
Osmiletý pokles investic se zastavil. Česko se odpojuje od německého trendu stagnace, kde již několik let převládá „blbá nálada“. Ekonomický průzkum německých zahraničních komor (AHK) se provádí každý rok paralelně v 15 zemích regionu střední a východní Evropy; v ČR se letos průzkumu zúčastnilo přes 120 firem převážně z česko-německé hospodářské sféry.
INDIKÁTORY
U téměř všech ukazatelů jsou podniky pro rok 2026 optimističtější než loni, jejich hodnocení dalšího vývoje však zůstává opatrné.
Současnou ekonomickou situaci hodnotí podniky výrazně lépe než před rokem: saldo vzrostlo z loňského +1 na +18 bodů. Stabilizuje se tak pozitivní trend. Také ekonomické vyhlídky pro letošní rok se mírně zlepšily, saldo však nadále zůstává v záporných hodnotách (-8 bodů).
Podobný trend je patrný i v hodnocení vlastního podnikání firem: svou současnou situaci hodnotí výrazně pozitivněji, saldo se zvýšilo o 14 bodů na +32. Ve výhledu do budoucna však zůstávají zdrženlivé. Nezávisle na tom pokračuje již druhým rokem po sobě rostoucí trend v očekávaném vývoji obratu; saldo se mezi lety 2024 a 2026 zvýšilo o 9 bodů na +33.
Výjimečně pozitivní výsledky v letošním průzkumu vykazuje sektor obchodu. Každá druhá firma očekává příznivější hospodářský vývoj, 64 % počítá se zlepšením vlastního podnikání a 71 % předpokládá v průběhu roku 2026 růst obratu. Tento trend zřejmě podporuje silná a stabilní domácí spotřeba i skutečnost, že americká cla už nestojí v centru pozornosti jako dříve. Povzbudivé signály přicházejí také z průmyslu, pro českou ekonomiku klíčového odvětví, které je již řadu let pod tlakem. Růst obratu letos očekává 45 % podniků ve zpracovatelském průmyslu oproti 39 % v loňském roce. Ještě výraznější změnu lze sledovat u investic: zatímco loni plánovalo jejich snížení 43 % průmyslových firem, letos už je to jen 29 %. Zvýšení investic naopak očekává 34 % podniků.
Při pohledu na celkové investiční plány firem je zřejmé, že osmiletý pokles investic se zastavil; saldo stouplo z +5 v loňském roce na aktuálních +11 bodů.
Zdrženlivější obraz naopak — na rozdíl od roku 2025 — ukazují data ze sektoru služeb. Podíl firem, které zde plánují vyšší investice, klesl o 10 % na současných 32 %. Tuto opatrnost potvrzuje i předpokládaný vývoj zaměstnanosti. Zatímco loni počítalo se zvyšováním počtu zaměstnanců ještě výrazných 44 % firem ve službách, letos je to při 22 % už jen polovina. Do těchto očekávání se zřejmě promítá i rostoucí nebo plánované využívání umělé inteligence.
ČESKO SE VZDALUJE NĚMECKÉMU TRENDU
Srovnání s aktuálním konjunkturálním průzkumem DIHK v Německu ukazuje, že česká ekonomika se vývojem stále více vzdaluje německému trendu. Nejzřetelnější je to u investic a výhledu zaměstnanosti pro rok 2026: zatímco investiční saldo v Německu činí –8 bodů, v Česku dosahuje +11 bodů. Podobně vyznívá i výhled zaměstnanosti. V Německu očekává růst počtu zaměstnanců jen 12 % firem, v Česku 29 %.
„Zdá se, že alespoň v tuto chvíli už neplatí, že když ´Německo dostane rýmu, česká ekonomika z toho onemocní zápalem plic´,“ říká výkonný člen představenstva ČNOPK Bernard Bauer. „Podíl na tom má stabilní domácí spotřeba i otevírání nových trhů. Navzdory strukturálním problémům a nejistotě v Německu si bilaterální česko-německý obchod udržuje vysokou odolnost a dosáhl rekordního objemu 115,7 miliardy eur. To je pozitivní zpráva.“
RIZIKA A VÝZVY
Každá druhá firma (51 %) označuje ceny energií za největší riziko pro své podnikání v příštích 12 měsících. V delším, tříletém horizontu je jejich dopad ještě výraznější: 63 % podniků je vnímá jako hrozbu pro vlastní konkurenceschopnost. Mezi další rizika patří nedostatek kvalifikovaných pracovníků (43 %), pokles poptávky (42 %), ceny surovin (40 %) a mzdové náklady (38 %). Také v pětiletém horizontu firmy považují za největší riziko zabezpečení dodávek surovin a energií (46 %). Následují politická stabilita a inflační a měnová politika, které jako významnou hrozbu uvádí shodně 43 % firem.
„Evropa je i nadále výrazně závislá na dovozu fosilních paliv, která dnes tvoří zhruba 30 % celkových nákladů energetického systému. Ceny jsou proto mimořádně citlivé na jakýkoli geopolitický otřes,“ říká Claudia Viohl, CEO a předsedkyně představenstva společnosti E.ON Česká republika: „Zrychlená elektrifikace a modernizace energetické infrastruktury by mohly tuto závislost do roku 2045 snížit téměř na polovinu, tedy přibližně na 17 %, a přesunout kapitál z dovozů do domácích investic. Úspěšná energetická transformace proto není jen otázkou klimatických cílů, ale také předpokladem pro stabilní ceny, energetickou bezpečnost a dlouhodobou konkurenceschopnost Evropy.“
V reakci na geopolitická rizika už každá druhá firma rozšířila síť dodavatelů a zaměřila se na nové odbytové trhy. V oblasti energetiky je však prostor pro další reakci omezený: polovina firem už investuje do vlastní výroby energie (např. do fotovoltaiky), 45 % zavedlo opatření ke snížení spotřeby energie a 40 % si zajistilo dodávky dlouhodobými smlouvami.
OČEKÁVÁNÍ V OBLASTI ENERGETICKÉ POLITIKY
Firmy od veřejného sektoru — tedy od obcí, státu i Evropské komise — očekávají opatření, která zabrání tomu, aby ceny energií nadále ohrožovaly jejich konkurenceschopnost. Za klíčové považují především stabilní a předvídatelné regulatorní prostředí, které požaduje 64 % podniků. Výrazná část firem (62 %) zároveň volá po rychlejším rozvoji jaderné energetiky, zatímco urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů podporuje 37 % respondentů. Více než třetina podniků (35 %) se vyslovuje také pro rozšíření přeshraniční energetické infrastruktury. Cílenou úlevu pro průmyslové odběratele energie, například v podobě zvýhodněné ceny elektřiny pro průmysl, naopak požaduje jen čtvrtina firem (25 %).
Navzdory — nebo právě s ohledem na — rozdílné energetické strategie Česka a Německa očekává 58 % firem silnější evropskou koordinaci energetické politiky, která by přispěla k zachování konkurenceschopnosti průmyslu.
ATRAKTIVITA ČESKÉ REPUBLIKY
Česká republika mezi investory bodovala především díky těmto top-faktorům: členství v EU (1. místo), telekomunikacím (kvalita sítí a služeb – 2. místo) a tradičně také kvalitě a dostupnosti lokálních dodavatelů (3. místo).
Naopak nejhůře investoři v Česku v žebříčku 25 sledovaných faktorů opět hodnotí dostupnost kvalifikovaných pracovníků, předvídatelnost hospodářské politiky (propad z 22. na 24. místo) a efektivitu státní správy (23. místo). Za alarmující signál pro vládu lze považovat i zhoršení hodnocení politické a sociální stability (17. místo) a daňového systému a správy daní (19. místo), které si v obou případech pohoršily o pět příček. Ještě výraznější propad zaznamenala oblast boje proti korupci a kriminalitě, která se posunula o šest míst níže na 22. příčku.
Při srovnání konkurenceschopnosti Česka s pěti významnými investičními lokalitami ve střední a východní Evropě obsadilo opět první místo Polsko. Následuje Česko, dále Rumunsko, Slovensko, Bulharsko a na posledním místě Maďarsko. O pozitivním hodnocení jednotlivých zemí rozhodovaly především nižší výrobní náklady, investice do infrastruktury a lepší přístup ke kvalifikované pracovní síle.
SHRNUTÍ
• Téměř všechny ukazatele vykazují růstový trend, výjimkou zůstává pouze vývoj zaměstnanosti.
• Ve výhledu na rok 2026 však firmy zůstávají opatrné.
• Průmysl je oproti loňsku výrazně optimističtější, a to především u vývoje obratu a investic.
• Specifickou roli hraje sektor obchodu, kde jsou očekávání ve všech ukazatelích mimořádně pozitivní.
• Ve službách naopak oproti roku 2025 klesají investice i vývoj zaměstnanosti.
• Energie: největší riziko pro podnikání a konkurenceschopnost firem představují ceny energií a bezpečnost dodávek.
• Valná většina firem požaduje stabilní a předvídatelné regulační podmínky a rychlejší rozvoj jaderné energetiky.
• Srovnání zemí střední a východní Evropy: Polsko zůstává jako investiční lokalita jedničkou v regionu.
• Ekonomický průzkum německých zahraničních komor (AHK) se provádí každý rok paralelně v 15 zemích regionu střední a východní Evropy; v ČR se letos průzkumu zúčastnilo přes 120 firem převážně z česko-německé hospodářské sféry.
-jik-




