Praha má nový most. A jak je tu zvykem, hned se kolem něj rojí spousta řečí, které zpochybňují jeho význam i smysl.
Je to další pražský most přes Vltavu. Tři z existujících jsou ryze železniční, dva výhradně pro pěší – vedle historického Karlova mostu je to krásná karlínsko-holešovická Hol-ka. Ostatní jsou smíšené – pro automobilovou, cyklistickou a pěší dopravu, často k tomu s tramvajemi. Po mnoha z nich je však chůze spíš trestem, těžko odhadnout, zda si vůbec někdy někdo zkusil přejít třeba barrandovský most – oficiálně to v popisu má.
A teď je to nový most Dvorecký, který je výjimečný z mnoha důvodů. První je ten, který vzbuzuje nejvíc vášní – nesmí na něj automobilová doprava. Je pro tramvaje, autobusy městské hromadné dopravy, cyklisty a pěší. Výběr je rozumný – vždyť (kromě autobusů MHD) měli pěší a s nimi tramvaje poslední možnost dostat se přes Vltavu po Palackého mostě, což je zhruba o 4 km severněji.
STARÉ PLÁNY BYLY VELKOLEPÉ
Ta situace byla již dřív považována za nevyhovující. Nový most, který by spojil Zlíchov a Braník, byl navrhován už mezi roky 1939 a 1942. Měl být důležitý, dvoupatrový, na vrchu vedl dálniční okruh a cyklostezky, měla tudy vést také městská doprava. V dolní úrovni se projektovala železnice včetně rychlodráhy a tam také měly být chodníky pro pěší. Jako mnoho záměrů té doby most zůstal jen v rovině návrhů.
STAVĚLO SE PODLE VÍTĚZNÉHO NÁVRHU
O mostě se nově začalo uvažovat na počátku tohoto století. Měl být silniční. Jenomže to se neshledalo s dobrým přijetím obyvatel přilehlých nábřeží (a nejen jich). Vzhledem ke stavu pražské dopravy, která stále upřednostňuje auta, bylo učiněno revoluční rozhodnutí – most právě pro ně nebude určen. I ti, co chodí pěšky, chtějí přejít z jednoho břehu na druhý.
Pražské mosty jsou kromě jiného také významnými architektonickými díly, která reprezentují dobu svého vzniku. Na to město myslelo ve chvíli, kdy v roce 2017 vypsalo architektonickou soutěž. Že to bylo téma atraktivní, dokazuje i to, že se do soutěže přihlásilo téměř 40 návrhů. Vybrán byl ten, který byl skutečně postaven.
Je nutno ocenit porotu, že vybrala vskutku skvělý projekt. Most, který Prahu obohatil, respektoval a doplnil její krásu. Přitom je to most téměř minimalistický, vlastně dojmově jen linka vedená přes řeku. Jako by se vracel k podstatě toho, k čemu most slouží – dostat se z jednoho břehu na druhý. Na začátku to byl možná kmen, pak opracované dřevo, ve chvíli, kdy kvůli zátěži byla nutná kamenná konstrukce, začaly se objevovat pilíře, které vždy věděly, že v první řadě musí nést to, co na nich leží, víc netřeba. Jistě, mosty se pak začaly doplňovat dalšími prvky, většinou výraznou výzdobou, ale to už bylo navíc, nebo to podtrhovalo ještě další funkci mostu – Karlův most jako součást Královské cesty.
ZÁŽITEK U ŘEKY
Dvorecký most se rozhodl být ozdobou sám o sobě. Navržen z bílého betonu, navržen v hmotách odkazujících k českému kubismu, ale patřičně zjednodušených a patřičně pádně velkých. Stát na břehu a dívat se na zalamování ploch mostních pilířů je ojedinělý zážitek. Umocněný tím, že beton je proveden v naprosto přesných plochách a tvarech, s výrazově důležitou kresbou, již zanechalo bednění. Pilíře v řece a pilíře na břehu se liší velikostí i tvarem, ale stále je tu onen krásný povrch betonu a jeho geometricky přesný vzor z bednění. Cesta po mostě je možná na zážitky ze stavby jiná, tady je důležitý široký chodník a spolehlivé zábradlí. To je jednoduché, tyčové, dostatečně vysoké, aby bylo bezpečné, i ono ve svém lehkém sklonění připomíná kubistickou tradici. Sloupy osvětlení jsou do zábradlí organicky začleněny, neumenšují plochu chodníku a neruší v prožitku z cesty po mostě. Most si zaslouží, aby ho člověk nejen přešel nebo přejel tramvají či autobusem, ale by se na něm a u něj zastavil a pozorně si všiml, co všechno očím nabízí.
Cesta po něm může být (a podle zatímních zkušeností se to potvrzuje) příjemnou procházkou, nabízející zatím neobvyklé výhledy. Směrem k jádru města je to k Vyšehradu, směrem k jihu na hladinu Vltavy a její malebné břehy – ty pohledy si lze užívat i proto, že tu nejsou auta (a komfort místa lze porovnat pohledem na rušný Barrandovský most). Za zády vyhlížejícího je klid, který ruší jen tramvaje, jež tu mají tiché uložení, nebo autobusy a cyklisté (i když ti by si své samostatné pruhy zasloužili). Vnímat lze také pravý břeh Vltavy s měkkou křivkou krytého bazénu v Podolí a vystupující historizující věží vodárny. Levý břeh je pořád ještě spíš velké staveniště, ne ve všem spojené s mostem.
K přívětivosti cesty po mostě přispívá i jasná barevnost, červený chodník, bílé zábradlí a sloupy svítidel. Mezi kterými jediná porušuje pravidla, nesvítí na chodník, ale směřuje dolů, pod most – připomíná, že i břehy jsou zajímavé. Tedy spíš budou, zatím je na obou stranách staveniště, zatím si lze mnohé jen domýšlet a těšit se na světelný park Light removes Darkness, ojedinělou skladbu prvků pouličního osvětlení z celého světa, kterou slibuje Kryštof Kintera.
Dvorecký most je nejen zajímavým konstrukčním dílem, nejen novým příspěvkem do pražského dopravního systému. Především je zdařilým architektonickým dílem. Stala se z něho skutečně brána do Prahy, jakou si jeho autoři představovali.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Autoři: ateliér Tubes a Atelier6
Prováděcí dokumentace: Pragoprojekt a Pontex
Zhotovitel: sdružení firem Metrostav TBR, Firesta-Fišer, Strabag
Výstavba: září 2022 – březen 2026
Konstrukce z bílého vysokopevnostního předpjatého železobetonu třídy C30/37 až C45/55, rozpony polí 25+52+64+87+64+38 m, celková délka nosné konstrukce 331.6 m, šířka 16,5 m
Radomíra Sedláková
Foto: Jiří Šebek
