O kvalitě stavebního díla rozhoduje celá řada faktorů. Stavebnictví je svým způsobem jako obří hodinový strojek, kde do sebe jednotlivá kolečka musejí zapadat. Činnost jednoho ovlivňuje druhé. Každá stavba začíná kvalitním projektem, na který pak musí navázat kvalitní realizace. Od kvalitních materiálů, po kvalitní výstavbu. Nic z toho ale nebude fungovat, pokud za jednotlivými procesy nebudou kvalitní lidé.
Stavebnictví stojí a padá na tom, jestli v něm je dostatek chytrých hlav, které vše vymyslí a naplánují. Jestli v něm pracuje dostatek zkušených stavařů, kteří výstavbu v praxi odřídí. A jestli tito stavaři pod sebou mají dostatek šikovných řemeslníků, bez jejichž rukou se žádná stavba neobejde.
Bohužel situace na českém trhu aktuálně není uspokojivá. Stavební firmy už teď narážejí na problémy s vyhledáváním kvalifikovaných pracovníků. A podle všech indikátorů se situace v nadcházejících letech bude jen zhoršovat.
DO PĚTI LET BUDE CHYBĚT 74 000 LIDÍ
Aby to nebyla jen prázdná prohlášení založená na neověřených dojmech, uspořádali jsme loni ve Svazu podnikatelů ve stavebnictví průzkum. Zapojilo se do něj víc než sto členských i nečlenských firem různých specializací i velikostí. Dohromady v nich pracuje bezmála 26 000 lidí, tedy přes 12 % všech zaměstnanců ve stavebnictví. Na základě údajů z ČSÚ a čísel, která nám z průzkumu vyšla, jsme pak dopočítali trendy pro celé odvětví.
Realita je znepokojivá. Už teď má 9 z 10 oslovených firem problém obsadit volné pozice. Přesto v dalších letech plánují mírně až výrazně navyšovat počty zaměstnanců i externích spolupracovníků. Za pět let budou oslovené firmy potřebovat v průměru o 5 % víc lidí než nyní. Je velmi pravděpodobné, že podobnou potřebu budou mít i společnosti, které se průzkumu nezúčastnily.
Celé české stavebnictví v současnosti dává práci zhruba 415 tisícům lidí. Z toho 207 000 představují zaměstnanci a 208 000 jsou OSVČ. Zmíněným 5 % odpovídá přibližně 22 000 lidí. O tolik víc budeme potřebovat už za pět let. Ale to není všechno.
Zmíněný počet představuje pouze nové lidi, které do oboru musíme nabrat. Číslo však vůbec nezohledňuje, že v průběhu pěti let část lidí obor opustí. Stavbaři stárnou, a i kdyby lidé neodcházeli z jiných důvodů, část zkrátka dozraje do důchodového věku. Takto nyní každoročně přicházíme víc než o 10 000 pracovníků. Za pět let to bude přes 50 000 lidí.
Když se obě čísla sečtou, jsme na zmíněných 74 000. Nové lidi ovšem není kde brát.
ZE ŠKOL VYCHÁZÍ MÁLO ABSOLVENTŮ
Problém s nedostatkem lidí má mnoho vrstev a bohužel v něm funguje efekt sněhové koule:
- Ze škol už nyní vychází málo absolventů. Zejména v krajích se nedaří naplňovat jejich kapacitu – především pokud se bavíme o středních odborných školách a učilištích.
- Jedním z důvodů je bohužel i to, že stavebnictví je neprávem považované za neperspektivní obor. Na žebříčku popularity mají technické a řemeslné obory v konkurenci nejrůznějších humanitních oborů hodně daleko k vrcholovým příčkám. Přitom by to mělo být přesně naopak! Technické a řemeslné obory rozhodně nevychovávají klienty úřadů práce. Všichni jejich absolventi mají pracovní uplatnění jisté. Přesto se do těchto oborů pouští stále méně studentů.
- Situaci vůbec nepomáhá ani to, že se každým rokem rodí méně dětí. Demografická křivka je zkrátka neúprosná a po několika letech, kdy byl vzdělávací systém naplněn díky baby boomu Husákových dětí, se dostáváme do fáze, kdy dětí bude míň a míň a studentů bude dál ubývat.
- Bohužel ministerstvo školství namísto podpory technického studia aktuálně podniká kroky, které technickým oborům nepomáhají. Například otevíráním tzv. Lyceí 2.0, která jsou obdobou všeobecných gymnázií, se dál ukrajuje z už tak dost malého koláče uchazečů o specializované školy.
CO S TÍM? Jednoduché to rozhodně nebude. Je totiž třeba zabojovat na všech výše uvedených frontách.
KROK 1: Zlepšit stavebnictví reputaci
To je běh na dlouhou trať. Ovšem já jsem optimistou a věřím, že postupně se nám podaří vnímání našeho oboru proměnit. Třeba nám k tomu pomůže i současný rozvoj umělé inteligence.
Snad každý den se v médiích skloňuje, jak AI připraví spoustu lidí o práci. Oblastí, které umělá inteligence může negativně zasáhnout, je více. Ale nechci znít jako někdo, kdo je apriori proti AI. Naopak věřím, že i ve významné části stavebnictví má své uplatnění.
Umělá inteligence nám možná pomůže s projekční činností nebo urychlí různé plánovací a tvůrčí procesy. Nepochybně bude prostupovat všemi oblastmi digitalizace, robotizace a automatizace. Ovšem domy za nás jen tak nepostaví. Šikovné ruce i šikovné hlavy tu budou potřeba nadále.
Kdo se pro studium související se stavebnictvím rozhodne, ten bude mít jistotu, že jeho práce bude potřebná a nebude o ni mít nouzi. Což je v dnešní době plné nejistot velmi cenný benefit.
Navíc ve stavebnictví se velkou měrou uplatňují a budou uplatňovat moderní technologie. Zdaleka už to není o tom, že stavaři pracují v nepohodlí a špinavých podmínkách. Obor nabízí obrovské množství příležitostí, atraktivní ohodnocení, a navrch lidé, kteří v něm pracují, můžou vidět výsledky své práce a podílet se na proměnách a vylepšeních svého okolí. To je bonus, který řada odvětví nemůže nabídnout.
KROK 2: Zvýšit zájem o technické obory
Toto navazuje na předchozí bod. Je přirozené, že pokud se nám podaří vylepšit obraz stavebnictví v očích veřejnosti, stoupne i zájem o jeho studium. Ať už díky tomu, že rodiče budou své děti k tomuto typu studia přímo motivovat, nebo si děti vyberou tohle směřování samy a rodiče je v tom podpoří, případně jim aspoň nebudou stát v cestě. Je to krásná vize, ale zatím vzdálená.
Co děláme pro změnu? V duchu úsloví, že železo je třeba kout, dokud je žhavé, se už nyní snažíme působit přímo na žáky základních škol. V rámci spolupráce s profi mentorem řemesel Michalem Balážem organizujeme ve školách po celé republice workshopy, kde se děti seznamují s nejrůznějšími řemesly. Tyto akce mají ohromný ohlas řada ředitelů středních odborných škol se na nás obrátila s požadavkem, abychom jim pomohli pořídit řemeslné stavebnice, které by žáci mohli využívat například v hodinách pracovní výchovy.
Každá taková akce má potenciál vytvořit si někde mladého fanouška, který za pár let nadšeně posílí naše řady. Anebo se nám podaří ovlivnit výuku na některých školách a krůček po krůčku takovými spolupracemi začneme proměňovat vnímání společnosti.
KROK 3: Přesvědčit MŠMT k větší podpoře
Ani v této oblasti se neflákáme. Uvědomujeme si, že podpora ministerstva školství je pro nás klíčová. Proto s jeho zástupci průběžně vedeme dialog a na vše podstatné se snažíme upozorňovat. Kromě jiného jsme vytvořili Strategii SPS nazvanou PERSPEKTIVA A VIZE VZDĚLÁVÁNÍ STAVEBNÍCH ŘEMESEL 2030.
Už s tímto materiálem pracujeme, ale je to teprve začátek cesty k opravdovým změnám. Podstatné je, aby ti, kdo rozhodují o další podobě vzdělávání (zejména pracovníci MŠMT), pochopili, že technické vzdělání je pro kvalitní stavebnictví nezbytné. A že bez něj stěží budeme moci realizovat všechny velkolepé projekty, které nyní Česká republika plánuje. Ať už jde o dostavbu Dukovan, dostavbu páteřní dopravní infrastruktury, budování vysokorychlostních tratí nebo „jen“ výstavbu bytových domů, kterých je obrovský nedostatek.
Stavebnictví je obor s obrovským potenciálem a jistou budoucností. Ovšem tento potenciál můžeme naplno využít jen v případě, že ho v rovině vzdělávání nebudeme stavět na vedlejší kolej.
Současná praxe je totiž taková, že kvůli mohutné podpoře všeobecného vzdělávání se na technické obory hlásí míň a míň zájemců. Především výuční obory pak řada lidí vnímá jako „nouzovou“ variantu nebo východisko pro ty, kteří na „lepší“ obory nemají. V důsledku toho se na technické školy a učňovské obory hlásí méně žáků, což celkově sráží kvalitu výuky.
Ocitáme se tak v začarovaném kruhu. Chceme po stavebnictví velké výsledky, ale nevytváříme pro něj podmínky. Bohužel vážnost celé situace si velká část lidí uvědomí teprve v okamžiku, kdy na řemeslníky budou čekat měsíce. To už se ostatně děje. A to ještě bez záruky, že ti, kdo nakonec dorazí, odvedou kvalitní práci.
Přesto nepřestávám být optimistou. Stavebnictví má u nás mnohaletou tradici a máme pro něj dobré zázemí. Jako jedna z mála zemí jsme z vlastních zdrojů – materiálových i lidských – dokázali vybudovat a udržovat flotilu klasických i jaderných elektráren, které desítky let perfektně slouží.
Máme tu množství škol a v nich zkušené pedagogy, kteří patří k opravdovým srdcařům. Zázemí tedy nemusíme budovat z nuly. Stačí navázat na to, co už tu máme, a dál vylepšovat podmínky. Na školách i v samotné stavební praxi. Pokud se nám toto povede, budou u nás vznikat stavební díla, jejichž kvalita může být vzorem pro celou Evropu.
Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví
