Módní vlna laminátových podlah z druhé poloviny devadesátých let vydržela až do dalšího století, resp. tisíciletí. Tehdy nabídly zákazníkům designovou svobodu, nejen rozmanité dřevěné, ale i jakkoli vzorované dekory, což byl oproti tenkrát pouze šedivému či zelenému PVC mílový posun. Laminátové krytiny naučily tuzemské zákazníky tzv. plovoucí pokládku. Jejich největší brzdou byla voda a vlhkost, která je dokázala degradovat. A přestože tento handicap lamináty časem překonaly voděodolnými úpravami, postupně začaly uvolňovat prostor vinylům, které se kromě voděodolnosti pyšní i jinými přednostmi.
„Laminát je na ústupu,“ souhlasí Aleš Viktorin, vedoucí regionálního prodeje společnosti Kratochvíl parket profi, a pokračuje? „I když díky zlepšování částečně eliminoval své nedostatky, jako je ochrana proti vodě a vlhkosti či horší akustika, zůstává už materiálem vhodným jen do projektů, v nichž je vyšší tlak na cenu.“ Na současné vlně zákaznického zájmu se však (kromě nenahraditelného dřeva) veze vinyl a minerální SPC krytiny, z pohledu odborníka ze společnosti KPP je však krytinou budoucnosti bio podlaha WINEO Purline: „Purline předběhl svou dobu, není to vinyl, není to PVC, je to prostě přírodní podlaha, a tímto směrem půjde většina výrobců.“
LAMINÁT BÝVALA DRAHÁ PODLAHA
Laminát byl svého času drahé zboží, na konci 90. let se kupoval metr čtvereční i za 700 korun, což v tehdejší době byla vysoká cena. „Laminát byl v té době vítěz, dokázal designově vše, uměl udělat podlahu s motivem rozsypaných oliv i pohádkové kresby. Prostě nač si výrobce vzpomněl a co si myslel, že prodá. Všechny umělé podlahy, ať už jsou to lamináty, vinyly či SPC, umějí dnes vytisknout na vrchní vrstvu v podstatě cokoli, klidně mohu mít na podlaze svou fotku, ale v té době tím laminát bodoval, nebyl limitován možnostmi přírody jako právě dřevo. Laminát tehdy ukázal úplně jiný kreativní rozměr, a to ho vystřelilo do výšin, protože nabídka v tomto směru byla slabá. Bylo dřevo a šedé nebo zelené PVC… Kreativita designérů posunula laminát vzhůru, protože najednou si mohl podlahu s dřevěným dekorem třešně dovolit i ten, kdo si o ní ve dřevě mohl nechat jen zdát,“ vzpomíná na začátky laminátových podlah Aleš Viktorin z KPP.
Na popularitě však nezískaly lamináty jen zásluhou barevné škály a nabízeným dekorům, ale samozřejmě i jednoduchostí pokládky, kdy plno lidí zjistilo, že díky zámkovým spojům mohou podlahu položit sami. „Bylo to něco jiného. Najednou si stačilo přečíst návod na pokládku a člověk zjistil, že to zvládne sám. V té době se už nabízely i dřevěné podlahy s pokládkou na zámek, tedy plovoucí. Švédský Kährs byl první, kdo začal vyrábět třívrstvé dřevěné podlahy a představil i první spoj pero drážka. Ten se ještě musel lepit, postupem času ale byl nahrazen zámkovým spojem, legendárním zámkem Woodlock. Takže i dřevo mělo variantu plovoucí pokládky, ale bylo to jiná finanční úroveň ve srovnání s laminátem, podobně jako je to i dnes.“
Obliba laminátů pokládaných plovoucím způsobem byla značná, i proto se neprávem pro některé zákazníky plovoucí a laminátová podlaha stala synonymem. „Pamatuji se, že přišel zákazník, já mu nabídl plovoucí podlahu a on mi odpověděl, že laminát nechce… Musel jsem lidem vysvětlovat, že máme plovoucí podlahu i ve dřevě… Lidé prostě vnímali, že laminát je plovoučka, nedávali to do spojitosti se způsobem pokládky, kdy plovoucí znamená, že se krytina nelepí k podkladu. Pro ně plovoucí podlaha byl laminát,“ připomíná Aleš Viktorin z KPP.
SVÉHO ČASU BYL LAMINÁT VÍTĚZEM
Laminát má a vždycky měl jednu zásadní nevýhodu, a to náchylnost na poškození vodou nebo vlhkostí, která působila bobtnání a degradaci materiálu. „Dneska už kvalitnější lamináty mají voděodolnou úpravu, jsou impregnované. Například kolekce KPP Melody patří do nové generace laminátů zásluhou speciálního hydrofobního nátěru zámkových spojů Megaloc 2.0 Aquaprotect a impregnované, vysoce pevné HDF desce. Obojí brání nasávání vlhkosti do nosné desky, proto tyto laminátové krytiny odolají působení vody až po dobu 100 hodin,“ pokračuje Aleš Viktorin z KPP, „druhou věcí, která je za mě nevýhodou laminátu, je akustika. Laminát je tvrdý materiál, proto je poměrně hlučný. Samozřejmě, když budu chodit bosý po laminátové podlaze, tak nic nepoznám, ale když budu v botách nebo něco spadne na zem, bude to slyšet. A v neposlední řadě, pokud budu chodit bos a nebudu mít podlahové vytápění, tak ucítím, že laminát je i poměrně studený materiál.“
Přelom století byl nezpochybnitelným obdobím, kdy byly laminátové podlahy vítězem, protože umožňovaly obrovskou designovou škálu dekorů, kterou žádné dřevo nesplňovalo. Byla to éra možná patnácti let, kdy všichni chtěli jen laminát. Dnes jsou jeho vlastnosti překonané a do obliby se dostaly jiné druhy krytin, a to i za cenu toho, že jsou třeba o 20 % dražší.
VINYL JE TIŠŠÍ, TEPLEJŠÍ, KOMFORTNĚJŠÍ, VODĚODOLNÝ…
První, co začalo laminát vytlačovat, byl vinyl. „Výrobci reagovali na nevýhody laminátu a přišli s vinylem, který je výrazně tišší, teplejší, v konečné fázi se může zdát měkčí na došlap, tzn. komfortnější, a hlavně je voděodolný. Vinyl s sebou přinesl benefity, které laminát neměl, ale při zachování obrovské barevné škály materiálu. Na laminát se začali lidé dívat skrz prsty, jako na něco přežitého. Přišly první celovinylové zámkové podlahy, byly super, ale měly jednu nevýhodu. Tím, že to byl vinyl, měly poměrně velkou roztažnost materiálu, v rámci výkyvu teplot dost pracovaly. I proto je následně nahradily SPC krytiny, které jako první nabízela značka Arbiton a dnes je má v sortimentu i tradiční výrobce dřeva švédský Kährs. SPC krytiny odstranily roztažnost díky složce kameniva, proto jsou výrazně stabilnější oproti čistému vinylu, jsou pevnější,“ popisuje další, i když zřejmě přechodnou, etapu Aleš Viktorin. Protože ani u těchto materiálů se podle něj vývoj krytin nezastaví, bude směřovat k opravdu přírodním ekologickým produktům.
Ekologie dnes hraje důležitou roli, proto se vinyly kdysi zbavily ftalátů a škodlivých změkčovadel, SPC krytiny z drceného kameniva zase staví svou pověst na absenci plastů, tedy ropy (na rozdíl od vinylů). Výrobci v minulosti prvoplánově hledali materiál, který bude stabilnější, technicky dokonalejší a na ekologii najeli spíše samovolně. Dnes je ekologie v základu směřování a trendem jsou přírodní krytiny. Tím se od klasických vinylů přes SPC dostáváme se k Purline, tedy k čistě přírodním ekologickým produktům…
ZE DŘEVA KÁMEN NEUDĚLÁTE, PROTO PURLINE
„Neznám produkt na trhu, který by měl stejné vlastnosti, jako má Purline, je to jedinečný produkt a konkurence to ví – je výjimečný tím, že většinou čistě přírodní materiály, jako je kaučuk, linoleum, dřevo, mají vždy nějaké ale, např. specifickou náročnější údržbu dřeva nebo přírodního linolea, nebo to může být omezení designu – přírodní linoleum se dělá z dřevité moučky a pigmentů a má poměrně omezenou realizaci dřevěných dekorů, klasické dřevo zase neumí „nedřevěný“ dekor, ze dřeva prostě kámen neuděláte…,“ vysvětlujeAleš Viktorin z KPP a dodává: „Purline je čistě přírodní podlahová krytina a má v podstatě neomezené množství dekorů a designů, nepotřebuje dodatečnou povrchovou úpravu po pokládce ani v průběhu užívání, snadno se udržuje jen čistou vodou, dovoluje podlahové vytápění. Nemá ani žádnou specifickou vůni, na rozdíl třeba od linolea, které může být napuštěné lněným olejem, a ten může někomu vonět, někomu zapáchat. Purline si prostě vytáhl za všech materiálů to nejlepší, ze dřeva si vzal přírodu, z laminátů vytěžil neomezený design, z vinylu si přibral vlastnosti na podlahové vytápění, voděodolnost, pružnost, způsoby montáže, prostě od každého to nejlepší. Velká část výrobců proto bude směřovat tam, kde je Purline, který trochu předstihl svou dobu.“
-jik-
