Rok 2026 přinese zásadní obrat: digitalizace se totiž po letech zavádění posouvá z pilotních projektů k plošnému využití napříč trhem. Klientská zpětná vazba i tržní realita ukazují, že „digitální praxe“ už není okrajová — ačkoli se nasazení dál přizpůsobuje specifikům firem, stává se novým standardem každodenní práce. Projekty napříč segmenty ukazují, že digitálně strukturovaná data, vizuální dokumentace a automatizované pracovní postupy s využitím umělé inteligence vedou k vyšší produktivitě, menšímu podílu víceprací a spolehlivému plnění regulatorních požadavků. Nadcházející rok tak přinese éru systematického, na datech postaveného přístupu k celému životnímu cyklu budov.
V první polovině tohoto desetiletí se stavebnictví ocitlo pod souběžným tlakem hned několika vlivů: pandemické nejistoty, energetické krize a růstu cen, zpřísňujících se regulačních požadavků i dlouhodobého nedostatku kvalifikované pracovní síly. To vedlo k významnému posunu ve smýšlení o realizaci projektů: od „hlavně stavět“ k řízené efektivitě a standardizovaným, auditovatelným procesům. V roce 2026 proto již primárně nepůjde o zavádění digitálních nástrojů — tato fáze je již za námi. Nastupuje období jejich systematického využívání napříč trhem.
ROSTOUCÍ NÁKLADY NA VÝSTAVBU A BYDLENÍ: NA ČEM LZE ZAPRACOVAT?
Rezidenční trh se v současnosti potýká s klesající dostupností bydlení v kombinaci s rostoucí cenou stavebních nákladů. To, co začalo narušením dodavatelských řetězců během pandemie, přerostlo v dlouhodobý strukturální problém. Růst nákladů na výstavbu v řadě evropských zemí včetně tuzemska přesahuje celkovou inflaci. Ceny rezidenčních nemovitostí v zemích EU vzrostly mezi rokem 2015 a prvním čtvrtletím 2024 o 53 %, zatímco stavební náklady od pandemie narostly o více než 30 %. Tyto tlaky dopadají napříč rezidenčním, ale i komerčním trhem realit.
Téměř 80 % firem z mezinárodního průzkumu mezi developery[1] hlásí rostoucí náklady a více než 70 % označuje ceny materiálů za zásadní problém. Přesto 75 % firem uvádí stabilní či rostoucí poptávku po své práci a více než polovina plánuje rozšíření svých aktivit. V následujících stabilizačních letech tak bude klíčové umět efektivně pracovat s tím, co máme k dispozici. Digitální pracovní postupy cílí na faktory, které mohou projektové týmy ovlivnit napřímo. Vizuální kontrola kvality omezuje přepracování, centralizovaná komunikace zrychluje koordinaci a řízení změn prostřednictvím jednotného systému zajišťuje přehled o rozpočtech i dopadech jednotlivých rozhodnutí.
NEDOSTATEK PRACOVNÍKŮ: DIGITÁLNÍ NÁSTROJE JAKO NUTNOST
Nedostatek kvalifikované pracovní síly je dlouhodobým a systémovým problémem[2] napříč regiony, pramenícím z kombinace stárnutí odborné populace a klesajícího zájmu mladších generací o stavební profese. Více než 30 % evropských stavebních firem uvádí, že kvůli nedostatku pracovní síly nedokáže dokončit plánované zakázky. Důsledkem jsou dražší projekty, delší harmonogramy a vyšší provozní rizika.
V prostředí, kde nelze personální situaci rychle vyřešit náborem, je klíčové, aby byly procesy nastaveny srozumitelně, přehledně a s možností opakování. Jednoduché, dobře integrované digitální nástroje zkracují čas na zaškolení nových lidí, zpřesňují předávání informací na stavbě a omezují administrativu, která běžně zabírá týmům hodiny denně. Tím uvolňují kapacitu pro vlastní realizaci a snižují chybovost. Firmy, které začlení digitální nástroje do běžných postupů, získají větší jistotu při řízení změn a udrží kontinuitu práce i v proměnlivých podmínkách.
UMĚLÁ INTELIGENCE A AUTOMATIZACE
Umělá inteligence se posouvá od experimentů k denní praxi. Digitální platformy propojují projektovou dokumentaci a 3D modely s realitou na stavbě; automaticky vytvářejí souhrny, validují podklady a rychle dohledávají požadované informace. Současně průběžně hlídají kvalitu, náklady i harmonogram a včas upozorňují na odchylky.
Největší překážkou však zůstává nekonzistentní a neúplná datová základna. Ačkoli mnoho firem digitální nástroje používá, podle nejnovějšího průzkumu mezi stavebními firmami[3] 77 % z nich stále hlásí nejednotné kontrolní a kvalitativní standardy. Ovšem bez standardizovaných vstupů a sjednocených procesů nelze automatizaci využít naplno. Cíl pro nadcházející období je tedy jasný.
VIZUÁLNÍ DOKUMENTACE: PRŮBĚŽNÁ KONTROLA ŠETŘÍ NÁKLADY
Ztráty na stavbách nevznikají až při předání nově dokončené budovy, ale postupně — z menších či větších nepřesností, které se bez průběžného záznamu těžko zpětně dokazují. Vizuální dokumentace přímo propojená s projektovými podklady, včetně 360° snímků jednotlivých etap, umožňuje zachytit stav stavby v konkrétním okamžiku a porovnávat jej v čase. Jasně doložené podklady dávají týmům pevný základ pro řešení sporů a brání zbytečnému předělávání; tam, kde se digitální podklady používají systematicky, nepřesahují obvykle předělávky 5 % celkového rozpočtu. Generální dodavatelé, kteří dlouhodobě využívají digitalizaci, potvrzují, že přiřazení obrazového záznamu přímo k plánu výrazně zjednodušuje průběžnou kontrolu. Nejde přitom jen o dohled nad kvalitou. Týmy mají k dispozici jednoznačný, sdílený záznam práce, který usnadňuje koordinaci a minimalizuje prostor pro dohady.
AUDITOVATELNÁ UDRŽITELNOST JAKO NOVÝ STANDARD
Rok 2030 je za rohem: v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu míříme na snížení emisí oproti roku 1990 o 55 %, vyšší energetickou účinnost, více obnovitelných zdrojů a ochranu biodiverzity. Splnění těchto cílů vyžaduje ověřitelná data, ne pouhé sliby. I proto se udržitelnost ve stavebnictví přesouvá od deklarací k prokazatelné praxi, která bude patrná i v nadcházejícím roce. Již nestačí uvést, že projekt využívá nízkouhlíkové materiály či energeticky úsporná řešení — je nutné doložit jejich skutečný dopad v průběhu celého životního cyklu budov. Proč byly jednotlivé materiály zvoleny, jak byly instalovány a jaký mají dlouhodobý efekt? S tím nezbytně roste význam ESG reportingu, environmentálních prohlášení o produktu (EPD) a auditovatelných záznamů o instalaci i provozu technologií. Digitální platformy se stávají nástrojem, který tyto informace nejen shromažďuje, ale také propojuje a zpřístupňuje pro kontrolu, certifikaci i správu objektu.
Dobrá zpráva pro nadcházející rok je zřejmá: digitalizace již není cíl, ale etabluje se jako základní infrastruktura v oboru. Standardizovaná data, vizuální dokumentace a umělá inteligence zvyšují produktivitu a transparentnost a současně snižují podíl víceprací a předělávek. Stále je však na čem pracovat — od sjednocení standardů a kvalitních vstupních dat po disciplínu v procesním řízení. Směřování je přesto správné. Je povzbudivé sledovat, jak se pilotní projekty mění v běžnou praxi a jak data začínají skutečně rozhodovat o kvalitě, čase i nákladech.
Adam Heres Vostarek
[1] PlanRadar Global housebuilders’ survey 2024, zdroj: https://www.planradar.com/ebooks/global-housebuilding-report/.
[2] Analýza: Nedostatek odborných pracovníků má 85 procent českých stavebních firem, zdroj: ČTK z 6. 5. 2025.
[3] Zpráva o vlivu zajištění a kontroly kvality ve stavebnictví, zdroj: https://www.planradar.com/cs/ebooks/qa-qc-report/.
