Čtvrť v blízkosti katedrály a Masarykova náměstí se díky novému obytnému bloku vrací ke své historii, kdy byla bohatá, plná obchodů a hospod. Architektonické řešení novostavby autoři promysleli tak, aby místo dobře dotvořila – její půdorys není přesně rovný, má lehká zalomení a lehká zaoblení; získala tak ráz jakoby rostlé struktury.
Když se někde něco jmenuje nové, muselo být cosi starého. V Ostravě to byly Lauby, kdysi výstavná čtvrť, jejíž historie sahala až někam do 13. století. Byla to čtvrť bohatá, v níž se vařilo pivo, čile se obchodovalo, domy se v ní postupně přestavovaly, modernizovaly, pravděpodobně vrcholnou éru zažívaly od doby barokní, kdy k nim postupně přibývala podloubí, jež jim dala následně jméno. Ulice, která je vymezovala, se jmenovala Velká a vycházela na ústřední náměstí. Jenomže v 19. století město prorazilo novou ulici, která se dnes jmenuje 28. října, a Lauby se ocitly mimo hlavní ruch. Proměnily se. Jejich obyvatelé se změnili, společenský život také, vrchu nabyly hospody a vetešnictví, veřejné domy – jen pár kroků od radnice město ukazovalo svou postupně pustnoucí tvář. Takovou, že byla do konce padesátých let 20. století srovnána se zemí. Bez náhrady, jen jako volné místo, které se postupně proměnilo ve velké parkoviště. Bráno hodnotou pozemku a hodnotou pro rozvoj města to však bylo jedno z nejdražších parkovišť.
V zájmu města tedy bylo parcelu zužitkovat – na začátku byl projekt nákupního centra jen s několika byty. To je ovšem funkce, která se do centra nehodí, nejen dopravně, ale především tím, že z ulic ve svém okolí „vysaje“ obchodní vybavení – buď ho přivede ke konci vůbec, nebo ho nastěhuje do sebe. Navíc – na opačném konci jádra mezitím vyrostla nákupní galerie Nová Karolina, která potřebu další stavby podobného druhu zrušila. Následoval projekt s nájemními byty, který došel až do realizace.
Parkoviště z povrchu města definitivně zmizelo v roce 2024. Než se však tři roky před tím začalo stavět, probíhal na staveništi archeologický průzkum – ukázalo se, že původní domy kdysi byly zbourány jen na povrchu a že zde zbyly ještě sklepy a v nich i některé zapomenuté předměty. Ostatně z toho byla v sousedním městském muzeu uspořádána výstava, která dovolila srovnat společenskou úroveň starých a nových Laubů.
ČTYŘI NÁROŽÍ A ZELENÝ DVŮR
Označení Nové Lauby se stalo oficiálním pojmenováním nového obytného bloku. Je to návrat k výstavné městské čtvrti, přitažlivé a těšící svým architektonickým řešením. V jedné části objektu jsou v přízemí restaurace a obchodní prostory, na protilehlé straně vjezd do tří podlaží podzemního parkoviště. V některých částech tohoto podlaží už jsou i byty, ovšem ve zvýšené poloze nad chodníkem. Byty jsou ve velikosti od 1+1 po 4+1 a jejich dispozice se dost liší. Některé jsou orientovány jak do vnitrobloku, tak do ulice, některé jednostranně. Proměnlivý je i počet bytů přístupných z jednoho schodiště – od čtyř do dvou. Celý blok tak nabízí pestrou škálu bytů, kterých je celkem 83. Kromě toho jsou zde dva ateliéry a parkoviště pro 173 vozidel.
Blok působí dostatečně jednolitě, má pět vstupů k pěti komunikačním jádrům, ovšem zvenku je členěn více. Jako by měl čtyři nároží o různých výškách a mezi nimi čtyři spojovací části, které jsou nižší. Jako by byl dělen do více domů. Dává to najevo i okny s různými výškami, šířkami, někde to jsou francouzská okna, někde jen okna s mírně sníženým parapetem, někde lodžie a někde balkony, vše sjednocuje stejně lehké kovové zábradlí. Vnitroblok je zahradní, dělený do různých výšek, podle výšky domů, uprostřed je společná odpočinková zahrada, zahrady se nacházejí také na částech nejvyšších úrovní střech.
Celý blok má monolitickou železobetonovou konstrukci s cihelnými vyzdívkami uvnitř, která dovolila ono měkké tvarování celkového obrysu a stejně tak důsledné zaoblení na všech čtyřech nárožích. Aby blok co nejlépe vstoupil do historického jádra města, vždyť sousedí s bývalou radnicí (dnes muzeem) a vidět je přímo z Masarykova náměstí, má klasickou omítku, která v jemně odlišených tónech dům dělí tak, aby působil jako přirozená srostlice několika staveb.
Výjimečná je jeho severozápadní fasáda. Ta evokuje bývalá podloubí Velké ulice, první patro se nad ustupujícím přízemím jemně vyklenuje, okna – výkladce jsou zde půlobloukově ukončená, chtějí připomínat původní rušnou obchodní ulici. Sem nesměřují v přízemí žádné byty, jen nové provozovny. Na nároží je restaurace – protože tady restaurace byla vždy, jen její úroveň odpovídá současné době.
Podle původního záměru mělo jít o nájemní byty, dnes jsou všechny byty vlastnické s tím, že 31 z nich patřilo městu. Nic to nemění na tom, že jde o velmi zdařilý počin. Je to architektura jasně soudobá, přitom pokorná, vědomá si toho, že je součástí dlouho rostlého městského celku. Ne nadarmo byly Nové Lauby nominovány na Českou cenu za architekturu za rok 2024 a ve stejném roce získaly jeden z titulů v soutěži Stavba roku.
Radomíra Sedláková
