dovoleno ležet, sedět, válet se, hrát si, a to pro všechny. Místo tím dostalo náboj, plocha fontány se navíc stává jevištěm. Vždy je na co se koukat a vždy se něco děje. Je to akce nebo ne-klid vodní hladiny. Každý procházející se zapojuje svým pohybem. Vodní zrcadlo umocňuje zdvojeným obrazem každou situaci. Režim fontány přitahuje a vybízí k interakci a hře. V letním období, kdy život ve veřejném prostoru graduje, je místo plné dětí, osvěžení si občas dopřejí i dospělí.
Důležité však bylo objevit potenciál severní části, kam autoři umístili kavárnu a dětské hřiště. Původně nevyužívané plochy se tak proměnily v atraktivní místo – kavárna tvoří rozhraní mezi parkem a městem a posiluje městský charakter dopravně vytížené ulice Koliště, která se postupně proměňuje v bulvár. Částečně transparentní střechou kavárny prorůstá strom. Základy v jednom bodu vynáší osmimetrovou elipsu – Slunce, kterou protíná střecha kavárny. Polovina objektu se zrcadlí nad střešní rovinu. Elipsa z leštěné oceli se ve dne ztrácí, se západem slunce se zjevuje díky světelné instalaci a jemně zakončuje pohledovou osu z centra. Téma zrcadlení, počátku a jemné otázky spojené s naší společností vzbuzuje neonové slovo Budoucnost na rezavém objektu kavárny, fasáda je totiž z povětrnostně odolné oceli, která postupně rezaví.
V kontrastu k živému okolí kavárny jsou travnaté a luční plochy, které naopak nabízí klid a stín na okružní promenádě. Výrazný lem na okraji vizuálně propojuje park s okolím. Jdete kolem a užíváte si každé roční období dle právě kvetoucích trvalek a cibulovin. Prostupy do parku byly vytvořeny podle vysledovaných tras; autoři použili metodu mapující původní vyšlapané pěšiny v čerstvém sněhu pomocí snímků z dronu. Důležitou trasou je široký páteřní chodník, menší radiální propojení a okružní promenáda doplněna drobnými zatravněnými pěšinkami.
HOSPODAŘENÍ S VODOU
Modrozelená infrastruktura vrací vodnímu režimu jeho původní podobu, příznivé mikroklima podporuje i fontána a její mlžné trysky. Přírodně blízká opatření zadržují srážkovou vodu v co největší míře – vsakuje do podloží a dotuje tak vegetaci. Všechny zpevněné plochy jsou spádované, voda se svádí do štěrkových průlehů a rýh. Část dešťové vody slouží jako zálivka pro lužní záhon, stromy v mlatu nebo pás na severní hraně parku. Nové stromy v mlatu byly sázeny se strukturálním substrátem (štěrk obohacený biouhlem a kompostem), který drží vlhko dlouho po dešti, zachovává půdní vzduch a distribuuje živiny. Další stromy doplnily park po obvodu. Výběr druhů navazuje na stávající pestrost a doplňuje jej o dřeviny s toleranci ke klimatickým změnám. Koruny keřů jsou postupně vynášeny do výšky a vytváří solitéry.
Větší plochy trávníků a podrostových záhonů se stromy přijímají a vsakují vodu plošně díky hlubokému štěrkovému profilu. Trávníky jsou tu ve třech typech: piknikový trávník v centrálním prostoru; travino-bylinné společenstvo v polostínu pod stromy a na průlehu; štěrkové trávníky kolem hracích prvků a doseté spáry chodníků z žulové dlažby.
Výrazným prvkem parku je lem, který tvoří bylinné patro, keře a stromy. Vznikl tak jasně definovaný rámec s dobrými podmínkami pro rozvoj přírodního společenstva.
