Kdysi to byla jedna ze secesních perel Luhačovic. Vodoléčebný ústav a Sluneční lázně zakončovaly lázeňské území půvabnou sestavou malebných domů. Jenomže časem se v nich měnila funkce, něco vymizelo, něco bylo upraveno, dostavěno či přestavěno, nakonec zmizela i sama funkce – a to, co bylo potěšením proti i pro duši chátralo před očima a stále rychleji. O obnově se napřed nemluvilo, pak se sice začalo, ale vypadalo to, že úvahy předstihne fyzický konec stavby. Že se tak nestalo, lze považovat za zázrak.
Komplex staveb, který se původně skládal z Vodoléčebného ústavu, Slunečních lázní (od Dušana Jurkoviče) a pozdějších Slatinných lázní byl zrekonstruován pod souhrnným názvem Sluneční lázně. Neslouží již tradičním lázeňským procedurám. Ovšem budeme-li do nich zahrnovat i to, co potěší oko a duši (v Litomyšli tomu říkají Lázně ducha), tak je to krásné obohacení místních léčebných zařízení. Dnes je to muzeum.
Do velké míry muzeum sebe sama, které ukazuje, jak vypadaly a v čem se podávaly léčebné procedury. A to je doplněno připomínkou dvou osobností, které jsou s Luhačovicemi spojeny. Na prvním místě architekta Dušana Jurkoviče, jehož stavby jsou exponátem samy o sobě, ale k tomu je tu ještě připomenuta další architektova tvorba, nejen v Luhačovicích. Druhou osobností je Leoš Janáček, který tu často a rád pobýval.
NERADOSTNÁ ZJIŠTĚNÍ
Na první pohled to může vypadat, že proměna nebyla příliš složitá. Ovšem při průzkumech před zahájením rekonstrukce bylo nutno konstatovat, že část stavebních částí je v havarijním stavu. Průzkumy také určily původní konstrukce, původní architektonické prvky a k tomu pojmenovaly aktuální závady. Ty byly dané nejen stářím objektu, ale také ne vždy vhodnými přístavbami, přestavbami a výměnami materiálů. Bylo tedy nezbytné vyčistit a doplnit do původního stavu, opravit pro další život, upravit pro novou funkci.
FORMÁLNÍ PŘIZPŮSOBENÍ
Vstup do areálu je přes bývalou trafostanici a kotelnu, objekt, který se Jurkovičově architektuře jen formálně přizpůsoboval hrázděním v podkroví, sám je ovšem mladšího data. Technické provozy byly výrazně zmenšeny nebo vymístěny, aby mohla být vytvořena vstupní hala s recepcí a potřebným vybavením pro návštěvníky, vestavěn byl výtah do suterénu a stejně tak vzniklo nové schodiště stejným směrem. To, že jde o nové prostory, je patrné z jejich dominantního materiálu, kterým je pohledový beton. Na stěně výtahu je připomenuto jedno historické cvičení (dnes obnovované), tzv. luhačovická vzduchoplavba.
PO STOPÁCH ZMĚN
Návštěvnická cesta vede dolů ze schodiště do nově vybudované haly, která spojuje vstupní objekt s bývalou vodoléčbou. I tady je nový prostor jasně čitelný svým betonovým povrchem, doplněný efektním prosvětlením v protilehlé stěně. V místnostech v nejnižší úrovni je možno podívat se i na zbytky stěny původního mlýna, který Jurkovič přestavěl na vodoléčebný ústav. Byl obnoven ochlazovací bazének (byť už jen jako exponát), byly zde instalovány staré dřevěné lázeňské vany. O patro výš je ve dvoupodlažním sále připomenuta lázeňská odpočívárna, oslava Jurkovičovy tvorby. Dřevěné sloupy s tvarovanými dříky a umně tvarovanými hlavicemi nesou trámový strop, okna mají profilované dřevěné rámy, pod horní řadou z nich probíhá prolamovaný dřevěný pruh, evokující obložení ve starých domech v kraji. Jsou zde lehátka, lavice i divany, stěna s věšáky na noviny, dnes je to expozice, která ovšem skoro volá, že se chce vrátit do života. Kromě toho tady jsou další již opravdu muzejní expozice, v jednom patře o Jurkovičovi, v dalším o Janáčkovi.
Sluneční lázně mají opravené kabiny, je u nich i terasa pro slunění, bazén je ovšem změněn na biotop, nedá se v něm z hygienických důvodů koupat, zůstává jen pro pohled a brouzdání se mělkou vodou s oblázky, ale milý a celkový obraz skvěle doplňující.
MISTROVSKÝ VÝKON DOKONALÉHO PROPOJENÍ
Samostatnou kapitolu tvoří objekt postavený později pro slatinné lázně. Stojí jako by stranou, jejich vzhled se Jurkovičovým stavbám přibližoval jen velmi málo – v kompozici objemu a v barevnosti, měl jen falešné hrázdění v plasticitě omítek, Jedinou jeho výjimečností byla a je vstupní veranda podporovaná masivními sloupy na čtvercové základně. Stačí však vstoupit – a je to jiný svět. Syrový jakoby nedodělaný. Jeho hlavní prostory s cihlovými, neomítanými sloupy, většinou s neomítanými stěnami, s volnými průchody nabízejí nečekaný a velmi silný zážitek. Zmizela většina vodorovných konstrukcí, zbyly jen nosníky ve dvou úrovních, dolní je nová ocelová a dává najevo, že vše bylo nutno pevně stáhnout. Nad nosníky se otevřel průhled do krovu Budova je určena jako skleník pro palmy, v dalších částech jako depozitář technologických reliktů. Předpokládalo se, že se zde budou konat příležitostné výstavy, ale neobvyklost prostředí vyzývá kromě toho ke konání společenských, slavnostních akcí.
Na hlavních objektech je patrná úcta a citlivost k Jurkovičově práci, architekt potlačil sám sebe, jen tam, kde vstupoval novými prvky (hala, výtah a schodiště), dal najevo současnost ve velmi uměřeném duchu. V bývalých slatinných lázních ovšem předvedl mistrovský výkon dokonalého propojení staré stavby, která sama o sobě by si zřejmě moc ohledů nezasloužila, se soudobým výtvarným cítěním – výsledkem je vzrušující, čas překračující architektura.
Obnova areálu Slunečních lázní získala Cenu Gloria musealis pro rok 2024 za ojedinělý muzejní počin.
Radomíra Sedláková
Foto: Petra Závodná, Dušan Tománek, Jan Dostál, Petr Všetečka, Radomíra Sedláková
