Mám mnoho architektonických snů. Jejich základním společným rysem je, že jde o prostory, které spojují lidi, podporují sociální interakce a výměnu nápadů. Slouží jako místa pro intelektuální rozvoj, poskytují jednotlivcům příležitosti rozšiřovat své obzory a získávat nové znalosti, říká světová architektka s českými kořeny EVA LE PEUTREC.
+ Co pro vás znamená architektura? A co vás k ní přivedlo?
Architektura pro mě znamená všechno. Ať si to uvědomujeme, či ne, má na nás zásadní vliv. Všichni někde bydlíme, pracujeme, chodíme do školy… Ovlivňuje naše vnitřní rozpoložení i naši efektivitu. Prostředí, ve kterém vyrůstáme, nás formuje na celý život. Od mala jsem vnímala, že přesně to je moje poslání a dráha, kterou se chci vydat.
+ Proč jste se po absolvování školy rozhodla odcestovat právě do Šanghaje? A jaké pro vás byly začátky v zemi, kde jste nikoho neznala a neuměla jazyk?
Zastávám názor, že mladí architekti mají být tam, kde se staví, aby získali co nejvíce zkušeností. V roce 2005, kdy jsem končila školu, to byla Čína. Proto jsem si našla práci v Šanghaji. Celých šest let tamního života pro mě bylo velmi intenzivních. Nic vás na takovou zkušenost nedokáže připravit. Asiaté nemají stejně velkou osobní zónu, jako Evropané či Američané, což je fyzicky velmi vyčerpávající. Neustále vám totiž někdo vstupuje do osobního prostoru a vy se tomu samozřejmě podvědomě bráníte. V 25 milionové metropoli je také všudypřítomný hluk, který nikdy neutichá. Dostat se z města do přírody bylo zpravidla možné pouze letecky. A pak tu jsou samozřejmě i kulturní rozdíly a odlišnosti v myšlení, hodnotách, způsobu života.
+ „Na kontě“ máte mimo jiné již 25 mrakodrapů, ale například i dvoukilometrové centrum čínské metropole. Který z vašich realizovaných projektů je pro vás tzv. srdcovou záležitostí?
Srdcovou záležitostí pro mě byl paradoxně projekt, který se nakonec bohužel nerealizoval. A to Agriculture Logistic Center, obrovský multifunkční projekt se zastavěnou plochou 200 000 m2, jehož součástí byl i super high rise building, mrakodrap měřicí 348 m. Aby to bylo ještě složitější, jednalo se o šroubovicovou stavbu, jejíž půdorys se na každém patře pootočil o 1’. Na tomto projektu jsem pracovala 103 hodin týdně a musela vyvinout konstrukční systém, který do té doby nebyl v Číně nikdy použit. Na architektuře je však důležité i načasování projektu. Tento vznikl na prahu začínající světové krize v roce 2008, a proto se z důvodu rozpočtu 3 miliardy dolarů nikdy nerealizoval.
+ Kromě toho, že jste úspěšná architektka, jste napsala dvě knihy – o čem jsou?
První kniha Architektura kreativního myšlení se věnuje praktickému použití kreativity v běžném životě. To čtenářům pomůže nalézat nová řešení, a tím pádem i uspět v jakékoli disciplíně, protože budou myslet jinak než jejich konkurence. Druhá kniha Vzpomínky na jižní Pacifik pojednává o slastech a strastech života na ostrově v jižním Pacifiku. O francouzské kultuře, kulinářském umění, školství, a 10 letech mého života na druhé straně zeměkoule.
+ Od staveb a knih ke klikám… Pro českou rodinnou manufakturu M&T jste navrhla kování NOMAD s nevídaně subtilní rukojetí. Jak tato spolupráce vznikla? A jedná se o váš první produktový design?
Máte pravdu, jedná se o můj první produktový design. Když mě bratři Ulichové oslovili, přišlo mi to jako skvělá šance vyzkoušet a naučit se něco nového. Navíc firma M&T je z Východočeského kraje, odkud pocházím, takže mi dávalo velký smysl podporovat svůj domovský region a zároveň propagovat českou značku ve světě. V neposlední řadě mě potěšilo, že budu mít kliku vlastního návrhu, stejně jako největší světoví architekti.
+ Čím jste se pro návrh kliky inspirovala?
Mám ráda elegantní, nadčasový design, který nevychází z aktuálních trendů, ale vypadá skvěle i po padesáti letech. Současně se ve svých projektech snažím redukovat a zjednodušovat, hledat pravou podstatu. Hodně se mnou rezonuje citát Steve Jobse: „Simple can be harder than complex: You have to work hard to get your thinking clean to make it simple. But it’s worth it in the end because once you get there, you can move mountains.” (Překlad redakce: Jednoduché může být těžší než složité: Musíte se hodně snažit, aby vaše myšlení bylo čisté a jednoduché. Ale nakonec to stojí za to, protože jakmile se vám to podaří, můžete pohnout horami). A NOMAD v sobě toto všechno spojuje.
+ Jak moc se liší návrh kliky od návrhu mrakodrapu? Mají něco společného, nebo se to nedá srovnávat?
Myslím, že se to nedá vůbec porovnávat. Architektura je výsostná disciplína hlavně díky své komplexitě, kterou musí architekt umět uchopit. Schopnost zoomovat z velkého měřítka do malého a zase zpět. To u produktového designu není. Je ale nesmírně obohacující vyzkoušet si návrh těchto drobných produktů, protože člověk pochopí důležitost detailu v návrhu. A jak říkal Mies van der Rohe: „Ďábel tkví v detailu”. Tyto prvky pomáhají dotvářet dokonalý celek.
-jik-
