Základním kompozičním prvkem návrhu pro Památník holokaustu Romů a Sintů byl les jako metafora společenství. Jeho nepřítomnost v těžišti památníku zhmotňuje nepřítomnost těch, kteří nepřežili. Místo tak bude sloužit jako připomínka důležitosti tolerance a respektu ke všem lidem, bez ohledu na jejich etnický původ nebo náboženství. Projekt řešil rozsáhlý areál, z velké části se jedná o krajinářskou architekturu. Je tu dlouhá betonová zeď a cesta ve tvaru kruhu, louka, pietní pohřebiště a také návštěvnické centrum.
Březová alej uvádí návštěvníky do vstupního prostoru sešněrovaného do přísného pravoúhlého bosketu se stromy nepůvodního druhu (Gleditsia). Záměrně nepřirozené místo vyčleněné z krajiny je symbolem násilí, diskriminace a rasismu.
Bariéra, přes kterou ze vstupního prostoru není vidět, navozuje pocit aktu segregace. Po jejím překonání se návštěvník ocitne v místě spontánně rostoucího a přírodě blízkého lesa. Kontrast dvou světů, tvrdě oddělených geometricky přesnou linkou zdi, narušuje jediný otvor – cesta směřující k místu bývalého tábora.
LES A CESTA
Šestnáct tisíc sazenic stromů postupně zaplní prostor, kde se padesát let chovala prasata. Nakonec ho pohltí hustý smíšený les. Cesta směrem k bývalému táboru je jedinou umělou linií prostupující lesem – je symbolickou poutí, momentem ztišení, přípravy, nerušené chůze, ale i napětí.
MÍSTO VZPOMÍNEK A ÚCTY
Cesta přivádí návštěvníky na mírně prohloubenou kruhovou luční lysinu s pevnou obvodovou hranou levitující nad terénem. Korzo po betonové kružnici je v pravidelném rytmu přerušeno intarzovanými nerezovými pásky s vygravírovanými jmény a daty všech vězňů a jednoho symbolického paprsku na konci. Hrana začátku a konce životů a společnosti je totožná s rozhraním lesa a jeho nečekané absence. Paprsky vychází z prázdnoty a směřují do lesa, zpět do společenství.
PIETNÍ MÍSTO A HŘBITOV
Po návratu k výchozímu bodu – prostupu zdí – vede betonová linie návštěvníky směrem k provizornímu hřbitovu. Tato cesta s nádherným výhledem do rozlehlých luk, je dost široká na to, aby se po ní dalo jít společně a reflektovat zážitky v rozhovorech. Pohřebiště je oproti okolnímu trávníku mírně vyvýšené a osázené lesními trvalkami tak, aby nad jednotlivými hroby vznikla „peřina květů“.
NÁVŠTĚVNICKÉ CENTRUM
Zeď, hlavní kompoziční prvek krajinářského řešení, se stává součástí i architektury návštěvnického centra. Konstrukce, které jsou k této zdi přisazené, jsou už pojaty jako pocitově lehčí, aby volně splývaly s lesem. Z tohoto důvodu byla zvolená dřevěná konstrukce a velkoformátové zasklení v kombinaci s pláštěm ze zrcadlových panelů. Cílem bylo navrhnout pavilon, který v čase splyne s okolní zelení. Chce nevyčnívat a jen sloužit.
Návštěvnické centrum je provozně navržené jako trojtrakt. Hlavní trakt halového tvaru, o výšce 4,9 m, tvoří na sebe navazující prostory venkovního portiku, vstupní haly s občerstvením, výstavního prostoru a multifukčního prostoru pro semináře. Utilitární halový prostor tak umožňuje budoucí variabilní uspořádání expozice a edukačního poslání centra nezávisle na konstrukci. Prostřední trakt tvoří obslužná chodba s úložnými prostory, na kterou jsou napojeny veškeré podpůrné místnosti a zázemí – toalety, technická místnost, sklad, zázemí pro zaměstnance a kancelář. Provoz domu je navržen tak, aby jej bylo možné používat sezóně a v průběhu zimního provozu byly stále přístupné toalety pro veřejnost.
