Dům byl postaven ve třicátých letech 20. století, pak byl několikrát dostavován a přestavován. Vzhledem k těmto zásahům přestala být jeho stabilita dostatečná. Základním rozhodnutím tedy bylo doplnit a ztužit jeho konstrukci ocelovým korzetem. Není pouze technickým prvkem, slouží také jako treláž pro rostliny, po architektonické stránce objekt sceluje.
Původní domek měl zhruba poloviční půdorys, sloužil pro víkendové a prázdninové pobyty. Postupně se pak slepoval, aby se v něm dalo bydlet trvale. „Podobný typ domu s falešnou mansardovou střechou v Praze – Suchdole vidíme poměrně často. Jeho mansardová stěna měla tloušťku jen 15 cm a musela by se výrazně zateplovat. Zvětší se tím ale její objem a celá stavba jakoby nabobtná, to jsme nechtěli. A zároveň jsme věděli, že ani není důvod střechu za každou cenu zachovat. Dům měl navíc špatnou statiku. Proto jsme začali s klienty hledat takové řešení, které by nějakým způsobem pojalo všechny tyto problémy. Investoři měli trochu rozdílné vidění, jak si představovali svůj rodinný dům – kamarád je více racionální, pro jeho ženu je estetika důležitá,“ uvádí architekt Jan Šépka.
Autor projektu pak vytvořil více než sto různých variant, asi rok s kamarády přemýšleli, které řešení by naplňovalo představy obou z nich, a navíc zahrnovalo i veškeré stavebně technické záležitosti. Uvažovali i o tom, že dům zbourají a postaví nový, ale zjistili, že finančně to nevychází nejlépe. Proto se přiklonili k tomu, že kolem domu vystaví novou ocelovou konstrukci. Rodina se čtyřmi dětmi navíc mohla po dobu stavby žít v zachovaném přízemí.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
