Zatímco v období sucha řešíme nedostatek vody, při vydatných deštích se jí často snažíme co nejrychleji zbavit. Podle odhadů přitom více než 90 % srážkové vody odtéká bez dalšího využití. Zejména ve městech končí voda ze střech, silnic a dalších zpevněných ploch v kanalizaci, místo aby se zadržovala a pomáhala překlenout období sucha. Řešením mohou být retenční a akumulační nádrže, propustné povrchy či zelené střechy. Jak lépe hospodařit se srážkovou vodou a omezit její zbytečné ztráty, bylo jedním z témat setkání zástupců SOVAK ČR a společnosti Wilo s novináři v pražské Staré čistírně odpadních vod.
„O nedostatku vody obvykle začínáme intenzivně mluvit ve chvíli, kdy přijde sucho. Přitom podle našich odhadů více než 90 procent srážkové vody odtéká bez dalšího využití. Vodu, kterou bychom mohli zadržet a využít později, tak necháváme odtéct právě v době, kdy jí máme dostatek. Musíme proto změnit přístup k hospodaření se srážkovou vodou, více ji zadržovat, akumulovat a hledat možnosti jejího dalšího využití. Bez odpovídajících investic do infrastruktury se přitom neobejdeme,“ říká Vilém Žák, ředitel SOVAK ČR.
DEŠŤOVÁ VODA NEMUSÍ KONČIT V KANALIZACI
Jedním z hlavních problémů měst je velké množství nepropustných povrchů. Zatímco v přirozeném prostředí se část srážek vsakuje do půdy a postupně doplňuje zásoby vody, ze střech, silnic a parkovišť voda rychle odtéká. Při přívalových deštích tak může přispívat k lokálním záplavám, zatímco v následujících týdnech chybí půdě i městské zeleni.
Možností, jak tento stav změnit, je přitom celá řada. Vedle retenčních nádrží, které vodu zachycují a umožňují její postupné odvádění, lze využívat akumulační nádrže pro její pozdější spotřebu. Ve veřejném prostoru pomáhají také propustné povrchy, dešťové záhony nebo vsakovací průlehy, které umožňují vodě pronikat do půdy. Zelené střechy zase část srážek zadržují a postupně je uvolňují odpařováním. Vhodná kombinace těchto opatření může omezit rychlý odtok vody a současně zlepšit podmínky pro městskou zeleň.
PITNOU VODOU NEMUSÍME ZALÉVAT ANI SPLACHOVAT
Zachycená dešťová voda může v řadě případů nahradit vodu pitnou. Využívat ji lze například k zavlažování parků a dalších zelených ploch, při čištění veřejných prostranství nebo v odpovídajících technických systémech ke splachování toalet. Města, obce i vlastníci budov tak mohou snížit spotřebu upravené pitné vody, jejíž výroba a distribuce vyžadují energii i provozní náklady.
Důležitá je přitom nejen samotná akumulace, ale také správné dimenzování a řízení celého systému. Nádrže musí odpovídat množství zachytávaných srážek i předpokládané spotřebě vody. Při jejím dalším využívání hrají roli také čerpací technologie, které zajišťují dopravu vody například do zavlažovacích systémů nebo rozvodů užitkové vody v budovách.
ZADRŽOVÁNÍ VODY POMÁHÁ I PŘI PŘÍVALOVÝCH DEŠTÍCH
Lepší hospodaření se srážkovou vodou přitom není pouze opatřením proti suchu. Pokud se podaří část vody zachytit nebo umožnit její vsakování přímo v místě dopadu, snižuje se také množství vody, které musí při intenzivních srážkách odvést městská infrastruktura. To může pomoci omezovat lokální zaplavování ulic a přetěžování odvodňovacích systémů.
Odborné podklady k nové evropské směrnici o čištění městských odpadních vod rovněž zdůrazňují význam preventivních a přírodě blízkých opatření. Vedle technické infrastruktury doporučují upřednostňovat zelená a modrá řešení a jednotlivé zásahy koordinovat v rámci celého území. Smyslem je řešit hospodaření s vodou dlouhodobě, nikoli pouze reagovat na následky jednotlivých přívalových dešťů.
Pro města to znamená přemýšlet o srážkové vodě už při plánování nové výstavby a rekonstrukcích ulic, náměstí či veřejných budov. Právě v těchto situacích lze vhodně propojit retenční a akumulační systémy se zelení, propustnými povrchy a dalšími opatřeními, která pomáhají udržet vodu tam, kde může být dále využita.
Podrobné informace o nové evropské směrnici přehledně shrnuje specializovaný informační portál www.smernice-cov.cz. Přibližuje hlavní změny v oblasti čištění městských odpadních vod, vysvětluje jednotlivé povinnosti i termíny jejich postupného zavádění. Pro obce, provozovatele vodohospodářské infrastruktury i další odbornou veřejnost tak představuje užitečný zdroj informací, který pomáhá lépe porozumět novým požadavkům a připravit se na jejich naplňování.
NOVÁ EVROPSKÁ SMĚRNICE ZVÝŠÍ NÁROKY NA ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD
Nová evropská směrnice 2024/3019 má za cíl zlepšit kvalitu vody v řekách a posílit ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Rozšiřuje požadavky na čištění odpadních vod i na menší aglomerace, zpřísňuje odstraňování živin, zavádí cílené odstraňování mikropolutantů a podporuje lepší hospodaření s dešťovou vodou i energií. Zaměřuje se proto i na energetickou efektivitu čistíren. Modernizace si vyžádá investice v řádu přes 100 miliard korun. Dopad na cenu stočného bude záviset na rozsahu potřebných opatření a způsobu jejich financování
Nový evropský rámec pro čištění městských odpadních vod začal platit už od počátku roku 2025, v současnosti probíhá převádění jeho požadavků do právních předpisů jednotlivých členských států. Národní prováděcí program následně propojí potřebná opatření, investice a jejich financování. Je proto důležité vědět, co všechno tento prováděcí program bude obsahovat.
KANALIZACE SE MUSÍ LÉPE PŘIPRAVIT NA PŘÍVALOVÉ DEŠTĚ
Nová směrnice se zaměřuje také na problémy, které v čistírnách vznikají při stále častějších přívalových deštích. Pokud kanalizace nedokáže pojmout velké množství srážkové vody, může docházet k odlehčování směsi dešťových a splaškových vod přímo do vodních toků. Nové požadavky proto počítají s lepším plánováním a řízením kanalizačních systémů i s opatřeními, která množství těchto přepadů omezí. Vedle rozšiřování infrastruktury přitom může pomoci také zadržování srážkové vody přímo v místě dopadu, například prostřednictvím retenčních nádrží či dalších prvků modrozelené infrastruktury. Voda tak nemusí zbytečně zatěžovat kanalizaci a může být následně využita například k zavlažování zeleně.
ČISTÍRNY BUDOU MUSET HOSPODAŘIT EFEKTIVNĚJI
Vedle odstraňování mikropolutantů se nová směrnice zaměřuje také na energetickou bilanci čistíren. Do roku 2045 má sektor dotčených čistíren na celostátní úrovni dosáhnout energetické neutrality. To bude vyžadovat nejen větší využívání obnovitelných zdrojů, ale také úspory v samotném provozu, například prostřednictvím modernizace čerpacích systémů, automatizace a efektivnějšího řízení technologií.
NOVÉ TECHNOLOGIE MAJÍ Z ODPADNÍCH VOD ODSTRANIT I ZBYTKY LÉČIV
Zásadní změnu přináší nová evropská směrnice v oblasti čištění městských odpadních vod. Zavádí mimo jiné takzvané kvartérní čištění, tedy čtvrtý stupeň čištění zaměřený na odstraňování mikropolutantů. Jde o látky, které se ve vodě vyskytují ve velmi nízkých koncentracích, přesto mohou představovat riziko pro vodní ekosystémy. Patří mezi ně například zbytky antibiotik a dalších léčiv či některé látky obsažené v kosmetických přípravcích.
Současné čistírny na odstraňování těchto látek nebyly původně navrženy, a bude proto nutné doplnit nové technologie. Jednou z možností je využití aktivního uhlí, na jehož povrchu se mikropolutanty zachycují, nebo ozonizace, při níž ozon tyto látky chemicky přeměňuje. Mezi řešení nabízená skupinou Wilo patří také kombinace práškového aktivního uhlí a membránové filtrace. Aktivní uhlí na sebe váže nežádoucí látky a membrány následně zachycují jeho jemné částice. Důležitou součástí celého procesu jsou čerpací a recirkulační systémy, které zajišťují potřebné proudění vody mezi jednotlivými stupni čištění.
„Odstranit z vody zbytky léčiv je technologicky možné, ale samotné doplnění dalšího stupně čištění nestačí. Je potřeba zajistit, aby všechny části čistírny správně spolupracovaly a aby nové procesy zbytečně nezvyšovaly spotřebu energie. Právě v tom hrají důležitou roli čerpací a recirkulační systémy, míchání i automatizace provozu. Cílem je čistit vodu důkladněji, ale zároveň udržet provozní náklady pod kontrolou,“ vysvětluje Jan Cidlinský, regionální ředitel společnosti Wilo pro střední Evropu.
U největších čistíren se zatížením od 150 tisíc ekvivalentních obyvatel bude kvartérní čištění zaváděno postupně až do roku 2045. U vybraných aglomerací od 10 tisíc ekvivalentních obyvatel bude jeho zavedení záviset také na vyhodnocení rizik a citlivosti území.
INVESTICE SE ODHADUJÍ AŽ NA 170 MILIARD KORUN
Odhady nákladů na kvartérní čištění se výrazně liší. Zatímco Vládní analytický útvar Úřadu vlády ČR pracoval s částkou kolem 24 miliard korun, podle odhadu SOVAK ČR by celkové investiční náklady mohly dosáhnout až 120 miliard korun.
Důležitou otázkou proto bude financování. Evropská směrnice zavádí princip rozšířené odpovědnosti výrobců, podle kterého mají výrobci léčiv a kosmetických přípravků, na něž se pravidla vztahují, hradit nejméně 80 procent vymezených nákladů na kvartérní čištění a související monitoring. Konkrétní fungování tohoto systému bude muset nastavit česká legislativa.
„Nové požadavky se promítnou do ceny stočného a v konečném důsledku je samozřejmě pocítí i spotřebitelé. Podle našich odhadů bude záležet na aktuální vybavenosti konkrétní aglomerace a faktické potřebě jejího dovybavení. Navýšení se podle lokality bude pohybovat v řádech jednotek až desítek korun. V celkových výdajích domácností však půjde o akceptovatelnou částku, zvlášť když si uvědomíme, že mluvíme o službě, která je pro každého z nás nezbytná, protože čisto vodu potřebuje každý. Za řadu věcí, bez kterých se dokážeme obejít, přitom běžně utrácíme mnohem více,“ upozorňuje Vilém Žák, ředitel SOVAK ČR.
Podrobné informace o nové evropské směrnici přehledně shrnuje specializovaný informační portál www.smernice-cov.cz. Přibližuje hlavní změny v oblasti čištění městských odpadních vod, vysvětluje jednotlivé povinnosti i termíny jejich postupného zavádění. Pro obce, provozovatele vodohospodářské infrastruktury i další odbornou veřejnost tak představuje užitečný zdroj informací, který pomáhá lépe porozumět novým požadavkům a připravit se na jejich naplňování.
-jik-
