Dostupné nájemní bydlení a dotační program, který připravuje stát, to byla hlavní témata další ze série Ideových snídaní o investičním rozvoji měst a obcí, která za účasti odborníků z praxe, zástupců samospráv, ekonomů, architektů, developerů a dodavatelů technologií proběhla v pražském Centru architektury a městského plánování. Organizovala ji společnost CEEC Research.
Ředitel této společnosti, Michal Vacek, vnímá téma dostupného bydlení a s ním související navržené dotační výzvy z hlediska odborné obce a zástupců měst a obcí jako velmi žhavé téma, a proto ho zařazuje jako hlavní obsah diskusních fór. „Obrovský zájem o informace se na dnešní akci potvrdil nejen hojnou účastí zástupců samospráv, soukromých investorů, dodavatelů konstrukčních řešení, ale především kvalitou diskuse.“
Daniel Ryšávka, ředitel Státního fondu podpory investic, vysvětlil hlavní parametry programu na budování dostupného bydlení, pro koho má být určeno a samozřejmě také, jaké má stát zajištěné finanční zdroje. Program počítá s tím, že z něho bude možné financovat nejen výstavbu a rekonstrukce bytů, ale i jejich nákupy. Zároveň by stát chtěl zapojit do spolupráce i developery a investory.
Ty v panelové diskuzi zastupoval předseda představenstva Central Group – Dušan Kunovský, který z pozice největšího rezidenčního stavitele spolupracuje s MMR a SFPI na konkrétní podobě programů podporujících dostupné bydlení.„Abychom se mohli bavit o dostupném bydlení, musí hlavně vznikat byty – musí se stavět. V České republice by bylo třeba postavit 25 tisíc nájemních bytů ročně. K tomu je potřeba vstřícná legislativa, která nezdržuje a nekomplikuje stavební řízení. Je třeba, aby se rozjely systémy financování, pak se rozjedou systémy výstavby. A developeři hledají cestu, jak se na tom podílet.“
Milan Wenzl – člen Podvýboru pro bytovou politiku a výstavbu Poslanecké sněmovny PČR si nemyslí, že budou dotační tituly fungovat. Preferoval by variantu družstevního bydlení, které velmi dobře funguje i v zahraničí. „Jako bývalý starosta městské části mám dost zkušeností na to, abych dotačním programům ani naplnění zákona o dostupném bydlení, tak jak jsou teď koncipovány, nevěřil. Na co se však zapomíná, to je sto lety ověřený model družstevní výstavby a bydlení.“
Některé obce se o program, který se teprve rozjede, zajímají a už hledají možnosti, jak jej využít. Jednou z nich je Městská část Praha 8, Místostarosta Radomír Nepil představil zaplněnému sálu projekt, který budují ve spolupráci se soukromým investorem Jedná se o polyfunkční dům s byty, pro jehož výstavbu městská část prodala investorovi pozemek za odhadní cenu. Investor se zavázal, že vybuduje pro městskou část hasičskou zbrojnici, multifunkční hřiště a garantuje, že cena bytů bude pro zájemce o 10 % nižší, než je tržní cena. V nebytových prostorách plánují veterinu, prostory pro dětskou skupinu, ordinaci.
Podle Štěpána Křečka, ekonoma z BH Securites je aktivita Prahy 8 příkladná, ale je mimo měřítka. Narůstají ceny nájemního i vlastnického bydlení, situace na realitním trhu se zhoršuje, program na podporu dostupného bydlení by měl vyčerpat 7 miliard korun, ale ten problém to neřeší. „Je to kapka v moři. Je nutné určitě podporovat tyto aktivity, ale politici by měli nastavit prostředí – a to nejen dotace. Je to především otázka územního plánování: zvyšovat počet pater a také se snad podaří dokončit digitalizaci stavebního řízení a tím se urychlí výstavba. Protože zdlouhavé procesy se pak odrazí v celkové ceně bytu.“
Během diskuze několikrát padaly argumenty, že stát vynakládá stovky miliard ročně do dopravní infrastruktury, což je chvályhodné, ale do dostupného bydlení by bylo třeba investovat také stovky miliard.
Pomohly by i rychlovlaky, které by spojily venkov s Prahou – tím by se ulevilo Praze a velkým městům s byty.
Architekt Jan Holna z DAM architekti i Dušan Kunovský se shodli, že není třeba rezignovat na design a stavět „ošklivé paneláky“. Architekti a inženýři mohou poskytnout standardy, které jsou typizované tak, že uvnitř je stejná konstrukce, zvenku má jiný obal.
Mohou docílit toho, že jejich projekty budou pěkné a zároveň se budou snažit docílit maximální efektivity.
Podobný názor má i Kamil Jeřábek, generální ředitel Wienerberger, Ten vidí cestu v budování dostupného bydlení především ve standardizaci výstavby. „Standardizace = urychlení. Stavba se zjednoduší a tím urychlí. Máme projektovou dokumentaci, kterou je možné využít a případně modifikovat. Řešení jsou variabilní. Tím, že nabízíme i právní a finanční poradenství pro obce se dosáhne snížení ceny projektu téměř na polovinu.“
Jednou z cest je výstavba ze dřeva. David Šiller, obchodní ředitel Wood systému řekl, že prvních pár realizací nájemního bydlení pro obce vzniká, ale brzdou je omezující legislativa. „Nová legislativní norma je ve fázi příprav – do 22,5 m výšky. Je to ve fázi inženýrské studie a pak ještě vede cesta k té schvalovací fázi.“
Připravují se první pilotní bytové projekty, např. ve Žďáru nad Sázavou, kde se starosta vydal touto „cestou“ Jedná se o bytový dům s 12 bytovými jednotkami.
I přes různé názory odborníků, který je ten nejlepší, nejekonomičtější, nejrychlejší způsob výstavby dostupného bydlení, se všichni shodli na tom, že nejdůležitější je hledat jiné cesty než jen dotace.
-jik-
