Aby střecha odolala větru, dešti, sněhu, ale i zubu času, musí fungovat jako komplexní systém – podobně jako orchestr, kde každá část hraje svou roli v přesném souladu s ostatními. Jakmile jedna vrstva selže, projeví se to na celé konstrukci. Krytina, laťování, fólie, doplňky i protisněhové prvky musí spolupracovat jako jeden celek, který dům chrání spolehlivě a dlouhodobě.
První linií obrany každé střechy je kvalitní krytina, která musí zvládnout dlouhodobé zatížení i extrémní počasí bez ztráty funkčnosti. Pálené tašky Tondach jsou pro tyto případy nejlepší volbou, protože spojují vysokou odolnost, dlouhou životnost a přirozenou schopnost pracovat s vlhkostí. Velkou roli hraje správné kotvení. Špatně upevněné tašky se mohou při silném větru posunout, nebo se dokonce úplně odtrhnout. Pálené tašky se kotví na štítech, nárožích a úžlabích. Při sklonu nad 45° každá třetí taška a při sklonu nad 60° už každá taška v ploše. Hřebenáče se standardně kotví příchytkami, které zajišťují stabilitu i při náporových větrech.
Laťování musí být provedeno s maximální přesností, protože určuje nejen vzhled, ale i funkčnost celé střechy. Každý typ tašky má jiné požadavky na rozteč a způsob usazení, které je nutné dodržet podle technického listu výrobce. U posuvných tašek je možné přemístění ve vzdálenosti latí až několik centimetrů tak, aby u hřebene končila celá řada bez nutnosti řezání, zatímco tašky s pevnou krycí délkou vyžadují přesné rozměření latí po celé ploše střechy. Správně provedené laťování je také základem funkčního odvětrání střechy, protože vzduch proudící mezi fólií a latěmi odvádí vlhkost a zabraňuje kondenzaci.
„Častou chybou bývá použití příliš nízkých kontralatí, kvůli čemuž se zmenší odvětrávací mezera a dřevo začne vlhnout. Minimální výška kontralatí jsou čtyři centimetry, aby mohl vzduch volně proudit a konstrukce zůstala suchá. Právě odvětrání a správně položená doplňková vrstva pod kontralatěmi pak rozhodují o tom, jestli střecha zvládne dlouhodobě odvádět vlhkost a zůstat plně funkční,“ říká Rudolf Prus, technický poradce značky Tondach od wienerbergeru.
Nedílnou součástí střešního systému je také doplňková hydroizolační vrstva, která chrání konstrukci před vnější vlhkostí. Nachází se přímo pod laťováním a chrání střechu před zatékáním vody. Zároveň brání kondenzaci, která vzniká při rozdílu teplot mezi interiérem a venkovním prostředím. U šikmých střech se používají fólie s různou propustností podle sklonu a náročnosti prostředí. Při použití nevhodné fólie nebo neodborné montáži se totiž ztrácí její funkce a vlhkost se může dostat přímo ke krovu či tepelné izolaci. Fólie musí být správně napojena v detailech, například u hřebene, prostupů nebo okapů, jinak může i malá netěsnost časem způsobit zatékání.
Důležitou roli hrají i kvalitní doplňky, které pomáhají udržet střechu funkční. Právě ony řeší kritická místa, kde se krytina napojuje na hřeben, úžlabí, komín nebo střešní okna. Současně pomáhají střechu odvětrávat, aby se pod krytinou nehromadila vlhkost, případně se odváděla z konstrukce ven. Právě zde se nejčastěji chybuje, ať už jde o špatně napojené prostupy, nevhodně zvolené těsnicí pásy, nebo levné doplňky, které nejsou kompatibilní s použitou krytinou. Takové detaily mohou narušit funkčnost celé střechy, způsobit zatékání, vlhnutí izolace, či dokonce poškození fasády. „Střecha je stejně silná, jako její nejslabší článek. Pokud se podcení doplňky nebo jejich správné rozmístění, může dojít k problémům i u jinak kvalitní krytiny,“ vysvětluje Prus.
V poslední řadě nesmí chybět protisněhové prvky, které zajišťují bezpečnost celé střechy i jejího okolí. Jejich úkolem je zadržet sníh na ploše střechy a zabránit jeho nekontrolovanému sesuvu, který by mohl poškodit krytinu, okapy nebo ohrozit lidi pod střechou. K tomu slouží sněhové háky, tašky nebo mříže, které se rozmísťují podle sklonu střechy a sněhové oblasti. „Častou chybou bývá instalace zábran pouze do jedné nebo dvou řad nad okapem. Takové řešení nezabrání sesuvu sněhu a může způsobit více škody než užitku. Sníh se z vyšších míst může rozjet a zábrany poškodit, nebo dokonce strhnout. Jen celoplošné rozmístění prvků podle statického posouzení a sklonu střechy zajistí skutečně funkční a bezpečné řešení,“ upozorňuje technik Rudolf Prus.
U každé střechy tak musí jednotlivé vrstvy dokonale spolupracovat. Krytina, laťování, hydroizolace, doplňky i protisněhové prvky tvoří jeden funkční celek, který chrání dům před počasím i stárnutím konstrukce. Stačí ale malá chyba, špatně zvolený detail, nevhodná fólie nebo nedostatečné kotvení, a vznikne slabé místo, které může časem způsobit zatékání, vlhnutí konstrukce nebo poškození střechy. Právě proto má smysl přistupovat ke střeše jako ke komplexnímu systému, kde má každá vrstva své jasné místo a úlohu. Jen tak může dlouhodobě plnit svou funkci a zůstat spolehlivou ochranou domu po desítky let. Objevte všechny výhody komplexního systému Tondach na webu PoradnaStrecha.cz.
-jik-
