Malý bílý dům na samotě u Stvolíneckých Petrovic působí zvenčí jako Fat House rakouského konceptualisty Erwina Wurma, uvnitř se ale skrývá kreativní svět malířky a vizuální umělkyně Lucie Jindrák Skřivánkové. Ta svůj Stair House pojala jako „gesamtkunstwerk“ – kompletní umělecké dílo, v němž se architektura, umění, design a okolní krajina propojují v jedno. Za architektonickým konceptem domu stojí Jan Žaloudek. Interiéry, nábytek, svítidla, ale třeba i intarzované desky stolů navrhovala Lu, jak malířce přátelé říkají, ve spolupráci s Ivem Jedličkou a dalšími spřátelenými designéry. Ústředním prvkem domu se stalo točité betonové schodiště s výhledem do krajiny, podle kterého Stair House získal i své jméno.
Stair House stojí téměř na samotě na konci vsi nedaleko České Lípy, mezi svažitými loukami, pastvinami, remízky a stromy. Na pozemku se nachází historická myslivecká roubenka a dříve zde byla také stodola, z níž zůstaly jen kamenné zdi. Právě ty se staly základem pro malířčin dům, jehož vnější podobu a zasazení do krajiny navrhl architekt Jan Žaloudek. Pozemek Lu původně pořídila se svým někdejším manželem Alexem Jindrákem jako místo, kam by mohli s dvěma dcerami odjíždět z Prahy a čerpat energii z přírody. Poté projekt dokončila ve vlastní režii a postupně jej proměnila v osobní uměleckou výpověď.
“Snažím se vybudovat autentický otisk mé osobnosti. Téměř každý detail tu vypráví příběh z mého života a našich cest po světě. Stair House má člověka dovést ke klidu, meditaci a uzemnění,“ popisuje Lucie Jindrák Skřivánková. Ať už jde o meditační místnost v podkroví po vzoru hudebních lázní ve švýcarské Valsu, měnící se tapiserii reagující na dotek lidské dlaně v obytné kuchyni nebo intimní koupelnu inspirovanou korejskými a japonskými lázněmi odkazující k sopečné hornině v okolí.
INTERIÉR JAKO POKRAČOVÁNÍ MALÍŘSKÉHO PLÁTNA
Materiálová paleta kombinuje beton, nerez, dřevo, textil, sklo a keramiku. Vedle sebe se střídají hladké a hrubé, tvrdé a měkké povrchy: pórovitý beton, keramická dlažba, ručně vykládané dýhy, plasticky pojednané stěny nebo měkká tapiserie. Jedním z opakujících se detailů je modrá barva, kterou autorka chápe jako barvu vzduchu, oblohy a volného prostoru. Objevuje se na lavici, klikách nebo výrazném zvlněném žebříku vedoucím z hlavní ložnice do miniaturní místnosti sloužící k meditacím.
Společně s designérem Ivem Jedličkou vytvořila Lu kromě ručně intarzovaného jídelního stolu a výtvarně pojednaných úložných prostorů řadu dalších uměleckých intervencí. Do jejich motivů se propsaly symboly samotného místa – schodiště, sluneční paprsky, hvězdná obloha, divoké ptactvo a vulkanické horniny. Za jídelním stolem vznikla haptická tapiserie, do jejíhož chlupatého povrchu mohou návštěvníci kreslit rukama a v domě zanechat svou stopu.
Výraznou součástí Stair House jsou svítidla z papírmašé se zelenými a cihlovými gradienty připomínající fantaskní tvory vznášející se pod stropem. Na jejich návrhu a výrobě se podíleli Matěj Coufal ze studia Playform a Ivo Jedlička. Filip Hrubý pak navrhl skleněná svítidla do jídelny a koupelny. Vlnící se žebřík vyrobil podle návrhu Lu Robin Fišer, vídeňská designérka Laura Dominici pak do domu půjčila svou stoličku Towel Stool připomínající komínek poskládaných barevných ručníků. Je libo modrý, červený, hnědý nebo zelenkavý?
SCHODY PODLE JEDNOHO Z WINTONOVÝCH DĚTÍ
Nejdůležitějším prvkem domu je však úzké betonové schodiště spojující otevřený obytný prostor v přízemí s ložnicemi rodičů a dětí v patře. Lu chtěla schody dostatečně výrazné na to, aby fungovaly jako sochařská instalace a zároveň sloužily k posezení a pozorování krajiny. Kvůli stísněnějšímu prostoru byly odlity mimo stavbu, na místo dovezeny jeřábem a střechou spuštěny do místnosti.
Myšlenka na výrazné schodiště má zároveň osobní původ. Inspirací pro Stair House se stal londýnský dům rodinného přítele a jednoho z Wintonových dětí Petera Schillera, u něhož malé dcery Lu a Alexe rády sedávaly na schodech. Autorka si tento jednoduchý moment spojila s pocitem klidu a bezpečí a chtěla podobné místo vytvořit i zde. Až později zjistila, že historické německé jméno Stvolíneckých Petrovic bylo Petersdorf – čili Petrova ves.
KONTRAPUNKT K HISTORICKÉ ROUBENCE
Autorem architektonické studie Stair House je architekt Jan Žaloudek. Jeho výchozím bodem byla poetická samota a klidný mikro urbanismus okraje vsi: historická roubenka, stromy, svažitá louka s pasoucími se srnkami a stopa původní stodoly. Přestože Stair House svými základy stodolu přesně kopíruje a drží se i tradiční venkovské sedlové střechy z pálených cihel, k myslivecké roubence svou bělostnou fasádou tvoří záměrně protiklad. Volnou inspirací byly Žaloudkovi také drobné kapličky v krajině nebo zděný barokní kostel v nedalekém Úštěku tvořící materiální kontrapunkt k roubeným štítům okolních domů. „Moje snaha byla nadčasovým, nebo snad až bezčasým domem doplnit toto místo, ne si ho pro sebe uzmout,“ shrnuje Jan ŽALOUDEK, autor architektonického konceptu.
Dům proto nemá zahradu, plot ani výrazné zídky – jen terasu a výhled do širé krajiny. Pozemek zůstává loukou a úzká dřevěná terasa tvoří předěl mezi interiérem a krajinou. Z bočních a čelních pohledů působí stavba jako pevná, uzavřená hmota, zatímco směrem do louky se celé přízemí otevírá velkoformátovým prosklením.
Charakteristickým prvkem fasády jsou hluboce osazená okna s fazetovými ostěními, jejichž výraz se během dne mění podle dopadajícího světla. Čistou geometrii domu Lu později doplnila strukturovanou haptickou omítkou, která přísnost stavby změkčuje.
OD KOREJSKÝCH LÁZNÍ PO MEDITACI V PODKROVÍ
Na přibližně 60 m² půdorysné plochy původní architektonická studie soustředila v přízemí společný obytný prostor s kuchyní a jídelnou, hygienické a technické zázemí a saunu, zatímco patro patří dvěma pokojům. Každá část domu přitom získala vlastní atmosféru. Koupelna vychází ze zkušeností Lu z Jižní Koreje a Japonska a připomíná tamní lázně. Je obložená keramickými dlaždicemi WOW Design EU, doplněnými umyvadlem v odstínu pálené hlíny, tónovaným zrcadlem navrženým s Ivem Jedličkou, bateriemi Tres a skleněným svítidlem Filipa Hrubého. Materiálovou strukturu interiéru i fasády doplňují pastovité omítky Weber Saint-Gobain, jež Lu používá i ve své tvorbě. Povlečení s výšivkou, ručníky a župan pocházejí od české rodinné firmy MARIELI.
Z hlavní ložnice se po modrém žebříku vstupuje do malé zvukové meditační místnosti pod střechou. Prostor s pohodlnou podložkou, zátěžovou dekou, integrovanými reproduktory značky Bang & Olufsen a možností úplného zatemnění je určený k poslechu, meditaci a odpočinku.
Stair House vznikal tři roky jako soukromé rodinné útočiště, jeho příběh ale s kolaudací teprve ožije. Lu Jindrák Skřivánková chce dům nabízet k pobytům a zároveň v něm pořádat komorní retreaty a programy spojené s jógou, meditací, dechovými cvičeními, zvukem nebo výtvarnou tvorbou. V budoucnu má sloužit také rezidenčním pobytům mladých umělců.
NA PROJEKTU STAIR HOUSE SE PODÍLELI:
Lu Jindrák Skřivánková – koncept a autorský interiér
Jan Žaloudek – původní architektonická studie
Ivo Jedlička – spolupráce na interiéru, intarziích, výtvarném řešení a nábytku
Matěj Coufal / Playform a Filip Hrubý – svítidla
Robin Fišer – realizace žebříku podle návrhu Lu Jindrák Skřivánkové
Laura Dominici – Towel Stool
V interiéru jsou dále zastoupeny Smart Walls, WOW Design EU, Weber Saint-Gobain, Tres, Wigimama / Skibi Kids, MARIELI a Bang & Olufsen
Foto: Radek Úlehla
-jik-
