Ve třicátých letech dvacátého století se v Německu dostala k moci nacistická strana a Německo začalo rozsáhle zbrojit a připravovat se na zvětšení svého „Lebensraumu“. Sousední mnohem menší Československo na to reagovalo rozsáhlou modernizací armády a výstavbou pohraničního opevnění. To mělo zpomalit vpád nepřítele do vnitrozemí až do smluvně dohodnuté pomoci spojenecké Francie, která měla v případě napadení Československa zaútočit na Německo od západu. Nejsilnější opevnění bylo budováno na východě Čech a na severu Moravy, kde jsme hraničili s Německem až po Bohumín. Mělo se tím zabránit vpádu wehrmachtu od severu a obklíčení československé armády v Čechách.
Po mnichovské konferenci v září 1938 a o půl roku pozdější okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se veškeré pevnostní objekty dostaly do rukou německé okupační správy. Němci tak získali bez boje cennou kořist. A nešlo jen o zbraně. Z pevnostních objektů začali těžit pancéřové zvony a kopule, ocelové střílny a pancéřové plynotěsné dveře.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se.
