Přehřívání interiéru se kvůli častějším tropickým vlnám stává čím dál palčivějším tématem, které se týká jak starších domů, tak i novostaveb. Klíč k příjemnému vnitřnímu klimatu přitom neleží jen ve výkonné klimatizaci, ale především v samotné konstrukci domu. Vhodně zvolené stavební prvky, jako je cihelné zdivo s vysokou akumulační schopností, těžká střešní krytina nebo účinné stínění, dokáží zpomalit průnik tepla do domu. Pokud jsou stavební prvky doplněny o chytré větrací návyky, zajistí stabilní teplotu i bez složitých technologií, a to i během tropických dní.
Mnoho stavebníků při plánování domu klade důraz na omezení tepelných ztrát v zimě, ale už méně si uvědomují, že letní přehřívání může být pro komfort i energetickou náročnost domu ještě větším problémem. Základním stavebním prvkem každého energeticky úsporného domu je kvalitní obvodové zdivo, které pomáhá udržet příznivé vnitřní klima po celý rok. Cihly díky své vysoké tepelné akumulaci fungují jako přirozený akumulátor chladu. Teplo z vnějšího prostředí se do interiéru dostává pomalu a s výrazným časovým posunem, často až ve večerních hodinách, kdy už lze dům snadno ochladit přirozeným větráním. V zimě naopak akumulují teplo uvnitř a zvyšují tak tepelnou stabilitu po celý rok. „Obvodové zdivo z jednovrstvých cihel Porotherm navíc díky své vnitřní struktuře a přesné technologii zdění snižuje riziko vzniku tepelných mostů a přispívá ke vzduchotěsnosti obálky budovy. Zdivo již od tloušťky 38 centimetrů samo o sobě navíc dosahuje parametrů pasivního domu bez nutnosti dodatečného zateplení. Přičemž obvyklá šířka zdiva se zateplením je 50 centimetrů,” vysvětluje Adam Kratochvíl, specialista na provádění staveb ve wienerbergeru.
Tepelný komfort v interiéru pomáhá tvořit i střecha, a to obzvlášť v létě, kdy přes ni proniká velké množství tepla, což se výrazně projevuje primárně v podkrovních místnostech, kde teploty stoupají nejrychleji. Řešení přitom existuje, a to nahrazením konstrukce krovu zdivem. Keramobetonový strop lze udělat ve spádu. V našich zeměpisných šířkách se jedná o méně obvyklé řešení, nicméně klenuté báně bazilik jsou v podstatě totéž, a udržuje se v nich příjemný chlad i v létě. Neprohřívají se totiž tak rychle, jako běžné lehké střechy s malou tepelnou kapacitou. Dobrou volbou může být i šikmá střecha, jejíž přesah přirozeně stíní okolí domu a chrání fasádu před přímým sluncem.
K omezení přehřívání výrazně přispívá i promyšlené umístění domu na pozemku. Pokud jsou obytné místnosti orientovány na jih nebo východ, lze je snadno stínit a zároveň využít přirozeného světla. Naopak západní fasáda bývá nejvíce tepelně zatížená a bez vhodného zastínění se rychle přehřívá. Severní strana je ideální pro technické prostory, které nevyžadují tolik denního světla. Dobře zvolená orientace oken navíc umožňuje efektivní noční větrání a tím i přirozené ochlazení domu bez nutnosti klimatizace.
Nové domy se často projektují s velkými prosklenými plochami – jsou designově krásné, ale tepelně rizikové. Podle termografických měření představují právě okna nejslabší článek v ochraně proti letnímu přehřívání. Účinným řešením je venkovní stínění v podobě bytelných rolet, které dokáže zachytit až 80 % slunečního záření ještě předtím, než se dostane k okenní výplni. Tím se významně snižuje ohřev interiéru i potřeba aktivního chlazení. „Vhodně zvolený stínicí systém, jako je například Porotherm KP Vario UNI představuje přitom relativně nenáročný zásah a efekt je okamžitý – zvláště v případě oken orientovaných na jih a západ. Je ale potřeba s montáží počítat už během návrhu projektu, aby se schránka vešla i do menších otvorů. Největší možný je pak do 3 metrů. A dodatečná montáž, kdy není možné schránku vložit přímo do zdiva nosné konstrukce zmenšuje okno a může poškodit fasádu. V kombinaci s kvalitním zdivem a střešní konstrukcí tvoří venkovní stínění efektivní, dostupný a energeticky nenáročný prvek pasivní ochrany proti teplu,” doplňuje Adam Kratochvíl.
Ani ten nejlepší stavební materiál nedokáže zajistit příjemné vnitřní klima, pokud s domem neumíme správně pracovat. Nejdůležitější jsou správné větrací návyky – a v létě to platí dvojnásob. Základem je omezit průnik tepla přes den a naopak využít chladnější části dne k větrání. Ideální je větrat brzy ráno a pak znovu až pozdě večer či v noci, kdy venkovní teploty klesnou na přijatelnou teplotu. Během dne by měla zůstat okna většinu času zavřená a co nejlépe zastíněná. Nejefektivnější je přitom stínění aplikovat už v ranních hodinách, ještě než se sluneční záření naplno opře do fasády. I jednoduchý režim, kdy zamezíte přímému oslunění interiéru, může snížit teplotu uvnitř až o několik stupňů. Pokud se k tomu přidají akumulační vlastnosti cihelného zdiva a střecha s promyšleným přesahem, který chrání před přehříváním, může správné větrání výrazně zvýšit letní komfort bez nutnosti klimatizace.
-jik-
