Textilní továrnu postavil v Žamberku švýcarský obchodník Mikuláš Vonwiller v první polovině 19. století, dnes se jedná o jeden z nejstarších a nejzajímavějších industriálních areálů pod Orlickými horami. V roce 2005 budovy převzalo Muzeum starých strojů a technologií, které tu postupně vytváří prostor pro prezentaci sbírek historické techniky jako jsou parní stroje různých typů, lokomobily, parní i motorové lokomotivy, veteránské automobily a motocykly. Zvláštní částí muzea je Kulturní centrum Vonwillerka. Výrobní hala, adaptovaná na víceúčelový sál, nabízí prostory pro koncerty, svatby i další akce.
Nejstarší neoklasicistní budova, která dosud tvoří hlavní část továrny, časem změnila svou podobu – v roce 1906 ji poničil požár, mansardové střechy pak nahradily střechy ploché.
A roku 1911 byla továrna rozšířena o čtyřpodlažní skeletovou přístavbu, která je jednou z nejstarších železobetonových staveb u nás. Dvůr byl postupně zastavován, ve druhé polovině dvacátého století převážně necitlivými přístavbami.
OBNOVA AREÁLU UŽ PROBÍHÁ NĚKOLIK LET
Když dnes k továrně přijíždíme od severu po silnici podél Divoké Orlice, jako první uvidíme nízké hrázděné stavby, kolem nich se kroutí koleje s historickými vozy. Jedná se o bývalý koloniál, který má v přední části depo pro dvě lokomotivy, je tu také kavárna s venkovním posezením. Před ní je zastávka úzkokolejky, pro kterou byl v areálu vybudován okruh – vjíždí se bránou pro návštěvníky, pak vláčky projíždí mezi starými stodolami do výstavního objektu a přes dvůr zpátky. Náhodný kolemjedoucí se rád potěší pohledem na starou techniku, nicméně když projíždí dál k Žamberku, otevře se před ním velké průčelí pěkné budovy s velkými okny a s nápisem Vonwillerka, V tu chvíli si uvědomí, že je to velká a významná továrna, která stále žije.
Rekonstrukce areálu se zhruba před deseti lety ujali architekti z brněnského ateliéru Walter: „Areál tvoří poměrně složitá srostlice různých staveb – některé z nich už byly opraveny, další jsme obnovili a jiné ještě na rekonstrukci čekají. V dobrém stavu se nacházelo například křídlo se železobetonovými konstrukcemi, parapetními vyzdívkami a velkými ocelovými okny, které připomíná baťovskou architekturu – v přízemí tu už byly dílny pro výrobu a rekonstrukce parních strojů, ve 2. NP víceúčelový sál a ve 3. NP krásný výstavní prostor. Proti této stavbě se nachází přístavba ze 70. let minulého století, která zatím slouží jako sklad a na svou obnovu čeká. Podobně jako rozvodna nebo stará kotelna.
V bývalé kotelně působí velký převýšený prostor vznešeným dojmem, takže je jako stvořená pro velké historické stroje či jejich sestavy. Majitelé muzea už vědí, které exponáty by tu chtěli umístit – podařilo se jim zachránit spoustu historických strojů, které by se jinak zničily. Už jsme společně vybírali ve staré továrně ve Vamberku litinové sloupy, které bychom mohli použít pro vestavěnou galerii,“ uvádí architekt JW a dodává: „Cílem rekonstrukce bylo především zachránit zajímavé architektonické prostory, oprostit je od necitlivých zásahů, otevřít dvůr, kde jsme vytvořili prostor příjemný pro pobyt. Legendární se staly parostrojní festivaly, z kulturních akcí stojí za zmínku koncerty nebo plesy, místo je vyhledáváno i pro konání svateb.“
PROSTORY PRO EXPOZICE
Nejdůležitější stavby v areálu tvoří po obvodu čtverec s vnitřním dvorem, kde jsou další tři výrazné objekty. První z nich se pracovně označuje jako Bývalé šatny, ale původně sloužil jako soustružna, střižna nebo sklady. Necitlivá přestavba nerespektovala jeho strukturu ani charakter; klenby nad 1. NP byly rozděleny příčkami, okna se záklenky a charakteristickým průmyslovým členěním nahrazena nečleněnými okny bez sebemenšího kompozičního záměru.
„Této budově jsme se rozhodli vrátit výraz, který bude adekvátní její poloze ve vstupní části areálu. Tam, kde to bylo možné, vrátili jsme pod záklenky okna s odpovídajícím členěním. V přízemí jsou ze severní strany pod klenbami dva velké prosklené otvory, abychom zajistili průhled do interiéru. Obnovili jsme také spojovací krčky, vybourali příčky a dispozice vyčistili pro expozice – v 1. NP jsou nyní vystaveny motory, ve 2. NP textilní stroje, v horním patře panely s historickou dokumentací. Vybouráním stropu nad 1. NP v severovýchodní části objektu a menším otvorem nad 2. NP v jižní části jsme dosáhli dojmu výstavního pavilonu. Nad 3. NP je navíc světlík, který jsme repasovali,“ říká architekt JW.
Pro nové výstavní plochy autoři projektu opravovali také dvě stodoly, obnovou prošel vodní náhon. Továrna ho v průběhu času přestala využívat, ale dnes je opět na svém místě a příjemně zlepšuje mikroklima v letních dnech: „Náhon sloužil k pohánění trakcí, později byla v továrně přistavěna rozvodna elektrického proudu. Částečně jsme ho odkryli a majitelé dnes přemýšlí o tom, že kdyby ho doplnili turbínou, mohli by si zase vyrábět elektřinu sami,“ dodává architekt Walter.
-vis-
Foto: Viola Hertelová, Ivo Kočí
