Obě stavby autoři pojali v tradičních materiálech – v podhůří Jeseníků se odjakživa stavělo ze dřeva. Jsou téměř stejné, odlišuje je jen jiná barva kolem oken a v mozaikách lodžií. Dřevěné fasády a střechy byly v návrhu od začátku, při průzkumu tradičního stavění v dané lokalitě a technik údržby dřeva padla volba na modřínový šindel. Měli štěstí, ve vedlejším údolí působí firma, která připravuje šindele z místních dřevin.
„Investor za námi přišel s projektem, který koupil spolu s pozemkem a měl již vydané stavební povolení. Byl to návrh v tradičním historizujícím stylu., který jsme měli upravit a najít cestu pro zvýšení ubytovací kapacity. Ale všechny varianty v jednom objemu se nám zdály pro dané místo mimo měřítko. Proto jsme se rozhodli pro zásadní změnu a původní objekt jsme rozdělili do dvou menších. Pro tuto myšlenku se nám podařilo nadchnout také investora. Zároveň jsme věděli, že stavíme v chráněné oblasti, oslovili jsme proto Agenturu ochrany přírody a krajiny a společně si definovali, co je důležité pro ně a co pro nás. Výsledkem je současná interpretace tradičního jesenického stavení,“ vzpomíná architekt David Bureš a dodává: „Dřevěnou fasádu jsme chtěli od začátku, zároveň nám přišlo nelogické použít materiál, který se bude dovážet přes půl planety. Nakonec jsme se rozhodli pro modřínový šindel, navíc vyrobený ze stromů, které jsou zvyklé na místní podnebí. Doufáme, že se to projeví na trvanlivosti fasád.“
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
