Léto bývá pro majitele nemovitostí nejdražším obdobím roku, a to ne kvůli dovoleným, ale kvůli počasí. Podle statistik České asociace pojišťoven (ČAP) tvořily škody z vichřic, krupobití, přívalových srážek, blesků a povodní v letech 2017 až 2025 v průměru čtvrtinu všech pojistných událostí na majetku. V roce 2024 to ale bylo 65 procent, tedy téměř dvě třetiny všech vyplacených škod, přes 38 miliard korun, nejvíc v historii sledované statistiky.
Za rekordním rokem stály zářijové povodně, které samy o sobě vygenerovaly škody za 20,5 miliardy korun; o rok dřív přitom povodně stály pojišťovny jen 549 milionů. Podobně extrémní byl rok 2021, kdy jižní Moravu zasáhlo ničivé tornádo a škody z vichřic vyskočily na 4,4 miliardy korun. Extrémní roky mají pokaždé jinou příčinu, a to je přesně ten problém: firmy se často připravují na riziko, které je postihlo naposledy, a další sezónu je zaskočí něco jiného.
Kromě frekvence roste hlavně cena jedné škody. Průměrná škoda z krupobití se za devět let zvedla z 83 na 161 tisíc korun, u přívalových srážek se objem vyplacených škod od roku 2017 zvýšil téměř desetinásobně, a to z 95 milionů na necelou miliardu korun v roce 2024. Jde přitom o jinou kategorii než povodně: zatímco povodeň znamená rozvodnění vodního toku, srážkové škody vznikají přímým zatékáním do budovy při přívalovém dešti, a obě kategorie proto v datech rostou nezávisle na sobě. Bouřky nejsou o tolik častější, jsou ale intenzivnější a stavby na ně čím dál častěji nestačí.
Nejlevnější prevencí zůstává banální údržba. „Preventivní čištění střech, střešních vpustí, dešťových svodů a kanalizací může zabránit milionovým škodám,“ říká Ondřej Pěnička, ředitel sekce facility managementu společnosti M2C. Zanedbání podle něj vídá vést ke škodám v řádu desítek milionů korun, zmiňuje případ, kdy se část střechy zřítila poté, co dešťová voda neměla kudy odtékat kvůli ucpaným vpustím. Investice do prevence je podle něj „obvykle zlomek toho, jakou škodu může havárie napáchat“, a dobře zajištěné objekty navíc mívají lepší vyjednávací pozici u pojišťoven. Proti zaplavení technických podlaží M2C nasazuje řešení na míru, od povodňových zábran po zpětné klapky, vždy na základě analýzy rizik a plánu kontinuity provozu, ne nahodile až po první bouřce.
Zajímavý je i pohled na to, jestli je budova během léta zranitelnější, protože je poloprázdná. Podle Pěničky jde spíš o mýtus: „Málokterá budova je během léta opravdu prázdná, lidé se na dovolených různě střídají a údržba nikdy nespí.“ Naopak jde podle něj o období vhodné pro opravy a investice, které se v jinou dobu nedají dělat kvůli počasí nebo provozu budovy. Při odhalování rizik s předstihem navíc firma nekombinuje jen běžně dostupné předpovědní modely, ale i pokročilé nástroje Českého hydrometeorologického ústavu a postupně se učí data vyhodnocovat a upozorňovat na nebezpečné jevy pomocí umělé inteligence.
Rostoucí škody ale nesouvisí jen s počasím. Michal Krajčovič, ředitel Úseku podnikatelských rizik České podnikatelské pojišťovny (ČPP), upozorňuje na riziko, které přichází spolu s nástupem obnovitelných zdrojů energie, konkrétně na nesprávně instalované fotovoltaické panely a bateriová úložiště. Podle něj se čím dál častěji stává, že si firma nechá na halu s výrobou a zásobami za miliardy korun nevhodně nainstalovat fotovoltaiku, a riziko požáru se tím násobně zvýší; za poslední tři roky prý drtivá většina požárů způsobených solárními panely vznikla kvůli špatné instalaci, například když byl panel připojený přes hromosvod nebo umístěný vedle plynové trubky. ČPP proto doporučuje domluvit se s pojišťovnou ještě před instalací. Často stačí drobná úprava, třeba posunout bateriové úložiště o půl metru dál od budovy, a firma pak zaplatí výrazně méně na pojistném.
Čísla i praxe se shodují na jednom: škody nerostou proto, že by bouřek nebo požárů bylo o moc víc, ale proto, že jedna škoda dnes stojí víc než dřív. Nejlevnější obranou zůstává vyčištěná vpusť, zkontrolovaná střecha a konzultace s pojišťovnou dřív, než firma na budovu nainstaluje cokoliv nového.
-jik-
