Galerie hlavního města Prahy (GHMP) ve spolupráci se Signal Festivalem zve už během dneška a soboty veřejnost na festival Sv. Lucie, předvánoční setkání věnované světlu, současnému umění a jedinečné atmosféře Zámku Troja. Festival rozvíjí téma trávení (volného) času v prostředí současných technologií a proměn našeho vnímání času, prostoru i každodennosti. Letošní program láká na sedm samostatných světelných instalací v zámeckých zahradách, sklepení a v hlavním sále. Představují se díla českých umělců a umělkyň Kryštofa Brůhy, Karima Tarakjiho, Vítězslava Plavce, Filipa Zemana, Kláry Horáčkové, Tomáše Ullricha a autorského tandemu Hany Mirbauer a Kláry Pavlíčkové. Festival se koná až do soboty 13. prosince, vždy od 17.00 do 23.00 hodin. Vstup je zdarma.
Spojení Signal Festivalu a Galerie hlavního města Prahy přináší na svátek patronky světla neobyčejnou podívanou. „Galerie hlavního města Prahy už potřetí zve na slavnost světla do areálu Zámku Troja. Chceme tak přispět k předvánoční atmosféře a opět ukázat další možnosti, jak pracovat s tímto výjimečným prostředím a jeho barokní krásou, kterou pravidelně propojujeme se současným uměním,“ říká Magdalena Juříková, ředitelka GHMP.
Ze Zámku Troja se stává živý a otevřený prostor, v němž se mohou potkávat různé vrstvy reality. Digitální instalace vycházejí z různých fyzikálních i vizuálních principů, jako je práce se světlem a rytmem nebo elektromagnetické signály. „Signal Festival se soustavně věnuje prezentaci audiovizuálního a světelného umění ve veřejném prostoru. Spolupráce s GHMP nám umožňuje rozšiřovat tento dialog a přinášet umění v komornějším formátu do historického prostoru Zámku Troja,“ uvádí Martin Pošta, ředitel Signal Festivalu.
Letošní ročník festivalu přináší během dvou večerů sedm světelných instalací. Při této příležitosti se otevírá i hlavní sál zámku. Právě tam představuje Kryštof Brůha svou instalaci Audire Fluctus. Dílo ukazuje něco, co je běžně neviditelné – konstantní tok elektromagnetických signálů a dat, které kolem nás proudí v dnešní digitální době. Instalace používá tekuté médium, které na signály reaguje v reálném čase a proměňuje je ve světlo a zvuk. Návštěvníci nejsou jen pozorovateli: jejich přítomnost, a dokonce i jejich mobilní telefony nebo další zařízení, se stávají součástí díla. Instalace tak dává tušit, jaké „neviditelné“ technologie a sítě tvoří pozadí našeho každodenního života i volného času. Dílo si navíc z nedávné mezinárodně uznávané soutěže LIT Lighting Design Awards odvezlo ocenění v kategorii Conceptual Lighting Installation.
Boční fasáda zámku září díky laserové instalaci GW181122 od Karima Tarakjiho. Autor se inspiroval gravitačními vlnami – tedy jemným „chvěním“ prostoru, které vědci dokáží zachytit speciálními experimenty. Pomocí čtyřiceti laserových paprsků a odrazů na pohyblivém prstenci z reflexní látky vytváří na fasádě i v prostoru kolem ní světelnou hru, která připomíná vlnění. Instalace se přitom pořád mění podle toho, odkud se na ni návštěvník dívá a jak se kolem ní pohybuje. Výsledkem je živý světelný obraz, který vzniká až v okamžiku setkání s divákem.
V zámeckém sklepení na návštěvníky čekají dvě instalace. Obě se zabývají tím, jak dnes vnímáme obraz a svět kolem sebe. V instalaci Na světle nechává umělec Vítězslav Plavec růst rostliny pod svitem televizních obrazovek – jako připomínku toho, jak moc jsme obklopeni umělým světlem médií a obrazovek. Druhou instalaci ve sklepení připravila Klára Horáčková. Její Time Line tvoří řada reflexních skel, která v tmavém prostoru vytvářejí jemnou světelnou linii. V odrazech se objevuje okolí i samotní návštěvníci a vše se propojuje do jednoho plynoucího „proudu“. Dílo tak působí jako tichá stopa času, který kolem nás stále plyne.
Tomáš Ullrich v kinetické instalaci Horizont u zámecké kašny zkoumá hranici mezi hmotným a digitálním prostorem. Simuluje čtyřstěnný objekt, který se nečekaně deformuje a vytváří iluzi vznášejícího se obrazu bez rámu, čímž otevírá otázku vnímání prostoru a jeho virtuální podoby.
U oranžérie zámku se návštěvníci mohou těšit na dílo Simulakra vzniklé ve spolupráci Vítězslava Plavce a Filipa Zemana. Instalace využívá speciální lentikulární čočky, díky nimž se obraz pořád proměňuje. Když se hýbe divák, hýbe se i to, co vidí, a vzniká tak hravá, neustále se měnící vizuální iluze.
Poslední instalací na trase u dolní brány zámeckých zahrad je Skleník vezdejší autorek Hany Mirbauer a Kláry Pavlíčkové, který navazuje na tradici barokních kaplí jako míst zastavení a ztišení. Vytváří uzavřený prostor věnovaný vděčnosti a všední přítomnosti a přenáší princip haiku do současného veřejného prostoru.
„Festival Sv. Luciepřináší do Zámku Troja světlo a současné umění přímo mezi návštěvníky. Sedm instalací ukazuje, jak se dá prostor zámku vnímat i jiným způsobem a jak umění dokáže reagovat na okolní prostředí i přítomnost lidí,“ dodává pražský náměstek pro kulturu, cestovní ruch, památkovou péči, výstavnictví, národnostní menšiny a animal welfare JUDr. Jiří Pospíšil.
K odpočinku a posezení zve také Bistro Karel, které přetvořilo bývalý domek zahradníka na příjemné gastronomické zázemí.
Velký pozor si však musí dát návštěvníci ve chvíli, kdy budou chtít zámek opustit. Organizátorům se podařilo celý objekt včetně zahrad dokonale obklíčit páskami se zákazem vstupu. Ani ostraha nebyla první den schopna poskytnout žádné informace o východu. Jediné, co všichni věděli bylo, že tudy NE. Pokud někdo nechtěl projít výstavu znovu a opustit zahrady dolním východem u Vltavy, musel překročit zákazové pásky a dělat, že ho nikdo nevidí…
-jik-
