Zachování existence lidské společnosti, a tím spíše její rozvoj, se neobejde bez dalších investic. Stačí zmínit aktuální výzvy v podobě rekonstrukce a budování dopravní infrastruktury, řešení energetické budoucnosti, mohutný rozvoj technologií, ale i odstraňování následků různých přírodních katastrof a zajištění obranyschopnosti. K zajištění přípravy a realizací takových investic bude primárně využíváno smluvního typu smlouvy o dílo.
Úprava díla (podle § 2586 – 2635 občan. zák.) odstraňuje dualismus úpravy neobchodní a obchodní smlouvy o dílo. Za základ návrhu nové úpravy byla vzata úprava obchod. zák. s přihlédnutím k některým zahraničním úpravám, protože pojetí smlouvy o dílo v dřívějším občanském zákoníku bylo poplatné jeho původní koncepci z r. 1964 a vzoru občanského zákoníku z r. 1950. V určitých směrech se přihlíží i k některým ustanovením někdejšího zákoníku mezinárodního obchodu (ZMO), jehož normativní konstrukce obchodní zákoník přejímal, ale které byly často formulovány přesněji a přehledněji ZMO.
ÚVOD A POJMOVÝ APARÁT
Cílem pojednání je provést rozbor právní úpravy smlouvy o dílo a navrhnout případné změny. Využití je možné při případném provádění novely občan. zák. v České republice, eventuálně při rekodifikaci ve Slovenské republice. Kromě použití metody analytické a syntetické se však nebylo možné zcela vyhnout, a to pro vyjádření daných činností, i použití metody popisné.
Zachování existence lidské společnosti, a tím spíše její rozvoj, se neobejde bez dalších investic. Stačí zmínit aktuální výzvy v podobě rekonstrukce a budování dopravní infrastruktury, řešení energetické budoucnosti, mohutný rozvoj technologií, ale i odstraňování následků různých přírodních katastrof a zajištění obranyschopnosti. Prostřednictvím investic dochází k obnově a rozšiřování majetku územních celků, podnikatelských subjektů a majetku se kterým hospodaří organizační jednotky státu, přičemž zásadní objem a rozsah investic se vždy uskutečňuje v oblasti průmyslu.
Z toho důvodu se text také snaží orientovat na stavební a technologické dodávky, které by měly být pro celkový rozvoj rozhodující, i když se též věnujeme problematice širší. Dodávky budou vyžadovat smluvní zabezpečení za pomoci smluvních typů občanského zákoníku, ale i za pomoci nepojmenovaných smluv. Začasté se však budou uzavírat smlouvy kupní a zejména smlouvy o dílo. Proto se zaměřujeme na nadepsanou tématiku.
Poukazujeme na shody-recipování předchozí obchodněprávní regulace a též na rozdíly právních ustanovení oproti předchozí právní úpravě.
Úprava díla v České republice (podle § 2586 – 2635 občan. zák.) odstraňuje dualismus úpravy neobchodní a obchodní smlouvy o dílo. Za základ návrhu nové úpravy byla vzata úprava obchod. zák. s přihlédnutím k některým zahraničním úpravám, protože pojetí smlouvy o dílo v platném občanském zákoníku bylo poplatné jeho původní koncepci z r. 1964 a vzoru občanského zákoníku z r. 1950. V určitých směrech se přihlíží i k některým ustanovením někdejšího zákoníku mezinárodního obchodu (ZMO), jehož normativní konstrukce obchodní zákoník přejímal, ale které byly často formulovány přesněji a přehledněji než ZMO.
I když došlo ke „sjednocení“ právní úpravy, je třeba si uvědomit specifikum, že pro vztahy mezi podnikateli se zásadně použijí určené obchodní zvyklosti před dispozitivními ustanoveními občanského zákoníku (pokud to smluvní ujednání nevyloučí).
+ Dílo je pojato standardně jako činnost, resp. jako výsledek činnosti (vč. provádění demoličních prací), přičemž práce jako plnění smlouvy o dílo se od práce poskytované zaměstnancem na základě pracovní smlouvy liší zejména tím, že podle smlouvy o dílo vykonává zhotovitel činnost samostatně, podle vlastního rozvrhu, s vlastními prostředky a na vlastní riziko, nepodléhaje zásadně ani soustavnému dozoru, ani řízení objednatele. K tomu je možno uvést, že je přitom celá řada případů, kdy však je prováděn průběžně technický dozor objednatele (např. právě ve výstavbě).
Zhotovitel provádí dílo osobně nebo je nechává provést pod svým osobním vedením jen tehdy, je-li to zapotřebí vzhledem k jeho osobním vlastnostem nebo k povaze díla, anebo pokud to vyplývá z obchodních zvyklostí či ujednání ve smlouvě. Nejedná-li se o takový případ, může zhotovitel pověřit provedením nebo vedením díla jinou osobu, pak však odpovídá za řádné plnění jako by dílo provedl sám.
V praxi se lze potkat stále častěji s tím, že objednatelé trvají na provedení díla vybraným zhotovitelem, neboť ho vybrali právě pro jeho schopnost provést dílo v požadované kvalitě. U dodávky staveb se to projevuje například i tím, že objednatelé schvalují subdodavatele anebo trvají na jmenovité nominaci konkrétního stavbyvedoucího. Je to důsledek ne vždy dobrých zkušeností s „manažerským“ dodáváním staveb.
IMPLEMENTACE SOFTWAROVÝCH SYSTÉMŮ
Specifické je to také při dodávání a implementaci softwarových systémů (například informačního systému), kdy jednání o obsazení implementačního týmu bývají z nejsložitějších. Je to důsledek dřívější praxe, kdy softwarové společnosti posílají mnohdy k nabídce a prezentaci programu manažerskou „první ligu“ a na samotnou implementaci pak „ligu desátou“.
Velmi často je k provedení díla potřebná součinnost objednatele v různých formách (umožnit vstup do závodu, objektu, domu nebo bytu, předat staveniště atp.). Občanský zákoník řeší na obecné úrovni různé aspekty těchto situací. Zhotovitel není příkazníkem objednatele, nepodléhá tudíž zásadně jeho pokynům, může to však být v určitém rozsahu ujednáno. Stejně tak může (a někdy pro určité případy musí) být ujednáno, že objednatel dodá zhotoviteli věc nebo materiál k provedení díla apod. Pro tyto případy je převzato řešení, že zhotovitel jako osoba, která dílo provádí na svoji odpovědnost, musí případné příkazy objednatele stejně jako věci případně objednatelem k provedení díla předané s dostatečnou péčí prověřit a upozornit na jejich případné vady.
Řešena je i situace, kdy objednatel, ač k tomu smluvně zavázán, věc, kterou měl zhotoviteli dodat jako protiplnění, nedodá.
Právě proto, že je pravidlem, že zhotovitel při provádění díla příkazům objednatele nepodléhá, musí zákon vyhradit objednateli právo kontroly nad prováděním díla. V tom směru se přejímá dřívější pojetí občanského zákoníku a obchodního zákoníku a objednatel právo kontroly má.
Povinnost provést dílo zhotovitel splní jeho dokončením a předáním, své povinnosti objednatel splní převzetím a zaplacením ceny. Řeší se také ty zvláštní případy, kdy je dílo předáváno po částech, kdy je cena určena jen odhadem, kdy je dílo z různých příčin zmařeno apod.
Pokud jde o vady díla, odkazuje se shodně s dřívějšími úpravami na přiměřená použití ustanovení o kupní smlouvě.
Dnes jde u smlouvy o dílo i o činnost, která nemusí být hmotně zachycená. Toto rozšíření využití tohoto smluvního typu považujeme za vhodné.
Protože nová právní úprava vychází z dosavadní úpravy obchodněprávní, jeví se více srozumitelná pro podnikatelskou než pro ostatní subjekty.
+ Smlouva o dílo se začasté využívá právě ve výstavbě, kde je východiskem zvládnutí pojmového aparátu, který se vytvořil a kde použití příslušného pojmu s jeho daným obsahem, začasto vytvořeným jako obchodní zvyklost, může být východiskem pro stanovení povinnosti některé ze smluvních stran. Proto se věnujeme nejprve těmto otázkám.
Stavbou se rozumí stavební dílo bez zřetele na jeho stavebně technické provedení, účel a dobu trvání. Kromě jednoduchých či liniových staveb, se stavba (zvláště pak průmyslového charakteru) pravidelně člení na: stavební část stavby (která však zahrnuje i jiné než stavební dodávky, a to ty dodávky, které do stavební části přísluší, např. světelné elektroinstalace, zdravotní techniku, rozvody vytápění apod.) a technologickou část stavby (nazývanou též strojně technologickou částí stavby).
ČLENĚNÍ STAVBY
Stavební část stavby členíme na stavební objekty. Stavební objekt je definován jako prostorově ucelená část stavby, která je její základní částí. Stavební část se tedy člení prostorově.
Technologická část se sestává z prvků vytvořených funkčně, a to dle rozsahu (stupně) komplexnosti funkčního určení, když nejjednodušším prvkem je jednotlivý stroj a nejsložitějším a nejkomplexnějším je provozní celek.
Provozní celek (PC) představuje souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces, popř. úplný technologický proces speciální1), a to jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase.
Provozní celek je v hlavních rysech charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován.
Provozní celek se člení na provozní soubory, a to obvykle na několik provozních souborů strojního, elektrotechnického a dalšího zařízení pro základní technologický proces (resp. technologický proces speciální) a z dalších provozních souborů pro doplňkově technologické procesy. Za provozní celek se považují úplná technologická zařízení např. pro strojírenský závod či úpravnu odpadních vod.
U složitých výrobních staveb je možno provozní celek členit na dílčí provozní celky. Provozní celek těchto staveb je charakterizován kompletností technologie od vstupu surovin, polotovarů a jiných materiálů určených ke zpracování až po výstup finálních výrobků, případně včetně balení a expedice.
Dílčí provozní celek (DPC) je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající dílčí část úplného technologického procesu, popř. dílčí část úplného technologického procesu speciálního, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase.
Také dílčí provozní celek se člení na provozní soubory; u výrobních staveb je charakterizován uzavřeným technologickým procesem, který je na vstupu a výstupu obvykle ukončen jeho částečným přerušením (mezisklad, silo, skládka atd.). Při návrhu členění je třeba vycházet ze zajištění komplexnosti funkce příslušného dílčího provozního celku tak, aby bylo možno zajistit provádění samostatných komplexních vyzkoušení dílčích provozních celků a jejich postupné předávání a přípravu pro následný zkušební provoz (a garanční zkoušky).
Provozní soubor (PS) je funkčně ucelená část provozního celku, dílčího provozního celku nebo technologické části stavby (soubor strojů a zařízení tvořící samostatný funkční celek), tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický, tj. samostatný proces, popř. technologický speciální proces, nebo úplný technologický proces doplňkový, určená dokumentací stavby a uváděná do provozu zpravidla v souvislém čase.
Provozní soubor se zpravidla člení na provozní jednotky nebo na provozní jednotky a základní jednotky anebo přímo na základní jednotky. Pokud je to účelné (např. pro dodavatelské zajištění stavby), člení se provozní soubor na dílčí provozní soubory.
Dílčí provozní soubor (DPS) je funkčně ucelená část provozního souboru, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající samostatný dílčí technologický proces (popř. technologický proces speciální nebo doplňkový), určená dokumentací stavby a uváděná do provozu zpravidla v souvislém čase. Používá se jen výjimečně u velmi členitých a složitých zařízení, kdy mezi provozní soubor a provozní jednotku je účelné nebo potřebné vložil další mezistupeň. Člení se na provozní jednotky nebo na provozní jednotky a základní jednotky anebo přímo na základní jednotky.
Provozní jednotka (PJ) je funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologických zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu určeného dokumentací stavby.
Provozní jednotka se může členit na základní jednotky. Funkční skladba provozní jednotky se stanoví v dokumentaci stavby a její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením všech základních jednotek ji tvořících.
Základní jednotka (ZJ) je výrobek zpravidla dodávaný jedním výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně technickou funkci hlavní nebo pomocnou a tvoří konstrukčně uzavřenou jednotku, kterou nelze beze zbytku rozdělit na dvě nebo více funkčních jednotek. Základní jednotka se v dokumentaci stavby dále nečlení. Pojem základní jednotka má v podstatě charakter tzv. kusové dodávky; jde o označení samostatného stroje nebo zařízení.
Členění stavby je popsáno v konkrétní dokumentaci stavby a má zásadní význam pro přípravu a realizaci stavby, přičemž se promítá i do způsobu realizace stavby. Způsob realizace výstavby lze rozlišovat podle toho, jakou měrou přispívají jednotliví účastníci k provedení stavby. Tedy jaký je dodavatelský systém. Dodavatelský systém určuje, které subjekty jsou v přímém vztahu k objednateli (investoru), či ve vztahu k jiným subjektům, a jakým způsobem dodávají. Může jít o různé druhy dodávek.
Generální dodávka vychází z rozsahu celé stavební části stavby či technologické části stavby. U technologické části stavby vychází z úrovně provozního celku. Finální dodávka je dodávka na úrovni provozního souboru a finální poddodávka na úrovní dílčího provozního souboru.
Pokud se jedná o stroj (stroje), zařízení, které jsou současně dodávány, montovány a odzkoušeny, funkci (technologického či netechnologického) procesu nezajišťující, jde o tzv. dodávky smontovaných strojů.
Zvláště z hlediska praxe má pochopitelně význam označení a definování provozně nevyzkoušených strojů a zařízení. Provozně nevyzkoušené stroje a zařízení jsou specifické tím, že jsou dodávány na stavbu, aniž bylo možno předtím plně ověřit jejich funkceschopnost v podmínkách, které odpovídají konkrétním provozním podmínkám dané stavby. Občanský zákoník ani jiný obecně závazný předpis jejich specifika týkající se uvádění do provozu, záruk a odpovědnosti za vady neřeší, ponechává plně prostor obchodním zvyklostem a zejména ujednáním ve smlouvách.
Dodávkami na klíč se pak rozumí dodávky celé stavby (to znamená stavební části a technologické části). 2
ÚČASTNÍCI VÝSTAVBY
Investorem je označována osoba, která stavbu pro sebe nebo pro jiného připravuje a zajišťuje. Jde o subjekt uzavírající pro přípravu a realizaci stavby smlouvy s dalšími účastníky výstavby. Ve vztazích s přímými dodavateli se jedná o objednatele ve smyslu občanského zákoníku.
Pokud není investor vhodně procesně vybaven (nemá vnitřní kvalifikovaný útvar či pracovníky potřebných odborností), může pro něj investorské činnosti vykonávat specializovaný subjekt (např. tzv. inženýrské nebo projektově – inženýrské organizace), obvykle na základě příkazní smlouvy či tzv. nepojmenované smlouvy o investorské činnosti.
Pod pojmem dodavatelé pak rozumíme osoby, které zabezpečují (provádějí) dodávky pro stavbu, ať již na základě smlouvy o dílo či jiných smluv. Ve smyslu terminologie občanského zákoníku se pochopitelně jedná o zhotovitele, které právě s využitím obchodních zvyklostí označujeme pro účely tohoto pojednání jako dodavatele.
Podle rozsahu angažovanosti při realizaci výstavby (viz také členění stavby, jak je zmíněno výše) se dodavatelé člení do několika kategorií. Zvláštní místo zaujímají tzv. vyšší dodavatelé, tj. generální dodavatelé (na úrovni stavební části či provozního celku), finální dodavatelé na úrovni provozního souboru), finální poddodavatelé (na úrovni dílčího provozního souboru).
Kusové dodávky jsou dodávky zboží podle smluv kupních nebo dílčích montáží podle smlouvy o dílo, jejich dodavatelé (prodávající, zhotovitelé) nesou označení kusoví dodavatelé.
Profesními dodávkami se přitom rozumí dodávky, které zajišťuje dodavatel pro všechny části provozního celku či provozního souboru podle přísl. profese (např. elektroinstalace silnoproudu).
Vytváří se přitom zejména dodavatelské systémy generálních dodávek vč. dodávek na klíč, finálních dodávek a také případně „conctruction management“ (dílo je rozděleno do tzv. balíčků).
Výše popsaná dodavatelská struktura zajišťuje vlastní realizaci výstavby. Vedle ní stojí další významný účastník výstavby, kterým je dodavatel dokumentace stavby, tzn. dodavatel díla specifického svou povahou, zahrnujícího aspekty nehmotného, autorského díla.
DOKUMENTACE STAVBY
Dokumentací staveb se rozumí soubor postupně zpracovávaných a upřesňovaných dokumentů (plánů), jejichž prostřednictvím se definuje a popisuje zamýšlená stavba (investice) a to od formulace prvotního záměru až po detailní dokumenty, podle nichž se stavba realizuje. V této souvislosti se mluví o jednotlivých stupních (fázích) přípravy dokumentace, konkrétně o dokumentaci přípravné, realizační a post-realizační.
V rámci přípravné fáze si investor ověřuje reálnost a ekonomickou smysluplnost investičního záměru prostřednictvím různě orientovaných studií (například technicko-ekonomická, zastavovací, objemová, investiční, případně studie souboru staveb, hodlá-li současně připravovat více souvisejících staveb). Smyslem a účelem studií je posoudit a zhodnotit proveditelnost uvažovaného záměru z hlediska technického, ekonomického a také jeho vlivu na životní prostředí.
Poté, co zpracované studie potvrdí důvodnost a reálnost jeho investičního záměru, musí se zpracovávat dokumentace v souladu s požadavkem stavebního zákona.
+ Ve druhé etapě (fázi) se zpracovává:
- Dokumentace pro provedení stavby (DPS).
+ Dále bývá zpracovávána:
- Dodavatelská dokumentace stavby (DD); zpracovává se zhotovitelem podle jeho potřeby.
- Dokumentace pro výběr zhotovitele (DVZS); zpracovává se podle potřeby, zejména jde-li o veřejné zakázky.
- Dokumentace-Koncepční projekt pro technologickou část stavby (KP) je zpracována jen v případě potřeby, tj. pro podrobnější vyjasnění navrhovaných technologických procesů v etapě, kdy bude teprve posléze vypracována DPS (KP podle zvyklostí a podle požadavků stavebních úřadů neobsahuje podrobnější řešení technologické části stavby), tedy před zahájením prací na DPS tak, aby toto vyjasnění bylo pro zpracovatele DPS již závazné. Tento případ je žádoucí tehdy, když projekt pro provedení stavby (DPS) zpracovává přímo vybraný zhotovitel.
Pokud pro stavbu není třeba stavební povolení, ale stačí jen její ohlášení, zpracovává se dokumentace k ohlášení stavby (DOS).
Po dokončení stavby se obligatorně zpracovává Dokumentace (výkresy) skutečného provedení stavby a různé druhy uživatelských dokumentací podle charakteru a účelu stavby (návody k obsluze apod.).
U všech staveb pochopitelně nemusí být vždy zpracovány všechny druhy a stupně dokumentace a některý druh dokumentace může plnit více funkcí. Rozsah potřebné dokumentace je třeba pečlivě zvážit, tak, aby byly její funkce zabezpečeny, a přitom se nevynakládaly prostředky na dokumenty duplicitní.
ZKOUŠKY
Ve smlouvě o dílo bychom neměli opomenout ani ujednání o zkouškách k prokázání splnění závazku. Zkouškami se ověřují vlastnosti zkoušených plnění (dodávek) a jejich způsobilost. Existují různé druhy zkoušek, od technicky poměrně jednoduchých až po zkoušky odborně velmi složité.
Zkoušky jsou začasté vymezeny i právními předpisy, technickými předpisy či technickými normami. Zejména jsou však (vč. obsahu) uvedeny v projektové dokumentaci a dohodnuty ve smlouvě nebo plynou z obchodních zvyklostí. Pokud jde o obchodní zvyklosti není vhodné na ně v případě zkoušek zcela spoléhat, protože obchodní zvyklosti sice mohou nahradit ujednání o povaze a rozsahu zkoušek, ale nemohou nahradit nastavení ověřovaných parametrů výkonnosti, které jsou vždy individuální.
Individuální vyzkoušení je v praxi používaný pojem pro smluvní povinnost zhotovitele, resp. dodavatele buď dodávky smontovaného výrobku, nebo montáže, popř. montážních prací. Rozumí se jím vyzkoušení stroje, zařízení nebo technického systému v rozsahu nutném pro prověření jeho úplnosti a jeho funkcí a současně ověření řádného provedení montáže, popř. jen ověření řádného provedení montáže (jedná-li se jen o montážní práce).
Komplexním vyzkoušením jsou zkoušky díla v části, kterou zásadně tvoří soubor strojů a zařízení (např. provoní soubor). Dodavatel – zhotovitel jimi prokazuje, že dílo je kvalitní a že je schopno zkušebního provozu, pokud je sjednán, případně, že je schopno předání, pokud zkušební provoz není sjednán jako součást předmětu plnění. Pojem komplexní vyzkoušení určuje, že se komplexně a souběžně zkouší všechny části předmětu plnění.
Zkušební provoz navazuje na komplexní vyzkoušení. Doporučujeme přesně sjednat, kdo ho bude provádět, bez výslovného sjednání bychom při interpretaci podle ostatních ustanovení smlouvy mohli docházet k různým závěrům. Obecně je přitom tendence od zajišťování zkušebního provozu objednatelem k povinnosti zhotovitele. Zkušebním provozem se ověřuje, zda zařízení bude za předpokládaných provozních podmínek schopno provozu v rozsahu stanoveném pro zkušební provoz v dokumentaci.
Zkušební provoz je počáteční fáze užívání (provozu) stavby. Během zkušebního provozu se obvykle realizuje náběhová křivka, tj. trajektorie (dráha), po níž se postupně naplňují cíle projektu (výkonové parametry stavby). V průběhu zkušebního provozu se odstraňují vzniklé nedostatky a vylaďuje a optimalizuje se provoz technologického zařízení tak, aby dosáhl rutinního provozu. Minimálně v závěrečné fázi musí již probíhat ve standardních provozních podmínkách.
Navazující garanční zkoušky prokazují, zda zařízení dosahuje ve smlouvě výslovně sjednaných hodnot a ukazatelů a zároveň, že technologické zařízení je schopno rutinního provozu.
Zda bude provedeno individuální vyzkoušení, komplexní vyzkoušení, zkušební provoz a garanční zkoušky, popř. zda budou provedeny jen některé či všechny tyto zkoušky postupně, je věcí smluvního ujednání a vyplývá to z charakteru díla. Jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené až poté, co byly tyto zkoušky úspěšně provedeny.
Od popsaných zkoušek technologického zařízení je třeba odlišovat standardní zkoušky technických zařízení (například plynového, vodovodního, topného apod.), jež jsou předepisovány technickými normami a předpisy 3).
prof. JUDr. Karel Marek, CSc,
UNOB Brno,
právník a vysokoškolský pedagog,
zabývající se zejména občanským
a obchodním právem
Ve druhé části se budeme věnovat: Základním ustanovenmí, podstatným náležitostem smlouvy, smluvním podmínkám FIDIC s právům a povinnostem stran.
Odkazy:
- Viz také k těmto otázkám Lukáš Klee, Stavební smluvní právo, Wolters Kluwer 2015, 504 s.,ISBN 978-80-7478-850-5.
- 2) K obchodním zvyklostem např. viz KRÁLOVÁ, K. MAREK, K.: Obchodní podmínky, vykládací pravidla a obchodní zvyklosti in Acta Iuridica Sladkoviciensia XVII, 2021, s.135-152, ISBN 978-80-7392-363-1.
- 3) K významu kvalitního nastavení parametrů zkoušek viz např. Černohlávek, J.; Doubrava, P.: Právní spory ve stavebnictví, vyd. Aleš Čeněk, s.r.o. 2018, ISBN 978-80-7380-784-9.
