Základní škola Duhovka má nyní díky nástavbě s učebnami a přístavbě tělocvičny vyšší kapacitu. S ohledem na nosnost původní budovy se autoři projektu rozhodli, že nástavba třetího nadzemního podlaží bude mít nosné konstrukce ze dřeva. V interiéru je přiznali, dřevěné prvky se promítají i do vestavěného nábytku a obložení tělocvičny. V učebnách tak převažuje dřevo v kombinaci se sklem – přispělo to k prosvětlení prostoru a dobré akustice a vzniklo tak příjemné prostředí pro soustředění a výuku.
Montessori koncept využívá odlišné dispoziční řešení prostor – každé dvě kmenové třídy jsou propojené, fungují na principu plynulého přechodu dětí mezi nimi. Podporuje se tím variabilita výuky a individuální přístup ke každému žákovi. Třídy jsou vybaveny skřínkami, kuchyňkou a relaxační zónou, ostatní prostor byl ponechán převážně volný. Autoři se rozhodli, že vytvoří spíše neutrální prostředí, které si děti zabydlí svými pomůckami a výtvory. Výraznější barvy jsou pouze na toaletách, kde byla zvolena uklidňující zelená barva.
Nástavba je jednopodlažní, oproti půdorysu budovy ustupuje. Využití rizalitů a přístavby tělocvičny autoři přizpůsobili pro terasy, které navazují na chodbu a výtvarný ateliér s laboratoří.
PROJEKT NÁSTAVBY A PŘÍSTAVBY
Stávající objekt byl vybudovaný jako montovaný skelet MS 71, který se od sedmdesátých let 20. století používal pro občanské stavby. Původní dokumentace se nedochovala, takže aby autoři zjistili, jaké tu jsou základové poměry, provedli sondy a ověřili si i velikost a stav základů. Nosnou konstrukci školy tvoří rámy složené ze sloupů a deskových průvlaků, které mají stejnou tloušťku jako stropní panely, což umožnilo vytvoření podhledu. Rámy jsou orientovány příčně, deskové průvlaky jsou zpravidla rozděleny na hlavici a vložené pole. Konstrukce tak staticky působí jako rám s vloženými klouby ve vzdálenosti 1,2 m od osy sloupu. Podélné ozuby průvlaků slouží k uložení stropních panelů. Objekt je rozdělen na tři dilatační celky – dilatace je řešena zdvojením sloupů, takže osově jsou sloupy se započtením ozubu deskového průvlaku v dilataci vzdáleny 1,45 m. Štítové stěny byly z keramických panelů, dodatečně zateplené, střecha plochá dvouplášťová.
Nástavba má půdorys o velikosti 85 x 9,2 m, pokračuje i v prodloužení stávajícího objektu nad tělocvičnou – nosný systém rámů je tu otočený o 90°, rámy mají rozpon 12 m a jejich osové vzdálenosti jsou 3,06 m. Stropnice jsou stejné jako v sousední částí nástavby.
Rámy z lepeného dřeva autoři umístili nad sloupy montovaného skeletu, takže kopírují nosný systém stávající budovy. Průřez rámové příčle i sloupu je 200/440 mm, sloupy se ukládaly do ocelové botky zakotvené do stávajícího betonového průvlaku v místě nad sloupem. Kotevní trn tak prochází až do betonového sloupu. Vodorovné síly v uložení paty rámu přenáší výztuž deskového průvlaku (v místech nástavby) nebo zakotvená zálivková výztuž mezi stropními panely nad tělocvičnou. S horní hranou příčlí lícují stropnice, jejich maximální délka je v poli 6 m. Navrženy byly v osové vzdálenosti tak, aby odpovídaly rozměrům OSB desek, které se pokládaly jako záklop. V menších polích autoři zvolili stejný profil, aby byl podhled jednotný, stropnice jsou viditelné. Střešní plášť je lehký.
Dle požadavků PBŘ musely být únikové cesty z nehořlavých materiálů – dřevěná nosná konstrukce je tedy v těchto místech nahrazena železobetonem, celé jádro je zděné. Na betonových sloupech jsou uloženy betonové trámy a nehořlavé stropní panely. Stávající střešní plášť byl odstraněn, ale atika zůstala zachována, vznikl tak parapet nástavby.
V levé části školy byla přistavěna zděná tělocvična, její zastropení tvoří spiroly. Pod stropem je zdivo ukončeno železobetonovým věncem, na který se ukládaly předpjaté stropní panely.
DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE
„Jednotlivé lepené nosníky se dovezly na stavbu a na zahradě školy se spojovaly do rámů, které se pak jeřábem osazovaly na stávající budovu. Spoje nosníků mohly být řešeny buď svorníky nebo kolíky. S ohledem na množství prvků a sjednocení vzhledu všech spojů – a také k přihlédnutí dekoru děrování u fasád a dřevěných desek jsme se rozhodli pro kolíky. Po osazení všech rámů a stropnic se pak dřevěné konstrukce tmelily a natíraly,“ uvádí Kateřina Havlová, hlavní architektka projektu.
INTERIÉRY
Nástavba školu rozšířila o dvě dvojice tříd, jsou tu také zázemí pro učitele, multimediální místnost a výtvarný ateliér. Na čelní stěně učeben je děrovaný obklad – kvůli dobré akustice, ale může sloužit i jako variabilní nástěnka. Okenní parapety doplňují lavice s úložným prostorem, které byly vytvořeny i jako místo pro posezení a odpočinek či jako pracovní kout.
Zázemí učitelů slouží jako sborovna, kabinety i denní místnost. Hned u vstupu je tedy šatna a skříňky pro osobní věci, v levé části prostoru denní místnost s kuchyňskou linkou, v pravé části sborovna s velkým jednacím stolem. Konzultační místnost je určena pro individuální práci s žákem a osobní konzultace nebo jako hovorna, malá zasedací místnost či místnost pro práci. Od chodby ji oddělují prosklené výplně, aby tu byl dostatek denního světla. Multimediální místnost má široké spektrum využití: pro speciální lekce, jako knihovna a studovna, příležitostně jako největší místnost ve škole (vyjma tělocvičny a jídelny) pro školení nebo přednášky. Prostor je tu flexibilní a variabilní tak, aby se nábytek mohl skládat do různých seskupení.
ŘEŠENÍ AKUSTIKY A OSVĚTLENÍ
Hlavním motivem v interiéru tělocvičny je laťový obklad ze smrkového dřeva s 32% perforací. Lamely jsou umístěny na nosném roštu z tenkostěnného plechu s vloženou akustickou izolací.
„Řešení akustiky bylo složité, ve třídách navíc komplikované tím, že tu jsou po obou stranách odrazivé prosklené plochy. S ohledem na skladbu stropní konstrukce jsme nemohli akustiku spočítat pomocí počítačových modelů, spíš jsme ji odhadovali. V tělocvičně byla stěna z dřevěných lamel ve spodní částí osazena hustěji tak, aby se mezi nimi nemohly zachytit prsty. Tato stěna přesto nebyla z hlediska akustiky dostačující, ostatní plochy jsou tu odrazivé, proto jsme ještě doplili akustické desky na stropě. Dle výpočtu jsou osazeny v minimální možné míře, takže mohl být přiznán železobetonový strop,“ vzpomíná Kateřina Havlová.
Zajímavá byla pro autory projektu také kapitola k osvětlení – snažili se do interiérů přivést co nejvíce denního světla, venkovní lamely odcloní dopolední a odpolední slunce. Okna na jih doplnili o speciální zasklení, vnitřní stínění zajišťují rolety, které částečně propouští světlo, ale nikoli slunce. Umělé osvětlení navrhli jako liniové, zavěšené mezi stropnicemi, takže celý prostor osvětluje rovnoměrně.
-vis-
Foto: Radek Úlehla
